Discordova Dcera 3 (Dokončeno)

6. - Rozhovor

„Podívejte!" Vletěla do kuchyně Shutterfly jako velká voda. S sebou nesla notebook a mě bylo jasné, co přijde - nějaké video. „Natočila jsem nové video, je o tom, co se stane, když máte za sestru ducha chaosu!"

„Vůbec netuším, jak tě něco tak úžasného mohlo napadnout." Odsekla jsem a opřela si hlavu o desku stolu.

„Já vím!" Zapištěla radostně Shutterfly. „Fakt netuším, kde se ty nápady berou!"

„Ukážeš nám to?" Napadlo mámu něco, za co ji nejspíš budu po zbytek života nenávidět. Nebo aspoň těchhle pět minut.

Shutterfly notebook zapnula a vzápětí vyjekla. „Osm odběratelů!" Zapištěla a vyskočila, čímž ho málem shodila.

„Zajímalo by mě, kdo je ten šťastlivec." Obrátila jsem oči v sloup a Sunset vyprskla smíchy.

Shutterfly neodpověděla a pustila video. Bylo tam ještě horší rozlišení než minule, tedy pokud to vůbec bylo možné. Když Shutterfly jako předtím skočila do záběru, kamera znovu spadla a po zbytek videa byla na skle prasklina.

Když se nad námi bůh smiloval a video skončilo, máma začala tleskat a vrátila se ke sledování podzimního štěstí.

Shutterfly s úsměvem odešla a po chvilce se vrátila s tím, že video už má čtyři shlédnutí.

Pomocí magie chaosu jsem nechávala levitovat příbory, které mi máma dala za úkol umýt.

„Dobré ráno." Zívl táta, který právě přišel.

„Dobré ráno." Dupla jsem kopýtkem a na stole se objevila bábovka.

„Díky, Dissy." Usmál se táta a pustil se do jídla.

„Shutterfly!" Přiběhla do kuchyně máma. „Mohla bys prosím nakrmit zvířata? Já jdu k Twilight, volá nás mapa."

Shutterfly se sebrala a šla na zahradu nasypat granule těm nekonečně vřeštícím bytostem.

Máma si narvala tašku zbytečnostmi a odešla taky.

„Tati?" Pípla jsem. „Můžu se tě na něco zeptat?"

Nebyla tu už ani Sunset, protože odjela někam k changelingům.

„Jasně, ptej se." Souhlasil táta.

„No... víš, se Sunset jsme byly na hradě dvou sester a tam jsme našly nějaké knížky. Pak nám přišel dopis od princezny Celestie, že k ní máme přijet. Když jsme tam přišly, Celestia prohlásila, že nám nic nepsala. Pak přišla nějaká klisna v plášti a vypadala, že mě chce zabít. Mě zkamenělo kopýtko a nemohla jsem moc dobře utíkat a ani kouzlit a tak jsem ji praštila do obličeje. Celestia řekla, že se jmenuje Shadow, ale když se jí na to Luna zeptala, popřela to. Ta klisna vykašlávala krev a pak utekla. Nevíš, kdo by to mohl být?"

„Shadow..." Přemýšlel táta. „Shadow... nevzpomínáš si, jak vypadala?"

„Byla šedofialová s černou hřívou a byla alicorn. Jo a taky měla žluté zářící oči."

„Myslím, že vím, kdo to byl." Usoudil táta. „Byla to Shadow Storm, pony ze stínů."

„Pony ze stínů fakt existuje!?" Užasla jsem.

„No jasně, cos myslela?" Zeptal se táta.

„Myslela jsem, že je to celé vymyšlené." Přiznala jsem.

„Budu hádat, Sunset a její legendy." Rozesmál se táta.

„Jo." Usmála jsem se. „Ale nevíš, proč mi zkamenělo to kopýtko? Navíc, když odešla, přestalo to, jako kdyby tam nikdy nebyla.

„Nevím, čím by to mohlo být." Pokrčil rameny táta. „Ale můžeš se zeptat princezny Celestie, ta o sobě jako malá prohlašovala, že ví úplně všechno."

Vzpomněla jsem si ještě na něco, na co jsem se táty chtěla zeptat. „Kolik let je princezně Celestii?"

„Dva tisíce čtyři sta dvacet sedm." Odpověděl hned táta. „Proč se vůbec ptáš?"

„Jen tak." Pokrčila jsem rameny, protože žádný rozumný důvod mě zrovna nenapadl. „A kolik je tobě?"

„Tři tisíce tři sta devatenáct." Odvětil táta. „A můžu ti říct, že Celestia je jeden z nejotravnějších poníků, co jsem kdy v životě viděl."

Vyprskla jsem smíchy a málem jsem spadla ze židle. „Ale..." Zvážněla jsem. „Jak to, že žijete tak dlouho?"

„No..." Zauvažoval táta. „Je to proto, že jsem duch chaosu. Chaos je tu pořád, ale jakmile přestane existovat, já zmizím taky."

„A co Celestia?"

„Co je s ní?" Nechápal táta.

„Proč ta ještě neumřela?"

„Je to duch slunce a dne." Pokrčil rameny táta. „Jakmile jedno z toho přestane existovat, ona zmizí do prázdnoty. To byl taky důvod, proč jí tak vadilo, když její sestra chtěla nastolit věčnou noc. Den by přestal existovat a ona by navždy zmizela. A pak, když uvěznila Lunu v měsíci a použila elementy harmonie, řekla, že to udělala pro Equestrii. Udělala to pro sebe. Aby nezmizela do prázdnoty."

„Tohle že udělala!?" Vyvalila jsem oči. „Ale... to není možné, to je..."

„Já vím, ale kromě ní jsem jediný, kdo ví, jak to doopravdy bylo. Ostatní, kteří to věděli, zemřeli. Ale ne jen tak. Rukou Celestie."

„Co!?" Tak tohle jsem nečekala. V životě by mě nenapadlo, že by Celestia tohle udělala, ale jí to očividně nedělalo problém. „To je svině." Prohlásila jsem a táta vyprskl smíchy.

„Ona to věděla!" Vykřikla jsem najednou.

„Co myslíš?" Nechápal táta.

„Věděla, že Shadow Storm přijde."

„Poslyš, Dissy, řeknu ti něco, co bys vůbec neměla vědět. Neříkej to nikomu, ani Sunset, slibuješ?"

Rychle jsem kývla.

„Shadow Storm je Celestiina sestra."

Další díl je tady!

Snad se líbí.

Zatím ahoj!

Disharmony :3