Discordova Dcera 3 (Dokončeno)

7. - Narozeniny

„Co!?" Vyjekla jsem. „Je to pravda?"

Táta kývl. „Jinak bych ti to přece neříkal."

Už jsem se táty na nic ohledně toho zeptat nemohla, protože do místnosti vtančila Shutterfly. „Disharmony, přijdeš na mou oslavu narozenin?"

„Je to i moje oslava, ty trubko!" Upozornila jsem ji.

„Ale i moje! A ty mi musíš dát dárek!"

Nojo, dárek! Sakra, sakra, sakra! Jak jsem na to jen mohla zapomenout, ta oslava je už zítra! Zítra je čtrnáctého července!

Magii chaosu jsem použít nemohla, protože jsem to udělala už loni a předloni a dopadlo to katastrofálně, protože před dvěma lety jsem Shutterflyiného psa omylem proměnila v ledního medvěda místo králíka a před rokem mě napadlo, že bude bomba, když vymažu gravitaci, ale kapku jsem to nedomyslela s protikouzlem a táta to dával do pořádku skoro měsíc. Nojo, ono odstraňovat chaos je daleko těžší než tvořit chaos.

Uvědomila jsem si, že je teprve poledne a vyběhla jsem si nahoru pro peníze, abych jí ještě něco koupila.

„Kam jdeš?" Zeptala se Shutterfly, když mě viděla uhánět ke dveřím.

„Já nó... musím zařídit... je čas na..."

„Na oběd?" Praštily mě dveře, ve kterých stála máma.

„Nó, to zrovna ne, já jen že..." Snažila jsem se mámu obejít. „Ale ne." Hlesla jsem, když jsem spatřila Twilight, Applejack, Rainbow Dash, Pinkie, Rarity a Spika.

„Mí přátelé u nás poobědvají." Informovala mě s úsměvem máma a zdálo se, že ani tátovi a Shutterfly to není moc po chuti.

„Jé, ahoj, Harmony." Zamávala mi Twilight.

„Jsem Disharmony, tak mi tak laskavě říkej." Utrhla jsem se na ni.

„Slušněji by to nešlo?" Ušklíbla se Twilight.

„Ale jistě, prosím za prominutí, vaše výsosti." Řekla jsem s naoko slušným a milým úsměvem. „Nechcete k tomu stolu rovnou donést?" Zavrčela jsem.

„Chovej se slušně!" Zařvala na mě máma.

Obrátila jsem oči v sloup a šla si sednout na své místo ke stolu.

Po prodebatovaném obědě, ke kterému jsme měli těstoviny se zvláštní zelenou a mazlavou hmotou, připomínající hrachovou kaši, máma naservírovala na stůl dezert, jehož původ jsem se raději ani nesnažila zjistit.

„Co. To. Bylo!!?" Zaječela na mě máma, když všichni hosté odešli. „Proč ses chovala tak příšerně!? Musí to přece aspoň vypadat, že jsi slušně vychovaná!"

„Vypadat? Sama jsi přece říkala: ‚Nedělej ze sebe něco, co nejsi, buď sama sebou!' To říkáš pořád!"

„Nepředváděj se, Disharmony!" Nařídila mi máma.

„Já se předvádím? A před kým, když tu nikdo není? To jako před tou ledničkou? Nebo před gaučem v obýváku!?"

„Disharmony, přestaň! Nic tu neděláš a já jsem na všechno sama! Myslíš, že je lehké, vychovávat dvě klisny!? Není! A ty mi s ničím nepomůžeš!"

„Možná by pomohlo, kdybys ji o tu pomoc taky někdy pořádala." Poznamenal táta, který právě přišel.

„To promluvil ten pravej!" Praštila máma kopytem do stolu. „Jen se tu povaluješ, nebo tvoříš chaos! Pomoc by se mi fakt hodila!"

„A s čím chceš pomoct?" Zeptal se táta.

„Nevím, tak třeba umýt nádobí!"

Máma si potěšeně sedla na gauč a začala se dívat na podzimní štěstí.

„Fajn." Pokrčil rameny táta a pomocí magie chaosu způsobil, že nádobí bylo umyté dřív, než máma stihla dokoukat falešně nazpívanou znělku.

„Díky." Zavrčela máma, protože zřejmě čekala, že se podívá aspoň na tři díly.

„Tak já jdu." Oznámila jsem a vytratila se dřív, než mi máma stačila dát nějaký úkol, který by mi zabral daleko více času, než tátovi to nádobí.

Běžela jsem do města, abych tam mohla koupit Shutterfly ten dárek.

Jako první jsem šla kolem hračkářství, kde jsem jí dárek koupila naposledy v sedmi letech. Tak tady ne, usoudila jsem, když jsem si všimla několika panenek vyskládaných ve výloze.

Pak jsem prošla kolem dvou cukráren, které byly z nějakého, mě neznámého důvodu vedle sebe a jejich majitelé se pořád předháněli, kdo upeče křupavější koláč, nebo kdo má pohodlnější posezení. Tohle předhánění ale nakonec způsobilo, že z obou cukráren se staly špičkové, pětihvězdičkové podniky, které stojí za to navštívit.

Chvíli jsem přemýšlela, jestli nemám Shutterfly koupit boty, ale když jsem viděla cenovky, okamžitě jsem tento nápad zavrhla.

Nakonec jsem se rozhodla koupit šaty, které sice byly dle mého názoru naprosto otřesné, ale jelikož jsem Shutterfly znala až moc dobře, věděla jsem, že šaty s přehnaným množstvím všemožných barev, vzorků a krajek pro ni bude to pravé.

Chvilku mi trvalo, než jsem tyhle poněkud objemné šaty narvala před domem do krabice, aby Shutterfly nic neviděla. Když se mi to přece jen podařilo, nenápadně jsem je odnesla do pokoje, přičemž jsem se, taktéž nenápadně, přerazila na schodech. Tedy, nebylo to úplně nenápadné, ale nikdo si mě nevšiml, takže to bylo v pohodě.

„Večeře!!!" Zahulákala zezdola máma. Seběhla jsem ze schodů a zjistila jsem, že už je doma i Sunset.

„Ahoj, Sunset."

„Ahoj." Sunset se tvářila dost otráveně.

„Co ti je?" Zajímalo mě.

„Changelingové chtějí Fidget Spinery." Povzdechla si Sunset.

„Cože? Proč?" Nechápala jsem.

„To netuším." Pokrčila rameny Sunset. „Vládnout changelingům je vyčerpávající."

„To věřím."

„Pokusila jsem se zjistit něco víc o královně Revenge." Sdělila mi polohlasem Sunset.

„A našlas něco?" Chtěla jsem vědět.

„Našla jsem něco o koruně královny changelingů. Její podoba se mění podle povahy jejího majitele. Nevím přesně, jestli je to pravda, ale mezi changelingy kolují zvěsti o tom, že její koruna vypadala stejně jako ta moje. Že já jsem vlastně královna Revenge, jen v jiné době. Neví se, kolik je na tom pravdy, ale já myslím, že něco na tom bude."

Další díl vyšel na světlo boží!

Tohle jsem psala asi tři hodiny, takže doufám, že se líbí :)

Jejky, je jedna ráno

Zatím Ahoj!

Disharmony :3