User [myg+pjm]

41 - den čtyřicátý druhý

YOONGI POV

Nechápal jsem, co sakra on dělá v baru a jak si mě mohl splést s Jinem. Neumí snad číst?

Vyhrabal jsem se z postele, protože jsem zrovna dokoukal celé anime a už jsem se chystal spát, ale kvůli nco jsem se převlékl zpátky, do něčeho civilního. Pak už jen zbývalo najít ten bar. Tuším, kde je, ale kdyby něco, tak se toho trdla zkusim zeptat.

Už když mi posílal jeho fotku, začalo mi to být divné a zprvu jsem si myslel, že mu někdo vzal mobil, ale pak mě napadlo, že bude spíš opilý.

Před tím, než jsem vyrazil, jsem si zkotroloval kapsy, jestli v nich mám klíče, mobil a peněženku a mohl jsem jít za ním.

Cesta mi pěšky trvala dobrých 20 minut a když jsem se dostal dovnitř baru, hrála všude hlasitá hudba. Začaly mě bolet uši a to jsem tu teprve pár sekund. Super.

Došlo mi, že Jimina nikde nevidím a ani po velmi důkladné prohlídce všech stolů jsem ho nikde neviděl. Proto mě napadla návštěva záchodků.

Obešel jsem stůl plný opilých lidí a šel jsem rovnou na záchody. Do dveří jsem přímo vrazil, i když to asi zase takovou silou nebylo potřeba, ale nevadí. Hudba tu byla konečně o něco tišší. Uviděl jsem osobu, co splňovala jeho popis a tak, jak si ho pamatuju od stanování, jak si papírovými utěrkami utírá ruce a obličej a nějakým způsobem se mi i ulevilo, že jsem ho našel. Jo, vím, že Jimin ze stanování je Ten Jimin, s kterým si píšu a který se snaží být tak nenápadný, abych nevěděl, kdo je a jak vypadá. Ale jeho první chyba vůbec to, když mi řekl že se zná s Taehyungem a jeho jméno. Zase nejsou blbý.

Zpátky k tématu.

"Neumíš číst?!" Bylo první, co jsem na něj vychrlil, i když jsem upřímně nechtěl a když jem se vzpamatoval.

Jimin se na mě po chvíli podíval a upustil mokré ubrousky z rukou.

"Yoongi-hyung?" Zeptal se a nahnul hlavu na stranu a snažil se několikrát zamrkat, jestli se mu jen nezdám.

"Ptám se tě, jestli umíš číst." Zopakoval jsem a přišel k němu. Upřímně smrděl jako silná vrstva voňavky, alkoholu a vůně na záchod. (Takový to když se vám nechce psát, že smrdí jako zvratky a vůně na záchod je lepší xD)

"U-umím," zakoktal se. Asi to fakt napsal omylem.

"Fajn, tak se příště podívej, komu píšeš a teď jdeme, nemám na tebe celou noc," Chytil jsem ho za rukáv od mikiny a začal tahat za sebou pryč.

"H-hyung..." zamumlal a když jsem nereagoval, zamumlal znovu stejné oslovení.

"Co je, Jimine?"

"Omlouvám se, hyung. Já- já myslel, že jsem to poslal Jinovi, promiň." Zamumlal znovu omluvným tónem a nakrčil spodní ret.

Jen jsem si povzdechl a rychle od něj odvrátil zrak. "To je stejně jedno. Řekni mi, kde bydlíš, ať tě tam můžu dotáhnout a jít se konečně pořádně vyspat."

"Já nemůžu jít domů, hyung."

"Co? Proč ne?" Řekl jsem překvapeně.

"Musím zapla-tit vše-všechnu útratu," Nechápal jsem, proč se mu láme hlas, ale když jsme se zastavili před dveřmi a já se na něj podíval, došlo mi, že pláče. "A já už nemám peníze, hyung." Vypadlo z něj a začal vzlykat.

Protočil jsem oči a pustil jeho rukáv. "Nemáš důvod k pláči a řekni mi, kolik to bude stát?" Zeptal jsem se a vytáhl peněženku.

"H-hodně." Znovu silně zavzlykal. "Já nechci, aby si za mě platil peníze, hyung."

"A čím za to co si vypil mám asi zaplatit? Jsem si jistý, že stravenky tu neberou." Řekl jsem a zkontroloval kapsu v peněžence plnou stravenek. "Už nebreč." Podíval jsem na něj, když zase několikrát zavzlykal a popotáhl.

Chvíli jsme takhle stáli a Jimin se na mě díval, jako hromádka neštěstí. Nemohl jsem se na něj takhle dál dívat a začínal jsem být unavený, takže jsem vzal pár papírových utěrek a začal mu utírat slzy, protože nevypadal, že by se k tomu sám nějak měl.

Pak jsme vyšli ze záchodů a já vyhledal bar, kde jsem za něj všechno zaplatil, mezitím, co Jimin na mě čekal u východu. Barman si ode mě peníze velmi ochotně vzal a nezapomněl mi říct, ať se tu někdy znova stavím. Jo, to určtiě, kámo.

Vrátil jsem se zpátky za Jiminem, který klečel u dveří a díval se na mě. Vyšli jsme na ulici a až tady jsem se ho začal ptát na otázky, protože uvnitř by mě neslyšel. Musím říct, že se docela motal a málem netrefil dveře.

"Už mi řekni, kde bydlíš, ať tě můžu hodit domů a jít se po tejdnu konečně vyspat," zeptal jsem se a on mi daroval zřejmě naštvaný pohled s novými slzami, zaschlými na jeho tváři.

"Nechci domů, není mi dobře" Řekl s roztomilým podtónem, ale potichu, že jsem měl problém s tím, ho slyšet.

"A ode mě chceš teda co?"

"Společnost, hyung."

.. .. ..

Včera si takhle na intru píšu část téhle kapitoly, uložím to, a když to znovu otevřu tak se mi podělá celej wp a načte se mi stará revize a to uložený nikde neni... díky wp. díky wifi.