Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿ

🌸21🌸

Nevědomky jsem se nad tím pousmál a okamžitě odeslal odpověď.

Namjoon: To byla doba 😂❤

Jin: A bude to ještě horší😤
Jin: Jinak, Jimin není se mnou ve vlaku. Nejspíš zůstal u vás s tím klukem. Kdyby se u tebe objevil a dělal problémy, tak mi dej vědět a já mu domluvím, jo?

Namjoon: Já se o sebe postarám
Namjoon: Jsem silný a nezávislý muž! 💪

Jin: Myslím to vážně, Joone

Namjoon: Já taky
Namjoon: Už vycházím z vlakáče a nebudu mít internet. Ozvu se ti doma. Zatím ❤

Jin: Papa ❤

Po přečtení zprávy se mi koutky zvedly do širokého úsměvu. Stále jsem si neuvědomoval jaká je situace a snil o dokonalém vztahu mezi mnou a Jinem.
Zapojil jsem si do mobilu sluchátka a s mou oblíbenou hudbou jsem se s lehkými tanečními výkony vydal domů.

Po cestě jsem však přemýšlel nad vším, co se za poslední týden odehrálo. A popravdě? Nemohl jsem se zbavit pocitu, že se ráno probudím a vrátím se do starých kolejí. Bolest v zadní částí mě ale utvrzoval v opak.

A ačkoliv byl tento týden snad ten nejúžasnější v mém životě, vzpomněl jsem si na hádku s Hoseokem. Vím, že se občas chovám jako blbec, a proto mě mrzí, že to vždy odnese jeden z mých nejlepších kamarádů. Přestože za to vůbec nemohl, vždy se mi snažil pomoct a ve všem mě podporoval.

,,Shit," zaklel jsem ostrou nadávku, z kapsy vytáhl telefon a vytočil jeho číslo.

,,Ano, Name?" Ozval se z druhé strany Hobiho hlas. Vůbec nezněl naštvaně, ani nijak uraženě.

,,Čau, Hobi. Hele, chci se ti jen omluvit," začal jsem trochu nervózně. ,,Choval jsem se jako pitomec," povzdechl jsem si, načež jsem kvůli mrazu popotáhl.

,,Co? Jáj, to neřeš. Však to byla kravina. Taky jsem se nechoval zrovna slušně, " zasmál se. Hoseok si nikdy z ničeho nic nedělal. Chvíli byl sice uražený, avšak do hodiny se uklidnil a nebral to vážně.

,,Takže se nezlobíš?" Zeptal jsem se. Na mém hlase bylo určitě poznat, že se mi hluboce ulevilo.

,,Jasně, že ne. Oba jsme si něco řekli.  Hele, nechceš zajít ke mně? Je tady i Yoongi."

,,Jo, jasně. Ale příjdu později. Ještě musím domů," přikývl jsem a s rozloučením hovor tipl a pokračoval v tom nejhorším mrazu domů. Ať už svítí sluníčko.

Když jsem konečně dorazil do svého obydlí, vyzul jsem si zasněžené boty, zarazil mě otcův lehce nahněvaný hlas. Otočil jsem se za ním a na sucho polknul. Stál mezi dveřmi s rukama založenými na hrudi a nehezky se na mě mračil.
,,Už jsi doma?"

,,No, však vidíš," řekl jsem nechápavě doufajíc, že ve dveřích, co nejdřív ukáže i máma a tátu srovná do latě. Víte, můj otec je skvělý, ale dokáže ho naštvat sebemenší maličkost.

,,Nebuď drzý, Namjoone. Za pět minut v obýváku," zavrčel, až mi po těle naskočila husí kůže. Neměl jsem absolutní ponětí, co jsem mohl provést.

Mlčky jsem přikývl, načež se táta otočil a zamířil do místnosti, v níž mě bude očekávat.

,,Do hajzlu," zaskučel jsem zoufale, vysvlékl jsem si bundu, jež jsem pověsil na věšák a rozešel se za tábou.

,,Co jsem provedl?" Zeptal jsem se téměř okamžitě, když jsem si sedal na pohovku. Otec si spokojeně lebedil ve svém oblíbeném křesle.

,,Ten Jin. Proč jsi nám s maminkou lhal?" Probodl mě vraždícím pohledem.

Jeho otázka mě však zmátla. Nechápal jsem, kam tím míří a dost mě to děsilo. ,,Já vám ale nelhal. Vždyť jsem vám říkal, že přijede," odvětil jsem.

,,Řekl jsi, že ti přijede kamarád. Né tvůj přítel," dodal důraz na slovo 'přítel'.

,,My jsme se dali dohromady až tady..," sklopil jsem pohled, avšak po očku sledoval otcovu reakci.

,,Cože? Vy jste spolu před tím nebyli?" Nazvedl nedůvěřivě obočí.  ,,Vždyť vás máma viděla-," zarazil se a zamračil se. ,,-si děláš srandu, že jste na to hned skočili! Namjoone!" Vykřikl a rozhodil rukama.

V tu chvíli jsem zrudl jako rajče. Stiskl jsem si pevně stehno a pohled směroval k zemi. Nedokázal jsem se na něj podívat a už vůbec ne mluvit.

,,Víš, že tohle už nikdy nevrátíš zpět, že jo?" Hluboce se na mě podíval, jakmile se trochu uklidnil.

,,Vím," přikývl jsem a konečně zvedl hlavu. ,,A nelituju toho."

Otec si povzdechl, načež se opřel o opěradlo. ,,Tak můžeš jít," pokynul mi rukou.

,,Půjdu za Hobim," vydechl jsem a vstal z gauče. ,,Dlouho jsem s ním nebyl," řekl jsem jen.

Táta jen tiše přikývl brajíc si noviny ze stolu, čímž mi naznačil, že můžu odejít. Úlevně jsem vydechl těžký vzduch, jež mi ležel na plicích a obul jsem si boty.

Když jsem se i zababušil do bundy, rozešel jsem se za Hoseokem. Ačkoliv mi Hobi řekl, že se nic neděje, jsem nervózní. Přece jen jsem byl na něj opravdu zlý a neférový.

S touto myšlenkou jsem došel až k Hoseokovi domů. Zazvonil jsem na příslušný zvonek vyčkávajíc zvuk, jež otevírá dveře. Překročil jsem práh, načež nastoupil do výtahu, který mě vyvezl do patra, kde přebýval můj kamarád.

Jakmile se kabina zastavila, vystoupil jsem a zaklepal na jeho dveře. Nečekal jsem ani minutu a přede mnou stal vždy usmívající Hobi. ,,Ahoj, pojď dál," zazubil se, přičemž dveře otevřel dokořán.

,,Čau," usmál jsem se vcházejíc do předsíňky. Nejprve jsem si však musel oklepat sníh z bot. ,,Sorry, že jdu tak pozdě. Táta měl kecy," mávl jsem nad tím rukou, přičemž jsem kabát pověsil na jeden z věšák visící nad botníkem.

,,V pohodě. My hrajeme s Gim na playstationu, přidáš se?" Zazubil se na mě a rukou mi pokynul, abych se vydal za ním do obýváku, kde se už na gauči roztahovala mentolka s lízatkem v ústech.

,,Jo, zahraju si," uchechtl jsem se nad tím pohleden, načež jsem poplácal Giho po stehně, čímž jsem mu dal najevo, že se chci posadit.

,,Jaj, příjdeš a hned se musím omezovat," odfrkne si podrážděně, avšak nohy z pohovky sundal a posadil se jako člověk.

,,Hele, po včerejšku mám na to právo," poukázal jsem na důležitý fakt. Až po chvíli mi došlo, co jsem řekl a mé tváře pomalu získavaly nachovou barvičku.

,,Tě snad prcal, nebo co?" Zasmál se, načež se natáhl k misce s popcornem, jenž ležela na konferenčním stolku před námi a nabral si hrst do dlaně. Jeho poznámka mě však zarazila a kluci si toho nejspíš všichni.

,,Namjoone?" Ozval se Hoseok lehce přísným hlasem. Místo odpovědi jsem na sucho polknul, přičemž jsem sledoval prsty svých nohou.

,,U všech rozprcaných kačerů. On tě vojel!" Rozesmál se Yoongi.

~~~
Těšíte se do školy?