User [myg+pjm]

42 - den čtyřicátý druhý

Nemyslel jsem si, že ten Jimin, který mi píše takové věci bude zrovna takovýhle, když se opije. Právě jsme se procházeli uličkami města, Jimin byl celou dobu přilepený na mé paži a panovalo neutrální ticho. S Jiminových úst občas unikl nějaký ten vzlyk, ale neřešil jsem to. Brečel už před tím a kvůli úplně kravině a navíc se každý chováme jinak, když jsme opilý. On asi očividně brečí.

"Hyung," Popotáhl. "Vzpomínáš, jak jsme spolu volali a já ti řekl, že jdu na vyšetření," Odmlčel se a mlčel dlouho. Asi čekal na mojí reakci.

"Jo, a?"

"Ne..." Zamumlal a víc se na mě natiskl. Trošku mě táhl dolů, i když byl stejně vysocí. "To je jedno," Dodal. "Je mi s tebou dobře, hyung."

"Jo, jasně." Řekl jsem, ignorujíc jeho slova, už v polospánku. "Víš, jsem docela unavenej, takže bych rád šel domů." Podíval jsem se na něj a on se na mě díval smutným pohledem. "Můžeme jít ven, až nebudeš opilý."

"Platí." Řekl a usmál se.

...

Smutně oznamuju, že už se to blíži ke konci, končím a přepínám.