Empyrean

0.16

Byl zpět doma. Člověk, kterého jsem jediného respektovala; můj otec. Odhodil svůj promočený kabát zavíraje se v koupelně, aby si svlékl zbylé mokré oblečení. Prudký déšť otřásal oknem obývacího pokoje, zatímco jsem ještě stále seděla v křesle.

O hodinu později, ,,Tati!" zavolala jsem.

,,Jo, tohle je pro tebe." zazubil se a hodil po mě peněženku napěchovanou taktéž mokrými bankovkami.

,,Tati, můžu se tě na něco zeptat?" vzhlédla jsem k němu.

,,Do toho." Sedl si ke mně a přitom si sušil vlasy s pomocí ručníku.

,,Měla jsem sestru?" Můj hlas se podobal spíše šepotu.

,,Cože?"

,,Slyšel si mě."

Zpanikařil, oči se mu rozšířily, ruce spadly do klína, když mi chvějícími se rty odpověděl: ,,Kdo ti o tom řekl?"

,,Jenom řekni ano nebo ne." Zatla jsem v pěst ruce na mém klíně.

,,Hmm. Ano, měla." zamumlal hlubokým hlasem, očima neustále propaloval zem.

,,Proč jsi mi to nikdy neřekl?" Mé oči přetékaly slzami.

,,Teď už to víš. Je stejně mrtvá, takže-"

,,Takže co?" vyštěkla jsem.

Otec se zvedl aby odešel, zatímco má nevlastní matka vyšla z kuchyně, mračíc se.

,,Měl jsi mi to říct!" vykřikla jsem, když vycházel schody.

,,Jdi do postele, Yoono." nařídil přísným hlasem, ale já ho nehodlala nechat jít, aby mi to příště udělal znovu.

,,Už mi to nemůžeš dál tajit, tati, chci vě- au!" vyjekla jsem bolestí, když jsem ucítila pevný stisk na svých vlasech.

Má nevlastní matka mě prudce zatáhla dozadu, načež mi na tváři přistála facka. Natáhla jsem krk a zaklonila hlavu, ve snaze alespoň trochu zmírnit tu bolest, ale nic nepomáhalo.

,,Takhle ty mluvíš ke svému otci?" zatáhla mě za vlasy, ,,Omluv se mu!" Její hlas byl tak hlasitý až mi zvonilo v uších.

,,Ano. Omlouvám se." řekla jsem se zatnutými zuby a zavřela oči, čekajíc tak do té doby, než se mě rozhodla pustit.