0.19

363 43 2
                                    

,,Ahoj," zakřenil se, ,,obtěžoval tě?" zrzavý muž ukázal na pana Kima, který stále ležel na podlaze několik metrů od nás.

Kývla jsem, neschopna jediného slova.

,,Neměl by jsi..." přešel ke staršímu muži, ,,...obtěžovat malé holky, jako je..." udělal pauzu, aby se sehnul a jednou rukou muže zvednul, ,,Yoona" dokončil svou větu, zatímco ho držel ve vzduchu.

Vystrašeně jsem polkla nad pohledem, co se mi naskýtal. Ten kluk se sice zdál být silný, ale to, že by zvedl muže, který byl skoro třikrát větší než on sám, se zdálo nemožné. Měla bych věřit svým očím? Protože já nemohla a také nevěřila.

S posledním ohlédnutím na mě, ,,pan karotka" ještě zesílil stisk okolo krku staršího muže.

Na těle se mi objevila husí kůže, když jsem pozorovala, jak z jeho těla pomalu vyprchává život. Jakmile pustil mrtvého na zem, ten šíleně děsivý i nápomocný mladík zvolna přešel i ke mně.

,,Mám tě doprovodit domů?" zeptal se.

Tupě jsem na něj zírala. Měla bych přikývnout? Nebo-

,,Tak pojď," znovu odhalil své bílé zuby chytaje mě za předloktí, tahaje mě z místa činu. Jeho kůže byla tak studená a příjemně teplá zároveň. Konečky prstů měl jemnější než satén, když jimi zavadil o ty mé.

,,Bojíš se?" Hlas světlejší než kdy jindy.

,,Ne." odpověděla jsem upřímně.

Něco mě na něm nutilo cítit se bezpečně a pod ochranou. Vyzařovaly z něj pozitivní vlny, které byly více než dobré a ten oslňující úsměv, který bez přestání okupoval jeho rty, maskoval skutečnost, že právě před chvílí někoho jednoduše zavraždil.

,,Tak tady bydlíš..." znělo to spíše jako konstatování, než otázka.

Přikývla jsem. Nepromluvila jsem jediné slovo od té doby, co přišel, ale měla jsem miliony otázek. Chtěla jsem křičet, běhat dokola, obejmout sebe, obejmout jeho, brečet a zároveň skákat radostí-všechny pocity se ve mě neskutečně míchaly.

,,Myslím, že bych měl asi jít..." zakřenil se, načež jsem udělala to samé, konečně.

,,Jak se jmenuješ?" stihla jsem vykašlat, když se ke mně otočil zády.

Můj zachránce se naposledy ohlédl přes rameno a zamával mi, načež odpověděl:

,,Můžeš mi říkat Hobi."

EmpyreanKde žijí příběhy. Začni objevovat