Discordova Dcera 3 (Dokončeno)

1. - Dopis od princezny

Bylo odpoledne. Máma koukala na ty svoje seriály, Shutterfly se učila, protože i když je teprve druhý týden prázdnin, tak ona to přece musí mít našprtané dva měsíce dopředu, a já jsem snídala, protože teprve před deseti minutami jsem vstala. Táta se mimochodem ještě neprobudil.

„Koukejte, koukejte!" Vletěla do místnosti Sunset. „Princezna Celestia mi napsala dopis!"
„Vy si píšete, jo?" Ušklíbla se Shutterfly.
„Ne!" Odsekla Sunset.
„A co napsala?" Zvedla jsem se ze židle.
„No přečti si to." Podala mi ten dopis Sunset, aby dala najevo, že ona ho tedy rozhodně číst nebude.

Vzala jsem si ho od ní a nahlas jsem četla: „Drahá Sunset Shimmer, určitě víš, kde je hrad dvou sester. Je nedaleko Dragonlandu. Je to normální hrad, ale objevil se problém, který bys se svou kamarádkou Disharmony mohla vyřešit. Je to ale nebezpečný úkol a nikdo jiný ho nemůže splnit. Dám vám ale malou radu. Vyhněte se pokoji číslo sedm. Princezna Celestia."

„Co to má jako být?" Zajímala se Shutterfly.
Sunset pokrčila rameny, jakože nemá nejmenší tušení.
„A kde je ten hrad dvou sester?" Chtěla jsem vědět.
„Jsi blbá, nebo hluchá!?" Vypískla Shutterfly. „Je u Dragonlandu!"
„To vím taky, chci vědět, kde je Dragonland, abych tam mohla hledat ten hrad!" Upřesnila jsem.
„Ten je u hradu dvou sester." Odsekla Shutterfly a já jsem usoudila, že ta mi to asi neřekne.
„No... Můžeme se třeba jít zeptat Discorda." Navrhla Sunset.
„Spí." Odpověděla za mě Shutterfly.
„Tak ho můžeme vzbudit." Vyřešila tento problém Sunset.
„To je celkem riskantní." Usoudila Shutterfly. „Když jsem ho naposledy vzbudila, naštval se. A to to byla důležitá věc. Kvůli takové prkotině bych ho nebudila."
„Vážně, Shutterfly?" Pozvedla jsem obočí. „Pokud si dobře vzpomínám, bylo to kvůli tomu, že se ti rozbil Fidget Spiner."
„Dobře, možná to nebylo zas tak důležité, ale i tak bych..."
„Máš smůlu, Shutter, nikoho to nezajímá." Došla trpělivost Sunset.
„Bravo! Ať žije nový duch elementu upřímnosti!" Rozesmála jsem se a máma zabručela něco o tom, že tohle by teda měla slyšet takzvaná ‚teta Applejack'. Máma nás nutí abychom všem jejím kamarádkám říkali teto, tedy kromě Twilight, poněvadž té máme říkat princezna Twilight, což nesnáším ze všeho nejvíc, a je vidět, že Twi z toho taky moc odvázaná není. Z máminých kamarádek jsem měla ráda jen Applejack a Pinkie, ale oni mě teď asi moc v lásce nemají, když jsem jejich dcerám vzala magii.

Sunset mě vytrhla z přemýšlení tím, že mě vzala do magie a odnesla mě k tátově pokoji.
„Nevíškdejedragonland!?" Rozrazila jsem dveře.
„U hradu dvou sester." Odpověděl táta, který už nespal, ale byl na mobilu, což je nový vynález princezny Luny, za který by jí její sestra, jak sama řekla znovu poslala na měsíc. Luna se následně vyjádřila, že pokud by si mohla vzít s sebou mobil a nabíječku, tak by jí to ani nevadilo. Celestia se po ní pokusila hodit talíř s třípatrovým dortem. Reportáž pak bohužel skončila, protože Princezna Slunce, dcera královny Galaxie a vládkyně celé Equestrie omylem trefila kameru místo své sestry.

„Myslím tím kde se ten Dragonland nachází." Upřesnila jsem.
„Vždyť to říkám, u hradu dvou sester."
„A kde je hrad dvou sester?" Zeptala se s nadějí v hlase Sunset.
„Jak to já mám u všeho chaosu asi tak vědět?" Pokrčil rameny táta a já se Sunset jsme se vydaly zase zpátky s tím, že tady se to asi taky nedozvíme.
„Fluttershy, Nevíš kde je hrad dvou sester?" Zeptala se Sunset Shimmer poslední živé bytosti v tomto domě, která by to mohla vědět.
„Čekala jsem, kdy se mě konečně zeptáte." Ujistila nás máma. „Je v západní Equestrii, u hranic s Dragonlandem. Je to asi dvacet osm kilometrů."
„Takovou dlouhou cestu nemůžu přežít!" Zaječela Shutterfly.
„Možná proto taky princezna povolala jen nás dvě." Podala vysvětlení Sunset a Shutterfly se naštvala.
„Zítra ráno půjdeme." Rozhodla jsem.
„Co si vezmeme s sebou?" Zeptala se Sunset.
„Máme magii chaosu, co jiného bychom potřebovaly." Odvětila jsem.
„Eh... jídlo a pití?" Zkusila Sunset Shimmer.
„Ty si můžeš vzít jídlo a pití, já budu používat magii." Řekla jsem.
Sunset obrátila očima v sloup. „Jdu si sbalit." Oznámila a šla do svého pokoje.

Dlouho jsem litovala, že jsem nešla s ní, protože máma mě posadila na pohovku a donutila mě s ní dokoukat jeden díl toho jejího seriálu, což bylo nejdelších pět minut mého života. Málem jsem tam byla ještě další dvě hodiny, pomocí magie chaosu jsem nechala hrát strašně hlasitou melodii, aby to vypadalo, že mi zvoní mobil. Pak jsem vyběhla z pokoje s tím, že to jdu zvednout. Chudák Sunset, ta asi musela ohluchnout, pomyslela jsem si a radši jsem tu takzvanou hudbu vypnula.

„Mám sbaleno!" Oznámila Sunset.
„A tohle ti potáhne jako kdo!?" Ukázala jsem na tři kufry ležící v rohu místnosti.
„Použiju zmenšovací kouzlo." Poučila mě Sunset a způsobila, že kufry byly tak malé, že by se vešly i do mého šuplíku, což by bylo zvláštní, protože je tam hrozný bordel, tedy chaos.
„Ale ty kufry jsou pořád úplně stejně těžké." Informovala jsem Sunset.
„To ne, někde jsem musela udělat chybu." Zděsila se Sunset.
„Ne. Neudělala. Je to zmenšovací, ne zlehčovací kouzlo." Řekla jsem.
„Myslím, že asi taky použiju magii chaosu." Rozhodla se Sunset. „Na tohle nemám nervy."
„No konečně!" Rozesmála jsem se a Sunset se za chvíli válela smíchy taky.
„Asi bychom měly jít spát, zítra vstáváme brzy." Rozhodla jsem.
„Je půl deváté, Dissy."
„Vstávat budeme v pět." Objasnila jsem a Sunset už nic neříkala a šla si lehnout.
Já jsem na nejhorší věci pod sluncem jménem budík nastavila alarm na pět hodin ráno. Na budíku je sice napsáno budíček, ale podle mého názoru se řinčení způsobující zemětřesení ještě o tři domy dál, jinak než alarm nazvat prostě nedá.
Vyškrábala jsem se na postel. (ano, vyškrábala, protože máma přeskočila řádek když četla návod na stavbu té postele. Proto je teď metr Vysoká)
Za chvilku už jsem spala.

Je tu nová kniha! Vím, že tahle část byla nudná, ale příště to snad bude lepší.

Zatím ahoj!

Disharmony :3