Discordova Dcera 3 (Dokončeno)

13. - Hádka

„Ale... ale to není možné to nejde! Duch chaosu je táta, já přece nejsem - nemůžu být!" Vychrlila jsem ze sebe. Byla jsem zmatená, nevěděla jsem, co to má znamenat.

„Teď jsi duch chaosu ty." Pokrčila rameny Celestia.

„Ale jak?" Pořád jsem to nebyla schopná vstřebat. Já a duch chaosu!? To je přece blbost!

„Asi se to nějak přeneslo na tebe." Řekla Cadence, které vysvětlování nikdy moc nešlo.

„Ale jak je to možné?"

„Ten gen se tam tak nějak... Já nevím, neumím to vysvětlit!"

„A táta to ví?"

„Kterej?" Zeptala se na poměrně divnou otázku Twilight.

„Discord, jakej jinej!" Obrátila oči v sloup Luna. „To tu nikdo neví, že Disharmony má jen jedny rodiče!?"

„Sorry jako." Twilight pokrčila rameny.

„Moment." Zarazila jsem se. „Ti jako znamená, že táta už není duch chaosu?"

„Myslím, že už není."

„A to jsem jako nesmrtelná!?" Zděsila jsem se, protože nesmrtelnost byla to poslední, co jsem chtěla.

„Ne úplně." Odpověděla Twilight. „Pokud chaos přestane existovat, zmizíš do prázdnoty."

„Chaos se ze světa vymazat nedá." Použila jsem větu, kterou mi táta vtloukal do hlavy už od mých pěti let.

„To je blbost." Vyjádřila se Cadence.

„Není!" Ohradila jsem se. „Táta by to měl vědět. Lásku taky nemůžeš vymazat, ani přátelství."

„S dnem a sluncem už je to horší." Ušklíbla se Luna.

„Ty máš co říkat." Zavrčela Celestia. „Sama si přece řekla, že země obíhá kolem slunce a měsíc kolem země."

„A jak to s tím jako souvisí?" Zajímala se Luna.

„Slunce svítí na měsíc a jeho světlo se od něj odráží, tudíž beze mě bys neexistovala!"

„Jenže ty asi nejsi duch slunce, ale země, kterou hýbeš, aby se mohla noc změnit na den!"

„Já vládnu slunci!" Vykřikla Celestia.

„Ale nevládneš." Odsekla Luna. „Já mám v moci měsíc a hvězdy. A slunce je hvězda!"

„A jak jde porazit Shadow?" Vrátila jsem se k původnímu tématu.

„No." Zauvažovala Celestia. „Když Shadow proměnila v kámen Discorda, změnila se v kámen i ona sama. Jen na chvilku, na hodinu myslím. Ale my ji můžeme shodit ze skály, čímž by se rozletěla na kusy. Až by se proměnila zpátky, byla by mrtvá."

„Ale já to uklízet nebudu." Ujistila ji narovinu Luna.

Vzpomněla jsem si na Sunset, kterou shodili taky, a zase jsem se rozbrečela.

„Proč ji chceš vůbec porazit?" Nechápala Luna. „Nic nám nedělá."

„Když tohle udělala naposledy, málem zničila celou Equestrii!" Odpověděla Celestia.

„Ale to nemusíme dělat, je mrtvá." Řekla jsem.

„Mrtvá?" Nechápala Celestia.

„Jakože už nežije." pokusila se jí to vysvětlit Luna, jenže Celestii to zřejmě bylo nad slunce jasné.