Discordova Dcera 3 (Dokončeno)

16. - Poslední kapitola

Changeless a Tia se okamžitě snesly na zem.
„Disharmony!“ Vykřikla Changeless.
Odněkud přiběhla Cadence a za ní Luna. Ani jedné z nich se nic nestalo, zřejmě se jim povedlo utéct dřív, než se palác zřítil.
„Co to mělo znamenat!?“ Zařvala Luna na Celestii, z čehož jsem usoudila, že Celestiin rozhovor s Shadow Storm slyšela. „Měla bys mi přenechat vládu, teď hned!“
„Tak to neudělám.“ Ujistila ji Celestia.
Bylo to poprvé, co Changeless neposlouchala hádky dvou královských sester, aby mohla, jak říkala vyhodnotit politickou situaci, ale jen seděla a se slzami v očích před mou sochou a něco mumlala.
„Mě vláda právem náleží!“ Zařvala Luna. „Ty nejsi královská dcera, nemáš vládnout!“
„Vládu přebírá nejstarší z rodu!“ Trvala na svém Celestia.
„Ale ty nejsi z královského rodu!“
„Starswirl mě vybral abych přebrala Discordovu korunu!“
„Jenže on si myslel, že jsi součástí starobylého rodu, který má podle legendy začít vládnout, jinak Equestrie padne!“
„Ale nepadla!“ Ušklíbla se Celestia.
„Myslím, že padla v den tvé korunovace.“ Procedila mezi zuby princezna noci.
Poníci okolo ztichli. A bylo jich hodně, protože koho z přeživších by nezajímala hádka, že?
„To odvoláš.“ Prskla Celestia.
„Neodvolám!“
„Ale ano, nařizuji ti to!!!“ Zavřeštěla Celestia. „Je tvou povinností splnit rozkaz vládkyně Equestrie.“
Luna vykouzlila na tváři falešný úsměv, přešla k Celestii, vzala jí korunu a nasadila si ji na hlavu. „Teď jsem vládkyně já.“
Celestia zrudla vzteky, chňapla po koruně, ale Luna byla rychlejší a s posměšným výrazem vzlétla.
„Nemůžeš mi jen tak přebrat vládu!“ Zděsila se Celestia.
„Ale mužů.“ Mávla kopýtkem Luna. „Ty jsi udělala to samé! Nebo tě mám ještě proměnit v kámen?“
Příznivci princezny Luny, kterých tu byla převaha, začali nadšeně dupat kopýtky, jako by jim nestačilo to zemětřesení, které tu bylo před chvílí. Ti, kteří upřednostňovali Celestii jen zmateně těkali pohledem ze Celestie na Lunu a zase zpátky. Podobně na tom byla i princezna sama, ale ta soustředila svůj nechápavý pohled jen na jedno jediné místo a to na svou právě korunovanou mladší sestru.
Lunin roh se rozzářil bledě modrým světlem a způsobil, že Canterlot a nejspíš i zbytek Equestrie, který byl zničen, vypadal tak jako dřív, čímž si vysloužila jásot nejen svých příznivců, ale i příznivců své sestry, kteří ještě před chvilkou byli otevřeně proti jakékoli jiné královně.
Jak to dokázala? Podivila jsem se v duchu. Pak jsem si uvědomila, že má na hlavě posazenou equestrijskou korunu, která jí činí mocnější.
Poníci uctivě poděkovali, nicméně pak jim došlo, že Luna sice opravila domy, ale její magie nedokáže vrátit život poníkům, kteří našli smrt pod troskami domů, takže začalo svorné oplakávání. Já tu naštěstí nikoho neznala a i když jsem ze smrti zhruba sedmi milionů poníků nadšená nebyla, příliš se mě to nedotklo. Jen jsem doufala, že mezi mrtvými není nikdo z mé rodiny, ale usoudila jsem, že je to hodně  málo pravděpodobné, protože ze zeměpisu jsem si pamatovala, že Ponyville leží sto čtyřicet pět kilometrů od Canterlotu, takže tam doufám domy nepadaly.
Tedy, ne že bych dávala pozor. Pamatuji si to proto, že hřebec, vedle kterého jsem tehdy seděla, poznamenal, že to zhruba odpovídá věku naší zeměpisářky.

Po několika dnech se Canterlot stihl trochu zklidnit a já zjistila, že parčík, ve kterém mě z nějakého důvodu stále nechali je oblíbeným místem místních drben, takže jsem měla příležitost si dopodrobna vyslechnout, jaké má ta zelená jednorožka problémy s dcerou, či s kým to ta modrá pegaska včera strávila noc.
Tak uplynulo několik měsíců. Tedy, ne že bych počítala dny, ale poznala jsem to podle toho, že napadl sníh a poníci začali chodit v kožešinových bundách.
Za tu dobu za mnou několikrát přišli táta, máma a Shutterfly a pokusili se mě vrátit zpátky, ale vždycky neúspěšně.
Můžu potvrdit, že život jako socha je nepopsatelně nudný, zvlášť teď v zimě, kdy je ještě navíc příšerná zima a nikoho nikdy nenapadne dávat kožichy i zmrzlým sochám, ze kterých trčí dva nebo tři rampouchy.
Od fialové zemní klisny, která to říkala své pegasí kamarádce, jsem se dozvěděla, že v Equestrii pořád vládne Luna, a že Celestia to těžce nese a prý se ji už dvakrát pokusila otrávit. Nicméně naposledy si toho Luna všimla, vyměnila sklenky a Tia pak pět dnů proležela v posteli v křečích. Nojo, co se poník nedozví, když je z něj šutr.
A co se týče ostatních princezen, růžová jednorožka tvrdí, že Cadence dál vládne Crystal Empire, které žádné velké škody neutrpělo a Twilight od Luny dostala malé území, konkrétně Manehattan a Appleloosu, aby jí nekecala do vládnutí.
Tak to chudáci obyvatelé těchto dvou měst, pomyslela jsem si.