Empyrean

0.18

Polkla jsem, rozhlížejíc se ve tmě, která mě obklopovala a opatrně zaklepala na hlavní dveře vlastníkova domu. Poklepávajíc nohou na honosnou rohožku jsem zkontrolovala svůl vibrující mobil.

Jimin
Vrať se zpět domů

Jimin
OKAMŽITĚ!

Jimin
poslouchej mě, Yoono!

Proč se o mě tak bál? Usmála jsem se pro sebe, než jsem vyťukala rychlou odpověď.

Yoona
Budu doma do deseti minut <3

Jimin
JDI DOMŮ! HNED!

Jimin
UTEČ!

Na malou sekundu jsem nadzvedla obočí, než jsem vzhlédla k teď už dokořán otevřeným dveřím. Známá podlouhlá tvář staršího muže se mi objevila v zorném poli. Zdvořile jsem se usmála, načež jsem prudce natáhla ruku, podávajíc mu peníze, to všechno bez jediného slova. Už mě předtím viděl, takže musel vědět.

,,Pojď dál," zachraptěl svým hlubokým, hrůzu vzbuzujícím hlasem.

Zatřásla jsem hlavou, úsměv mi vzápětí zmizel z tváře. ,,Uh, ne. Prosím vezměte si tyto peníze, měla bych jít."

Na krátkou chvilku si olízl rty, poté jeho ruka nějak našla tu mou a vtáhl mě do svého bytu násilím. Zalapala jsem po dechu, nohy se snažily najít pevnou zem, zatímco se mé ruce marně pokoušely vytrhnout těm jeho.

,,Voníš tak..." udělal pauzu, ve které mě přitlačil na stěnu, ,,lahodně." Nechtěně jsem se nadechla, z čehož se mi následně chtělo zvracet; páchnul alkoholem.

Slova byla uvězněna někde hluboko v mém krku a můj mozek se snažil na něco přijít, abych se hned nevzdala bez boje. Rozhlédla jsem se, pokoušejíc se vymanit z jeho pevného stisku.

Muž vyplázl jazyk, skláněje se dolů, aby mi olízl rameno. Prudce jsem zavřela oči, připravujíc se na nejhorší, než jsem ucítila, jak zařízení v mé kapse zavibrovalo.

Donutila jsem se otevřít oči a další věcí, co jsem viděla, byl muž odtržený ode mě a jeho následné odhození na druhou stranu místnosti. Ležel na zemi, skoro v bezvědomí díky tomu náhlému útoku, zatímco jsem zírala na člověka, který mi právě zachránil život. Jeho oranžové vlasy byly načechrané a zářily, když se otočil, aby nechal své božské oči potkat ty mé.