Discordova Dcera 3 (Dokončeno)

14. - Znovu na hradě

Dlouho jsme šli mlčky. Tedy, já, Changeless a Silver Hoof jsme šly mlčky. Golden Hoof pořád kňoural, a já jednu chvíli měla chuť svůj čin zopakovat.
„Jak daleko to ještě je?" Zajímal se Hoof. Jelikož jsme s ním já a Changeless odmítaly mluvit a Silver byla buď němá, nebo to aspoň předstírala, začal hledat mapu. „Ještě tři kilometry." Informoval nás o výsledku svého pátrání.
Silver Hoof zkřivila obličej, ale nevydala ani hlásku.
„To není až tak daleko." Pokrčila rameny Changeless.
Šli jsme nějakým městem, kde se na nás dívaly jako na vetřelce, čemuž jsem se příliš nedivila, protože moje kopyta a Hoofův obličej od krve musely působit dost zvláštně. Navíc Silver a Changeless byly krví pocákané taky.
Když jsme šly kolem zemní klisny, která si zrovna stěžovala své jednorožčí kamarádce, že ji opustil přítel kvůli tomu, že je prý hysterická, si nás jednorožka všimla a vykřikla, čehož si všimla její hysterická kamarádka, která taky začala ječet.
„Pryyyč!" Zavelela Changeless, jenže to už si nás všimli ostatní kolemjdoucí a než jsme se nadáli, držel každého z nás jeden statný hřebec. Snažila jsem se vykroutit, ale hřebec mě držel pevně.
„Jsou to vrazi." Usoudila jednorožčí klisna.
„Myslíš, Yellow?" Nechtěla věřit její kamarádka.
Ticho prořízl hlasitý vřískot na úrovni ultrazvuku. Byla to Silver Hoof. Stála uprostřed náměstí a ječela jako siréna. Hřebec, který jí držel, leknutím uvolnil své sevření a ona se mu vykroutila. Využila jsem toho, že se na mě nikdo nedívá a zahryzla jsem se poníkovi, který mě držel, do pravé přední nohy a on mě pustil. Changeless udělala cosi, co připomínalo salto, uprostřed ale uskočila a hřebec si rozbil hlavu o chodník z tvrdého mramoru. Tak tohle byl výkon hodný supermana, pomyslela jsem si.
Silver Hoof dál ječela a poníci si k ní netroufali přiblížit. Nojo, ono když poník ječí už dvě minuty v kuse, je to trochu divné.
Když se zachránil i Golden Hoof, jeho sestra přestala ječet a všichni jsme se dali na útěk.
Changeless nasadila rychlost, za kterou by se nemusel stydět ani profesionální olympijský závodník, já vzlétla, Silver Hoof, vyčerpaná křikem nám sotva stačila a Golden Hoof, jehož největším talentem zřejmě bylo fňukání, běžel daleko za námi. Následně mu došlo, že má křídla, vzlétl a vzápětí byl u nás. Musela jsem uznat, že i když je to pitomec, létání mu jde.
Obyvatelé města to za asi půl hodiny vzdali a vrátili se domů a my jsme se mohli zastavit
Silver Hoof těžce oddechovala. Nechápala jsem, jak může být němá, když může takhle křičet.
„Tamhle to je!" Vykřikla Changeless a ukázala na ne příliš daleký hrad dvou sester.
Hoof se rozletěl směrem, který ukazovala a Changeless se rozběhla za ním.
Jelikož mě bolela křídla a Silver Hoof byla taky vyčerpaná, vydaly jsme se krokem za nimi.
„Ty jsi opravdu němá?" Zeptala jsem se po chvilce mlčení.
Silver se na mě nechápavě podívala, pak jí došlo, o čem mluvím a rázně zavrtěla hlavou.
„Tak proč nemluvíš?" Byla jsem možná zvědavější, než by bylo slušné.
„Ne." Odsekla Silver a zřejmě tak dávala najevo, že o tom nechce mluvit.
„Hoof je tvůj mladší bratr?" Zeptala jsem se, aby řeč nestála.
Silver přikývla.
„O kolik let?"
Silver Hoof šestkrát udeřila kopytem o zem, což jsem si vyložila jako šest let. Mluvení asi vážně není její parketa.
Vzhledem k tomu, že Golden Hoofovi mohlo být tak jako Changeless, Silver bude tak pětadvacet. Na to tedy rozhodně nevypadá.
Changeless a Golden Hoof na nás čekali před hradem dvou sester.
„Jdeme dovnitř!" Rozhodla jsem a chtěla jsem se rozběhnout, ale Silver mě chytila za hřívu a přitáhla zpátky.
„Pomalu." Nařídila mi.
Vzápětí Hoof přiběhl ke své sestře a objal ji. „Nepromluvila už devatenáct let." Vysvětlil, když si všiml mého výrazu.
„Takže." Nadechla se Changeless. „Budeme se držet u sebe. Pamatujte, že cílem téhle výpravy je přivést Shadow!"
Přimáčkli jsme se co nejblíže k sobě.
V čele našeho průvodu kráčela Changeless, za ní jsem šla já a Silver a na konci Hoof.
Něco jsem zaslechla a všichni jsme se okamžitě zastavili.
„Co to je?" Zašeptala Changeless sotva slyšitelně.
„Zpěv." Špitla Silver Hoof. „Hymna."
No jo! To je equestrijská hymna! Na jazyk se mi začala drát její slova. „Equestrie, milovaná, zemí je báječnou." Zanotovala jsem a nějak mi nedošlo, že nás nikdo nemá slyšet. Kdyby mi Silver Hoof nezacpala pusu, nejspíš bych nás prozradila.
„Třeba je to Shadow." Napadlo Hoofa.
„Jasně." Obrátila jsem oči v sloup. „Ta se ve volném čase běžně věnuje zpěvu."
„Každopádně tu někdo je a toho se můžeme zeptat, kde Shadow je." Usoudila Changeless.
Vykročili jsme. Zpěv byl čím dál blíž a byla slyšet i hra na nějaký nástroj, který jsem podle zvuku nedokázala identifikovat, protože mou jedinou hudební zkušeností byl poměrně nevydařený akord D na Shutterflyinu rozladěnou kytaru.
Vešli jsme do jedné z mnoha místností. U varhan tu seděla nějaká klisna. Měla tmavošedou srst a o něco světlejší hřívu spletenou do dlouhého copu. Vysokým hlasem zpívala poslední sloku Equestrijské hymny, když jsem se přerazila o kámen a s duněním dopadla na tvrdou podlahu.
Klisna se prudce otočila. „Kdo jste!?" Vyštěkla.
„Nevíš něco o Shadow Storm?" Zeptala se Changeless.
„Jistě že vím." Klisna se zřejmě divila, že se na něco takového ptá. Pak se vrátila ke hře na varhany.
„Tak řekneš nám to?" Zavrčela Changeless.
„Proč bych to jako měla dělat?" Klisna zahrála stupnici, aby dala najevo, že jsme jí buřt.
„Jako Tvá královna ti nařizuji, abys nám to řekla!" Došla trpělivost Changeless.
„Nejsi má královna." Odtušila klisna a zahrála nějakou melodii. „Má královna je Shadow Storm a ta se o žádné návštěvě nezmínila."
„Kdo, je to, Bright?" Ozval se známý hlas.
Byla to Shadow.
„Ale nikdo, mami, jen nějací poníci!" Houkla Bright.
„Ty jsi její dcera?" Vyvalila oči Changeless.
„Jo." Odsekla Bright.
„Moment." Zarazil se Golden Hoof. „Ty varhany mají podle legendy otevírat tajné chodby, ne?"
„Mají, ale nefunguje tu elektřina." Vysvětlila mu Bright a zahrála další, trochu vyšší stupnici.
Za sebou jsem zaslechla kroky a prudce se otočila. Byla to Shadow.
„Bright Mind!?" Zavolala na svou dceru.
„Ano, mami?" Zavrčela Bright.
„Mělas je vyhodit!"
„Jo jasně, tak..."
„Udělám to já." Rozhodla Shadow Storm a vyslala na Changeless kouzlo, kterému jen taktak uhnula.
„Přišli jsme se tě na něco zeptat!" Křikla Changeless a vykouzlila štít. Byl podstatně silnější než ten, který jsem uměla já a kouzlům Shadow Storm zatím odolával.
„Vážně?" Zasmála se Shadow a vypadala, že má na práci lepší věci, než tu s námi mluvit. Rozsvítila roh a místnost začalo zaplňovat fialové světlo.
„Chci, abys s námi šla do Canterlotu!" Vykřikla Changeless a pustila štít.
Zavřela jsem oči, ale světlo zmizelo. Napadlo mě, že jsem mrtvá, ale když jsem se podívala kolem sebe, viděla jsem Changeless se zděšeným výrazem ve tváři, mračící se Silver Hoof, jejího třesoucího se bratra a Shadow Storm se zlomyslným úšklebkem.
Podívala se mi přímo do očí a já uhnula pohledem. Shadow Storm se rozesmála. „No, vlastně proč bych nešla."

Je tu další kapitola!
Doufám, že se líbila

Zatím ahoj!

Disharmony :3