Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿ

🌸06🌸

Pohled Namjoona:

,,Namjoonie, vstávej," probudil mne hlas mé milované maminky.
Odpověděl jsem ji pouhým zamručením, načež se zachumlal do peřiny zavíraje ospalá očka.

Měl jsem za to, že rodiče pro nás vždy chtějí to nejlepší. Tak proč mě budí v šest hodin, když je venku ještě tma?

,,Namjoone, vstávej," zamručela a jedním pohybem ze mě stáhla peřinu. Celý jsem se otřásl pod náhlou změnou klima.

,,Nech mě," zaskučel jsem a snažil se alespoň přikrýt polštářem.

,,Do deseti minut budeš dole, nebo volám tátu." Po těchto slovech jsem vystřelil z postele a ustlal si postel. Táta bývá ráno poněkud přísný. Máma se nad mým činnem potichu zasmála, načež se rozešla ven z mého pokoje, abych se mohl klidně a nerušeně převléknout.

Ze skříně jsem vytáhl školní uniformu, do níž jsem se i násladně oblékl. Přešel jsem k zrcadlu a upravil si svoje začechrané vlásky.

V kuchyni jsem do sebe rychle hodil chleba s marmeládou, vypil pomerančovový džusík a rozběhl se do chodby, kde jsem se přezul z papučí do nehezkých školních bot. Popadl jsem batoh a s pár slovíček na rozloučenou jsem vyběhl z domu.

Školu nemám daleko, nýbrž skoro za rohem. Avšak kvůli Yoongimu si to zacházím až na zastávku, jenž je ode mě asi deset minut cesty. Co bych pro ty kamarády neudělal.

Jakmile jsem došel na zastávku, posadil jsem se na lavičku a vyčkával autobus. Čekání jsem si zpříjemnil poslechem hudby ze sluchátek.

Do pár minut přijela obrovská mašina plná upocených lidí a velmi sympatickým řidičem. Tohle jsem Gimu opravdu nezáviděl. Všichni se na sebe lepili a mačkali, což pro naši mentolku, jež nesnáší dotyky cizích lidí, je skvělá výhra.

Když se Yoongi konečně protáhl skrz dav lidí, vstal jsem z lavičky a z uší si vytáhl sluchátka.

,,Tohle mě jednou zabije," zavrčel nespokojeně, přičemž si upravoval sako od uniformy, čímž cinkali jeho náramky na ruce.

,,A kdopak si dneska vedle tebe sedl Yoongi?" Zamrkal jsem svými imaginárními řasami a hlas se snažil připodobnit dívčimu.

,,Byl to starej dědek. Ale mohl by ses dát na dráhu tranvestity. Šlo by ti to," mrkl na mě a rozešel se ke škole. Protočil jsem očima a následoval jej.

Před tou budovou hrůzy nás čekal Hoseok. Posedávaje na schodech klepal prstem do betonu v rytmu hudby. Musel jsem se potichu zasmát. Hobi byl hudbou posedlý stejně jako my s Yoongim.

Nejstarší, avšak nejmenší, k němu přešel a cvrnkul jej do vlasů, což ho hned probralo. ,,Čaute," zazubil se, načež si schoval sluchátka do batohu.

______

Zbytek školy jsem přežil bez jakékoliv újmy a s úsměvem na tváři se vrátil domů.

Nemohl jsem se ani soustředit, jak moc jsem myslel na Jina. Od našeho videohovoru se mé myšlenky vždy vrátily k onemu krasavci s růžovou mikinou.

,,Jsem doma!" Zvolal jsem na celý byt, jakmile jsem vstoupil do dveří, kde mne ale zarazil můj otčín.

,,Mobil," natáhl ke mně ruku. Mé oči nevěděly kam se dřív podívat. Cloumaly k otci a následně k jeho dlani.

,,Co? Proč? Vždyť jsem nic neudělal!" Vyjekl jsem. Ve škole mám velmi dobrý prospěch, přestože se moc neučím.

,,Teď půjdeš nahoru a budeš se do pěti učit! Pak ti ten mobil vrátím," zamručel, přičemž jsem já už vytahoval mobil z kapes a následně jej otci předal. Budeš mi chybět broučku.

Věnoval jsem tatínkovi smutný pohled a nasupeně si to vykročil do pokoje. Takový podraz!

Posadil jsem se na pohodlnou postel a z batohu vytáhl učebnice, jenž mi stejně budou k ničemu. Možná tak na podpal do krbu. To bych musel mít alespoň kamna.

Učil jsem se dlouhé dvě hodiny, snažejíc si zapamatovat nejvíce informací, abych mohl být ve škole za frajera.

V momentě, kdy ručičky na hodinách ukazovaly můj vysněný čas, jsem se rozběhl do obýváku.

S úsměvem na rtech jsem k tatínkovi natáhl ruku. ,,Už je pět," zaculil jsem se, přičemž jsem sevřel dlaň už s telefonem, jakmile mi jej otec vrátil.

Vyběhl jsem do pokoje a hupsnul na postel. Palcem jsem přejel po displeji, aby se mi odemkla tapeta s Jinem. Chvíli jsem se nad tou fotografii rozplýval a až po pár minutách jsem zapl wifi.

Vyskočila mi ikonka messengeru. Na tváři se mi pohrával úsměv, když ono okénko patřilo SeokJinovi. Naklikl jsem na něj, avšak se mi mobil zasekl a naskočil mi chat s Gim, jež mi napsal a tím pobláznil telefon.

Mentolka🍭: Hej, jakej byl ten úkol do matiky? Zaspal jsem to

PinkFluffyUnicorn🍥: co takhle v hodině nespat? 😂
PinkFluffyUnicorn🍥: str.16 a to modrý cvičení xD stejnak ho neuděláš, tak na co mě obtěžuješ? :')

Mentolka🍭: sorry cíťo
Mentolka🍭: no, já si opíšu zadání a ve škole výsledky. Easy

Potichu jsem se nad tím zasmál a konečně najel na zprávu od Jina. Nemohl jsem se dočkat, až si s ním budu znovu psát.

Seokjin: nešahej mi na Jina, jasné? Jsi jen další fanoušek do počtu a opravdu si myslíš, že by za tebou někdy jel? Jin je jen moc hodný na to, aby ti řekl ne a ať mu dáš pokoj. Takže ti to říkám já, nech ho být! Je jen můj.
-JEHO PŘÍTEL Jiminie 😜❤

Vytřeštil jsem oči a pořád dokola si četl zprávu. ,,Ten zmetek," zavrčel jsem. Začal si válku Parku Jimine.