Discordova Dcera 3 (Dokončeno)

5. - Zvláštní Pony

Já, táta a Shutterfly jsme seděli u kuchyňského stolu a máma koukala v televizi na třetí sérii podzimního štěstí. Shutterfly zrovna začala mluvit o tom, že má na kanále už sedm odběratelů, tedy mámu, Starlight Glimmer, Glitter Grace, Rainbow Storm, Apple Cake, Cupcake a Sparkle Flash, když do kuchyně přiběhla Sunset. „Princezna Celestia poslala další dopis! Máme jít za ní a říct, co jsme v hradu dvou sester našly."
„Dobře, jedeme hned teď." Rozhodla jsem.
„Počkej, ještě jsme nesnídaly!" Namítla Sunset.
„Vem si to s sebou, vlak jede za pět minut a nepočká." Rozběhla jsem se ven a Sunset mě brzy dohonila.
Nesla si s sebou rohlík s nutelou, deník královny Revenge, dějiny changelingů a ještě tu třetí kravinu. Já jsem s sebou elementy disharmonie neměla, jelikož jsem je včera večer ztratila.
Vlak jsme jen taktak stihly, a to proto, že měl asi desetiminutové zpoždění.
Ve vlaku jsme potkaly možná až příliš společenskou důchodkyni, která snad nikdy neviděla živého changelinga nebo draconeqa, protože nám pořád kladla nějaké pitomé otázky. Pak nás naštěstí zachránilo to, že vlak zastavil a my jsme musely vystoupit.
„Proč přicházíte?" Podivila se princezna.
„Vždyť jste nám přece teď napsala, abychom sem přišly." Odvětila Sunset.
„Ale já vám nic nepsala." Namítla Celestia.
„Ale ano, psala." Nenechala se odbít Sunset. Zašátrala v kabelce a vytáhla dopis.
Princezna si ho asi minutu se zájmem prohlížela. „Zvláštní." Pronesla pak. „Písmo je stejné a... Luno!?"
„Co je?" Odsekla Celestiina mladší sestra.
„To jsi napsala ty, že jo!?"
„Cože? Ne! Vždyť máš tak úhledné písmo, že by ho nedokázal napodobit nikdo!" Ohradila se Luna.
„Někdo asi ano." Usoudila Celestia a vzala dopis do magie. „A ten napsal tohle."
„Ale musel mít nějaký důvod." Promluvila Cadence.
„Důvod?" Podivila se Celestia, jako by jí to slovo vůbec nic neříkalo.
„Copak ty bys jen tak pro zábavu napsala někomu dopis, jen aby přijel na nějaké místo?"
„No to ne." Uznala Celestia.
„Tak vidíš. Zřejmě sem ten někdo chtěl Sunset a Disharmony přilákat. Někdo chtěl, aby přišly." Řekla Luna.
„Ale proč by to někdo dělal?" Zeptala se Sunset.
„To nevím.“ Povzdechla jsem si.
„Musí to být někdo hodně mocný, protože tohle písmo neměl napodobit nikdo.“ Uvažovala Celestia „Bylo tak navrženo, protože moje písmo už někdo napodobil a vydával se za mě a… Disharmony, musíš okamžitě domů!“
„Cože, proč!?“ Nechápala jsem.
„Hrozí ti nebezpečí, veliké nebezpečí.“ Odpověděla princezna.
„Hmm, a jaké?“
„To ti říct nemůžu.“ Odsekla.
„Když ani nevím co, zůstanu tady!“ Ujistila jsem ji, protože vzpomenout si teď, že mi hrozí nebezpečí bylo hodně divné.
„Musíš odejít.“ Nenechala se odbýt Celestia.
„A co se teda stane?“
„To ti nemůžu říct.“
„Ale proč?“
„Jako Tvá královna ti nařizuji, abys okamžitě vypadla!“ Zavřeštěla Celestia.
„Fajn!“ Odsekla jsem.
Otočila jsem se k bráně, abych odešla, ale ta se otevřela.
Hleděla jsem do tváře poníkovi v černém plášti. Nevěděla jsem kdo to je, viděla jsem jen velké žluté zářící oči a došlo mi, že je to ta postava, kterou jsme se Sunset viděly cestou na hrad dvou sester.
Sunset hleděla s otevřenou pusou a nemohla se hnout a já měla divný pocit. Když jsem chtěla utíkat, zjistila jsem, že to nejde, protože mě pravé přední kopýtko táhne k zemi. Když jsem se na něj podívala, viděla jsem, že úplně zešedlo. Vypadalo jako zkamenělé. To naštěstí neplatilo na celou nohu, takže jsem s ní mohla aspoň trochu hýbat.
Postava se pomalu blížila ke mně.
Snažila jsem se couvat, ale šlo to tak špatně, že jsem toho radši nechala. 
Postava byla už tak blízko, že jsem viděla zlomyslný úšklebek v její tváři.
Viděla jsem, že je to jednorožec. Její roh se rozzářil a mě bylo jasné, že chce použít magii, aby mě zabila.
Chtěla jsem udělat obranný štít, ale magii jsem měla v pravém kopýtku, které bylo zkamenělé.
Vší silou jsem se rozpřáhla a uhodila postavu zkamenělým kopýtkem do tváře. Z obličeje jí vystříkla krev a plášť jí sklouzl k nohám. Byla to šedofialová klisna s černou hřívou. Až teď jsem si všimla, že je to alicorn.
Klisna se sklonila a z pusy jí kapala krev. Chtěla jsem se začít omlouvat, ale pak mi došlo, že mě ještě před chvilkou chtěla zabít.
Klisna vzhlédla a podívala se na Celestii. Ta vyjekla. „Shadow…“ Zamumlala. Pak si zakryla ústa kopýtkem a Cadence a Luna po ní šlehly naštvaným pohledem a já usoudila, že Shadow je zřejmě jméno té klisny přede mnou.
Shadow vykašlala chuchvalec krve a pak popadla plášť a rozběhla se pryč tou velkou branou ven.
Kopýtko mělo zase normální barvu a dalo se s ním hýbat stejně jako předtím.
„Jaks to udělala!?“ Užasla Sunset.
„Prostě jsem ji nějak praštila a… já sama nevím!“
„Kdo to byl?“ Zeptala se Luna.
„To nevím.“ Pokrčila rameny Celestia.
„Vážně? Neříkalas Shadow?“ Odsekla princezna noci.
„To není pravda!“ Bránila se princezna.
„Že ne!?“ Zaburácela Luna. „Ostatní to slyšeli taky!“
„Myslím, že bude lepší, když vy dvě půjdete pryč.“ Usoudila Cadence. „Tohle nedopadne dobře.“ Sama odešla nějakými dveřmi.
Já a Sunset jsme se zvedly a šly pryč, protože obě princezny vypadaly celkem nebezpečně. Cadence měla pravdu, tohle dobře fakt nedopadne. Přemýšlela jsem, jestli mám Sunset říct o tom zkamenělém kopýtku, ale usoudila jsem, že jí to radši neřeknu. Nevěděla jsem proč, ale něco mi říkalo, že to tak bude nejlepší.

Je tu další díl!
Snad se líbil. :)

Zatím Ahoj!

Disharmony :3