Empyrean

0.28

Lehounké zaklepání na dveře mě probudilo k životu, než jsem neznámému běžela otevřít.

,,Ahoj!" rudovlasá dívka, pravděpodobně dvacátnice, zašvitořila.

,,Ahoj." Musela jsem se taky usmát, úplně zářila.

,,Umm, jsem May." napřáhla ke mně ruku, načež jsem ji stiskla v té své. ,,Yoona."

,,Jsem uh- tvoje sousedka." zahihňala se, ,,S mojí mamkou se stěhujeme hned do vedlejšího domu." ukázala na zmíněnou budovu. ,,Jen jsem tě chtěla poznat..." polkla, což mě donutilo se usmát ještě víc.

Vykoukla jsem ze dveří, abych se na vedlejší dům pořádně podívala, když jsem spatřila další rudovlásku, tentokrát o trochu starší, nejspíš Mayinu matku, jak drží plnou náruč různých věcí.

,,Co kdybych vám pomohla?" navrhla jsem a pohodila hlavou k nákladnímu autu plnému kartonových krabic.

,,To by bylo skvělé!" usmála se, zatímco se pokoušela chytit mé předloktí jako znamení díků, až to nakonec vzdala a zamířila k jejich novému domovu.

~~~

Po hodině a půl už jsem se s May a její matkou sblížila úplně. Narozdíl od ženy, se kterou jsem žila já, byla milá, vtipná a ohromně roztomilá.

,,Večeříš dnes u nás, Yoono?" zeptala se, jako bychom se znaly už roky.

Bylo to pozvání? Protože to jsem neslyšela už roky. ,,Umm..." dala jsem si na čas, ale než jsem stihla odpovědět, May to udělala za mě. ,,Ano, Mami!"

Usmála jsem se a zatřásla hlavou. Ne že by se má matka někdy starala o to, kde jsem. Naopak, nikdy ji to příliš nezajímalo. Jediná kladná věc na ní byla, že mohla být sebenepříjemnější, ale s tímhle mě nikdy neotravovala a já za to byla ráda.

Pomáhat May s jejím novým pokojem, nebylo vůbec jednoduché. Měla hromady věcí, které se nejdřív musely roztřídit, než mohly být uloženy na své místo.

,,Tady." podala jsem jí poslední knihy, ponořujíc svou druhou ruku hluboko do krabice, abych zkontrolovala, jestli jsem opravdu na nic nezapomněla. Šmátrala jsem po dně, dokud mou pozornost neupoutal malý hranatý předmět. Opatrně jsem ho vytáhla a naskytl se mi pohled na dřevěnou krabičku se zlatým zdobením.

Bezmyšlenkovitě jsem ji otevřela. Uvnitř jsem nalezla tenoučké dřevěné plátky jako karty. Nebyl to papír, bylo to celé pouze ze dřeva, okraje byly zaoblené a hladké, povrch pokrývaly osobité motivy.

Na první kartě byl namalován anděl, stříbrný, bílý a nádherný. Na další byl kouzelník, oblečen v dlouhém fialovém plášti. Než jsem si je stihla všechny prohlédnout, ozval se nade mnou hlas: ,,Á, tady jsou!"

Mayina matka se sklonila, aby mi je vzala z ruky a já, doteď pohodlně sedící v tureckém sedu na zemi, jsem se postavila.

Vzhlédla ke mně, když mi prolétla hlavou myšlenka jak z čistého nebe a já bez rozvahy promluvila, ,,Vadilo by vám, kdybych si je na den půjčila?"

,,Co?" Na vteřinu vypadala dost vyděšeně. Začala si obrázky prohlížet, než se zhluboka nadechla a podala mi je. ,,Vůbec ne, drahoušku."

,,Děkuju."

~~~

Seděla jsem na posteli s papírem a tužkou v ruce, když jsem krabičku podruhé otevřela. Opatrně jsem všechny karty vyndala, rozložila je všude kolem sebe a tím odhalila rozličné mytické postavy namalované na jejich povrchu, složité detaily jen dokazovaly charakter dechberoucího umění.

,Jestli Jimin není člověk, tak co přesně vlastně je?'

Byla jsem odhodlaná to zjistit s každou kartou více, jak jsem si vytvářela seznam možných bystostí, kterými by mohl být.

-Upír

-Drak ,,Možná?"

-Vlkodlak

- Jednorožec? ,,Počkat, cože?! Ne!"

- Anděl

- Víla

- Čaroděj

- Černokněžník

- Mořská víla ,,Ne."

- Troll ,,Tss."

- Sfinga ,,Ani. Ne."

- Ghoul

Polkla jsem.

- Yeti ,,Bože, zachraň mě."

- Démon

- Trpaslík

Zahihňala jsem se.

- Smrtka

- Přízrak

- Zombie ,,To ne."

-Skřítek ,,Ummm... Nope."

Procházet i zbytek karet bylo zábavné, ovšem nepřínosné. Všechny jsem je nastrkala zpět do krabičky a narovnala se, dopřávajíc si trochu protažení.

Jimin:
Co děláš?

Yoona:
Nic :)