46 - den padesátý první

4.5K 361 23
                                    

POV YOONGI

Než jsem se nadál, uplynul zbytek noci a já se vůbec nevyspal. Pořád jsem přemýšlel nad Jiminem. Jestli byl nemocný, měl mi to říct, mám právo to vědět.

K ránu, v 7 hodin, mě chytla slabší chvilka, kdy jsem seděl u kuchyňského stolu s rukama na stole a koukal jsem nepřítomně před sebe neschopný jakéhokoliv pohybu. I hlad mě přešel a neměl jsem chuť něco dělat. Kluci řekli, ať s nima jdu za Jiminem do nemocnice, kamž bych šel hned... no... hned tak před 5 hodinama, i tohle mě teďka nějak přešlo. Sám se divím, že jsem nepřestal dýchat, protože i to bylo samo o sobě vyčerpávající.

Nevím, jak dlouho jsem takhle koukal, ale mé zírání do zdi vyrušil zvonek, který ten někdo držel nejméně 30 sekund. Ani tohle mě nezvedlo, pouze jsem svůj pohled přesunul na stůl. Nevím, co to se mnou dneska bylo.

Po asi třetím pokusu toho za dveřmi jsem to už nevydržel a se zamračením se zvedl od stolu a šel otevřít. V tu chvíli, když ten onný člověk strkal klíče do zámku, otevřel jsem dveře. Podle těch klíčů mi bylo jasný, že to bude Jin-hyung, jelikož nikdo jiný mé klíče nemá.

Ale když jsem otevřel dveře, stál tam neznámý kluk, skrčený v úrovni zámku. Několikrát jsem zamrkal, jestli se mi nezdá a on si toho mezitím všiml a široce se usmál, ukazujíc jeden ďolíček.

"Ehm, odkud máš Jinovy klíče?" Řekl jsem, neuvědomujíc si, že ten idiot vůbec nemusí tušit, kdo je Jin. Byl jsem si jistý, že jsou Jinovo, podle růžové chlupaté koule, která na nich visela. Ale nevím, proč je měl tenhle cápek.

"Ahoj, já jsem Namjoon." Odpověděl mi úplně od témy a narovnal se. Byl vyšší, než já a mě došlo, že bych ho asi nepřepral. I když... odkdy se zlodějové představují?

"No a co? Kdo se tě ptal? Co tu chceš?" Odfrkl jsem a když neodpovídal, chystal jsem se zabouchnout dveře. V té chvíli jsem ale uslyšel Jinův hlas.

"Namjoonie, už jdu, ještě prosim tě nezvoň, Yoongi beztak ještě sp-" hulákal po chodbě a poslední hláska se zasekla někde hluboko v jeho krku, když uviděl nás dva. "Namjoone!" Řekl přísně a přišel k nám, kde dal onomu mírný pohlavek.

"Na tohle vážně nemám náladu," zamumlal jsem a otočil se k odchodu. "Jestli chcete dál, tak běžte, mě je to fuk."

"Stůj Yoongi," uzemnil mě zpátky Jin a donutil mě se zastavit a podívat na něj. "Nikomu si nebral telefon, tak jsme tě přijeli zkontrolovat a pojedeš s námi za Jiminem."

"Řekl kdo?"

"Kurva, víš jak dlouho jsme sem jeli?" zakňoural dlouze ten Namjoon a tím si vysloužil od Jina další pohlavek.

"Padej se oblíct, Gi!"

"Vždyť už jdu, mami" řekl jsem otráveně a zakroužil jsem očima.



... ... ...
NAMJOON NA SCÉNĚ
*BEEP BEEP LE POLICIE*

User [myg+pjm]Kde žijí příběhy. Začni objevovat