Empyrean

0.25

Vzbudila jsem se s křikem rvoucím srdce.

,,Mami, prosím udělej něco! Já nechci umřít, mami prosíííím!" dívka prosila, zatímcooo byla odvlékána pryč.

Stalo se to takovou rutinou, že si toho už nikdo nevšímal. Jen já jsem pokaždé prolévala slzy.

Řada výkřiků a proseb opouštěla dívčina ústa, než se uchýlila jen k tichému vzlykání.

~~~

S jednou rukou pevně ovinutou kolem mého zápěstí mě má nevlastní matka dotáhla až dopředu, snad abych měla dobrý výhled na to, jak byla připoutávána ke kameni.

,,Opravdu to nepotřebuju vidě-"

,,Zmlkni." Věnovala mi chladný pohled, než ho vrátila zpět k tomu malému dítěti.

Zkousla jsem si ret, odvracejíc oči. Spočinuly na mých rukou. A to byl ten moment, kdy mě to zasáhlo. Jimin mě měl probudit, ne? Ale to se najednou zdálo tak bezvýznamné ve srovnání s tím, co se dělo právě teď.

Rozhlédla jsem se v naději, že ho snad spatřím, ale i to se v okamžiku stalo nesmyslným, protože jsem ani nevěděla, jak vypadá.

Když jsem svůj pohled obrátila zpět k bezmocné panně, všimla jsem si, jak je kámen pod ní promáčený slzami. Její oči se na vteřinu setkaly s těmi mými a má kolena už to déle nevydržela.

A tak byl rituál proveden, tak jako už tolikrát, končící zavíráním chrámových bran a jejich následným zamčením.

Přesně před tím, než jsem se vypotácela ze svatyně, jsem na svém rameni ucítila něčí ruku. Otočila jsem se a uviděla hnědé zorničky se širokým úsměvem.

,,Yoona, že?" zeptal se muž, který byl viditelně starší a já se donutila k úsměvu, kývajíc hlavou. Podle jeho obleku bylo jasné, že je jedním z nich. Ale co by měl kněží co dělat se mnou?

,,Tohle je pro tebe." usmál se, než mi do dlaně vtisknul něco, co jsem považovala za stříbro.

,,Omlouvám se, ale o tohle jsem se neprosila." snažila jsem se říct co nejzvořileji, ale on stejně zavrtěl hlavou.

,,Přinese ti to štěstí." Usmál se.

Neměla jsem žádný důvod to přijmout. Jakýsi kněží se předemnou jen tak zjeví a vnucuje mi stříbro. Možná nám chce jen pomoct zaplatit nájem? Ale i tak...

Hluboce jsem se nadechla, zvažujíc všechny své možnosti, načež jsem vyhrkhla tiché ,,promiňte", stříbro mu rychle vrátila a vyběhla ze svatyně.

Co to zase bylo?

Jimin
Neohlížej se

Na vteřinu jsem se zastavila, než jsem se rozhodla znovu pokračovat v chůzi.

Yoona
okay?

Jimin
Jdi přímo domů a nevycházej, dokud ti neřeknu.