User [myg+pjm]

50 - den padesátý třetí [END]

Jelikož se mi Jimin do rána neozval a ani si to nezobrazil, vydedukoval jsem, že je buď naštvaný nebo smutný. Kvůli němu jsem teda vstal už v 8 a šel najít nejbližší květinářství a cukrárnu. Jimin by teď možná neměl jíst takovéhle sladké věci, jako dortíky atak, ale to bude jen mezi námi.

Koupil jsem puget bílých a červených růží a v cukrárně jsem vzal nějaký velký cupcake s něčím plněný. Nevim, vypadalo to dobře.

Cesta do nemocnice už byla jednoduchá, jen jsem po cestě přemýšlel, proč tohle vlastně dělám. Vždyť mi může být jedno, co si o mě někdo, kdo po mě chtěl nahé fotky myslí, ne? Jimin ale na živo není takový, jako v našem chatu. Teda.. alespoň to tak vypadalo. Jen jsem nad těmahla myšlenkama zakroutil hlavou a vstoupil dovnitř. Tohle nemá cenu nad tím přemýšlet. 

Bylo za 10 minut půl a v nemocnici nebylo takové prázdno, jak jsem si myslel. Samožřejmě jsem se u recepce nahlásil a řekl, kam jdu a ten recepční tam mě ani za boha nechtěl pustit za Jiminem, že prý ještě nejsou návštěvní hodiny. Měl jsem pocit že mu jednu vrazím, protože 10 minut ho snad nezabije, ne? Docela nemile jsem mu dával najevo svůj názor, dokud sem nepřivolal další 2 sestřičky a řešili jsme to asi těch 10 minut.

Pak jsem uprostřed rozhovoru odešel, protože se nehodlám dál nervovat, stačí mi, že se mi potí ruce jen při pomyšlení na to, co právě dělám. Já jdu fakt za klukem, který mě nějakou dobu prudil svýma nechutnýma zprávama, pak se mnou spal ve stanu a potom jsem ho musel vést domů, když byl opilý a vyprdl se na to říct mi, že je nemocný a já tu stojím, před jeho dveřmi od nemocničního pokoje s kytkou v ruce a cupcakem v tašce a chci mu to dát?

Fajn Yoongi, tohle je fakt divnej nápad. Ale fajn... jdeme na to.

Pomalu jsem položil svou roztřesenou ruku na kliku a otevřel tak moc, dokud jsem nebyl schopný projít. Vklouzl jsem do pokoje a hned za sebou zavřel. Když jsem se otočil, došlo mi, že je tu docela tma a že jsou zatažené žaluzie. Jimin spí? 

Kytici jsem odložil na stolek k té druhé, která byla už trochu povadlá, a přišel jsem k posteli. Jimin tam ležel na boku zahrabaný v peřině až k nosu a vlasy mu trčely do všech stran. Byl to fakt sladký pohled a já se ptal sám sebe, co pro mě Jimin vlastně znamená. 

Posadil jsem se na postel a chvíli na něj koukal. Pak jsem natáhl ruku a několikrát mu prohrábl vlasy. Nepřemýšlel jsem, prostě jsem dělal, co moje tělo chtělo.

Jimin nijak nereagoval a moje ruka sjela na jeho tvář, kde jsem mu palcem přejel po lícní kosti. 

"Jiminnie," slyšel jsem sám sebe říct. 

Jimin mírně nakrčil nos a několikrát zamrkal. Jeho oči se setkaly s mými a já nevěděl, co dál říct. Právě jsem to ztratil.

"Yoongi?" zamumlal rozespale. "co tu děláš?" ptal se dál.

"Co bych tu dělal, neodepisuješ mi na zprávy tak... tak jsem měl... měl jsem strach, ne? To normální lidi dělaj," zvedl jsem se, jako kdyby se nic nedělo a šel k oknu. Roztáhl jsem žaluzie a Jimin nad tím vpádem světla protestně zakňoural.

"Promiň," řekl "spal jsem," pořád mumlal tím rozespalím tónem a mě to přišlo roztomilé, ale nedával jsem to najevo. Jen jsem si sedl zpátky k němu na postel a z tašky vyndal už trochu pomačkaný cupcake a položil ho na noční stolek vedle postele. 

"až budeš mít hlad... ale sněž to rychle, pak to nebude dobrý," zamumlal jsem pro změnu já a všiml si, že si mě Jimin prohlíží. "c-co?" 

"Já jen...," natáhl mým směrem ruku a několikrát na mě sáhl. Vůbec jsem nechápal proč to dělá a chvíli jsem přemýšlel, jestli mu nedali morfin nebo tak něco. "...jestli se mi nezdáš," odpověděl a já chytil jeho ruku do svých.