Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿ

🌸22🌸

Okamžitě jsem zrudl a prudce jsem vstal z gauče. ,,Nesuď mě!" Rozhodil jsem rukama.

,,Ty píčo, já věděl, že jseš pošahanej, ale že skočíš do postele k tý princezně," uchechtl se, načež pokračoval: ,,Zklamal jsi mě, Namjoonie."

Jeho pichlavé poznámky mě už natolik rozzuřily, až jsem se neovládl a vybouchl. ,,Jo, já zapomněl, že ty víš všechno nejlíp. Ty jsi přece Min Yoongi. Kluk, co dokázal velké nic, chová se jako idiot a myslí, že vládne celému světu!" Zakřičel jsem ukazujíc na něj prstem. ,,Ale ve skutečnosti jsi jen parchant, kterého ani máma nechce!" Neuvědomoval jsem si váhu svých slov. Hned ale po jejich vyslovení, jsem jich neskutečně litoval.

,,Namjoone!" Okřikl mě naštvaný Hoseok. ,,Tohle jsi fakt říkat nemusel," zamračil se na mě přísně. Yoongi nemá téměř slabé místo. Můžete ho urážet, mlátit a on si z toho nic nedělá. Rodina je ale i pro něj citlivé místo a ačkoliv mi občas leze příšerně na nervy, je to můj nejlepší kamarád.

,,Je ti líp?" Vzhlédl ke mně zelenovlásek. Nebyl to jeho tradiční úšklebek. Tvářil se jako malý kluk, kterému jsem právě snědl celou zmrzlinu.

,,Yoongi, já-," začal jsem, avšak se oslovený zvedl z gauče a rozešel se do pokoje od Hobiho.

Nervózně jsem si skousl ret, přičemž mě Hoseok propálil pohledem. ,,Tak jak to teda bylo?" Zeptal se ignorujíc odcházející Giho. Posadil se na pohovku a poklepal na místo vedle sebe. ,,Mluv."

Na sucho jsem polknul, avšak jsem se podřídil a sedl si k němu. Opřel jsem se lokty o své stehna, u čehož si propletl prsty dívaje se k zemi. ,,Pili jsme kakao a dívali se na film. Když jsem prostě práskl do bot a políbil ho. A za pár okamžiků jsme byli oba nazí." Přestože jsem se styděl mluvit o mém sexuálním zážitku, tak se mi na tváři vytvořil malý úsměv. Nad vzpomínkou mě a Jina se nedá neusmívat.

,,A potom?"

,,Ráno jsme zjistili, že jsou naši doma. Představil se jim jako můj přítel." Úplně jsem zapomněl, že jsem před chvíli ublížil Yoongimu a zaculil jsem se. ,,Hobi, já mám přítele a je to Kim Seokjin!" Vyjekl jsem nadšeně.

Ačkoliv se můj černovlasý kamarád snažil udržet kamennou a přísnou tvář, nemohl jsem si nevšimnout jeho nadšeného výrazu.
,,Ah, nemůžu být na tebe naštvaný," uchechtl se a obejmul mě kolem ramen. ,,Říkal jsem ti, že se do tebe zamiluje," rozčepýří mi vlasy, čímž mi zničí můj dokonalý účes. Ale popravdě? Bylo to to poslední, co jsem řešil.

,,Příště ti budu více věřit," uchechtl jsem se.

,,Ale to tě neomlouvá, že ses zachoval jako naprostý idiot," ukázujíc na mě přísně ukazováčkem se zvedl z pohovky.

,,Hobi, vždyť on mě provokuje denně. Neustále mě uráží a dělá si ze mě srandu. Nediv se mi, že jsem se naštval," obhájil jsem se.

,,Já vím, ale on to nikdy tak nemyslí a ty to víš," povzdechl si a jednou rukou mě chytl za rameno. ,,Jdi za ním," usmál se, čímž mi pokynul, že se mám vzmužit.

Tiše jsem přikývl, načež jsem se odhodlal a rozešel se do pokoje, v němž se v Hoseokové posteli válel Yoongi a díval se do mobilu.

,,Gi?" Oslovil jsem ho přátelsky.

,,Co?" Zvedl ke mně hlavu a mobil odhodil pryč.

,,Helé, to s tou mámou. Já to tak nemyslel. Byl jsem naštvaný," povzdechl jsem si a zavřel dveře od pokoje.

,,Ale, k čertu s mámou," odfrkl si mávaje rukou, čímž mi dal jasně najevo nezájem.

Nechápavě jsem nazvedl obočí. ,,Tak proč ses urazil?" Vyslovil jsem otázku, jenž mě nepříjemně pálila v ústech.

Yoongi se vyhoupl do sedu a zamračil se. ,,Ty si opravdu myslíš, že jsem nic nedokázal?"

Plácl jsem se do čela a zavrtěl jsem místo slovní odpovědi hlavou.

,,Tak proč jsi to řekl?"

,,Yoongi, já byl naštvaný. Říkal jsem sračky, jasný?" Zaskučel jsem. ,,Nemůžeš brát vážně slova, které řeknu v afektu," povzdechl jsem si.
,,Spíš si toho dokázal víc než já a to je to, co mě užírá," přiznal jsem se.

Jak jsem už kdysi říkal, můj zelenovlasý přítel je vynikající rapper a skladatel. Jeho znalosti ohledně domácích či zahraničních umělců jsou chvályhodné. Poslední dobou mám dokonce i pocit, že ačkoliv jsem jej k hudbě přivedl já, dávno mě předběhl.

,,Kámo, ty jsi dokázal nemožné. Píchal si se svým idolem. V tomhle tě nepředhoním, ani kdybych chtěl," uchechtl se, načež si prohrábl vlasy, na nichž už je viditelný lehký odrost.

Upřímně jsem se zasmál a podal jsem mu ruku na usmíření. ,,Mír?"

,,Mír," mrknl na mě potřepávajíc si rukou.

Zbytek dne dopadl v celku dobře. S klukama jsme snědli asi tři balíčky popcornu a celou návštěvu jsme strávili u hraní videoher.

Celou dobu jsem si téměř na Jina nevzpomněl, nepočítaje mému rozhovoru s Hoseokem. Až, když jsem vylezl z koupelny, zalezl do teplých peřin a po dlouhé době odemknul telefon, na mě vyskočilo přes deset nepřijatých hovorů a osm zpráv na messengeru od Jina.

Překvapeně jsem zamrkal a okamžitě otevřel náš společný chat.

Jin: Tak jsem doma ❤
Jin: Namjoonie, děje se něco?
Jin: Začínám mít celkem strach. Řekl si, že napíšeš až budeš doma.
Jin: Prosím, hned jak si to přečteš mi napiš.
Jin: Mám strach.
Jin: Doufám, že jsi v pořádku.
Jin: Zrovna jsem si udělal palačinky a hned jsem si vzpomněl na nás ❤
Jin: Ozvi se mi. Prosím.

~~~
20,5K přečtení? Panebože, vy jste šílení *-*
DĚKUJU MNOHOKRÁT ♡
Jste úžasní☆▪☆