Empyrean

0.07

,,Yoono!" mé jméno se rozléhalo po domě hodinu poté, co byla ona dívka odvedena.

,,Už jdu!" zakřičela jsem zpátky sbíhajíc shody. Stejně jako ostatní měšťané, i já s mou nevlastní matkou jsme se musely účastnit rituálů ve staré svatyni.

To obětování nevinného člověka, které oni nazývali ,rituálem'. Bylo to hrůzné. Konal se každé dva měsíce. Oběť bohům, aby nás chránili před zlem. Zlem; bytostmi jako byli upíři, vlkodlaci, černokněžníci a čarodějnice.

Nevěděla jsem, zda taková stvoření vůbec existují, nebo jestli to je jen historka vymyšlená nějakým osmdesátiletým páprdou, který se domníval, že to spojí lidi proti zlu. Každopádně se nezdálo, že by to někoho ještě vůbec zajímalo. A i kdyby ano, nikdo nebyl tak statečný, aby veřejně vystoupil proti systému.

Už tak krátká chůze ke chrámu se dnes zdála být ještě kratší. Pochodně hořely svítivým plamenem a osvětlovaly starobylé kamené stěny svatyně, umožňujíce nám vidět i v takové černé noci, která nás dnes obklopovala. Stoupla jsem si do toho moře lidí, přesně vedle mé nevlastní matky, objímajíc sama sebe, jak mi slzy prýštěly z očí.

Dívka byla nyní připravena k obětování, její rodiče stáli v dálce, zírajíce dolů na své nohy, slzy jim stékaly po tvářích a dopadaly na chladnou zem. Kněz měl na sobě to stejné červené roucho, ale pro tentokrát ho zdobila zlatá krajka.

A ona ležela na obětním kameni, vzpouzejíc se v poutech, kterými byla přivázána. Podle tradice na sobě musela mít saténové šaty, které byly oproti její čokoládově hnědé kůži bílé jako mléko.

,,Prosím," zavzlykala znovu, ,,Já nechci zemřít."

Zamrkala jsem, nechávajíc slzu stéct po mé tváři, zatímco jsem bezcílně zírala do prázdna. Kněz přednesl pár vět v mně neznámém jazyce.

Přišla jsem k sobě až když vyslovil těch pár posledních srdcervoucích, nervy drásajicích slov. ,,Proto ti obětujeme tuto nevinnou pannu..." Položil jí dlaň na čelo a ona se začala svíjet, když vyřkl slova, která ještě zbývala do úplného zakončení rituálu, ,,Ochraňuj nás ode všeho zlého."

A to bylo všechno. Lidé se vyhrnuli ze svatyně, načež byla všechna okna zavřena a dveře bezpečně zamčené.

Dnes to bylo potřetí, co jsem byla takových hrůz svědkem. Dveře budou následující ráno znovu otevřeny, aby byl nalezen jen prázdný obětní kámen.