Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿ

🌸18🌸

Pohled Namjoona:

Překvapeně jsem na Jina pohlédl, když zakřičel na celou restauraci. Pár lidí se na nás dokonce i otočilo.

,,Co se stalo?" Podivil jsem se a odložil jsem plátek pizzy zpět na talířek.

,,Já se z toho poseru," zaklel Jin a odemknutý mobil hodil na stůl.
Natáhl jsem se pro něj a zprávu si přečetl.
Na jednu stranu jsem rád, že je s Jiminem definitivní konec. Na druhou jsem se cítil vinný. Uvědomil jsem si, že je to vše kvůli mě.  Kvůli mě je Jin smutný a skoro na zhroucení. Nemohl jsem Jinovi ale přiznat, že to s Jungkookem byla má práce.

,,Jine, mrzí mě to," povzdechl jsem si a mobilní přístroj mu podal. Ačkoli byl jejich rozchod mým plánem, netušil jsem, že se ten rusovlasý blázen bude chovat povýšeně.

Jin se jen pousmál a zvedl hlavu. ,,Joone, vždyť to není tvá chyba. Jen jsem byl slepý."

Jeho slova se do mě zabodly jako ostrá břitva, jenž značila mé svědomí. Nervózně jsem si zkousl ret a v puse jsem pocítil pach krve.

,,P-pojďme radši jíst," nesvědomitě jsem se pousmál, načež si vzal do rukou kousek té dobré italské lahůdky.

,,Dobrou chuť," mrknul na mě s hraným úsměvem a následoval mé kroky. Přestože nejsem psycholog, tak poznám upřímný úsměv. Jeho oči se však leskly neprolitýma slzama, což ve mně evokovalo pocit viny. Byl jsem, lidově řečeno, v háji.

Celý pobyt v restauraci proběhl v naprostém tichu. Občasné zacinkání skleniček a příborů od vedlejších stolů mě užíralo.

Jakmile jsme byli venku z restaruce, schoval jsem si ruce do kapes a rozešel se s Jinem po boku po zasněženém chodníku. Opět nic neříkal. Sem tam popotáhl, ale jinak nic.

,,Byl jsem to já!" Vyhrkl jsem a zastavil se tak uprostřed ulice. Nemohl jsem si nevšimnou Seokjinova nechápavého pohledu, když se zastavil a otočil se na mě.

,,O čem to mluvíš?"

,,Já jsem přivedl Jungkooka, aby Jimina svedl," sklopil jsem zrak. Nedokázal jsem se mu podívat do očí. Semkl jsem víčka těsně k sobě očekávaje křik, ba ne i facku.

,,Já vím."

Jeho odpověď mě však zarazila. Odlepil jsem zrak od svých bot a podíval se na něj. ,,Víš?"

Jin se pobaveně rozesmál a přešel ke mně. ,,Joone, já nejsem blbej. Pochopil jsem, že si toho kluka nepřivedl jen tak."

,,T-ty se nezlobíš?"

,,Proč bych se měl zlobit? Joone, byla to moje kravina, že jsem tě políbil. Bylo mi jasné, že to nenecháš jen tak a to tě sotva znám," povzdechl si. Natáhl ke mně ruku a jemně mi prsty nazvedl hlavu. Bylo to celkem i komické, protože jsem vyšší než on.

,,Nic si nevyčítej. Otestoval si Jiminovu věrnost. Netrvalo mu ani deset minut na to, aby se rozmyslel," ruku znovu stáhl dolů a já na něj koukal jako na zjevení. On má opravdu srdce ze zlata.

Nezmohl jsem se na jediné slovo. Prostě jsem jej pevně objal a jen si užíval to příjemné teplo mezi námi.

,,No ták, Joone. Radši pojďme než tady oba zmrzneme," uchechtl se. Pak ale udělal něco, co mě zaskočilo, avšak příjemně. Jin mi prohrábl vlasy.

,,Škoda, že pozítří odjíždíš," smutně jsem zvedl hlavu. Chtěl jsem, ne, já potřeboval jsem, aby to udělal znovu.

,,Budeme si zase psát a volat. A taky bys mohl do Soulu přijet ty a natočit se mnou nějaké video," mrkl na mě s úsměvem. Mé oči se nadšením rozzářily.
,,Ty se mnou chceš natočit video?" Vyjekl jsem štěstím, až můj hlas vyskočil o oktávu výš, což vůbec nebylo v plánu. I v osmnácti mi mutuje hlas. Za pár let budu mluvit jako Hulk po pořádné dávce nikotinu.

,,Samozřejmě, že chci," uchechtl se se můj milovaný. ,,A teď opravdu pojď, nebo z nás budou sněhuláci," zasmál se a plácl mě po rameni. Nebudu kecat, ale dost to bolelo. Mou radost však ani bolest nedokázala předčít.

Jeho poznámce jsem se pouze zasmál a oba jsme se vydali k mému obydlí. Překvapivě tu neseděl Yoongi s harmonikou, naštvaný Jimin nebo ušklebačný Jungkook. Tudíž jsme měli volnou cestu k bytu.

,,Konečně teplo," vydechl Seokjin a kabát, jež byl víc než promočený od sněhu, pověsil na věšák v chodbě.

,,Ty vážně nejsi zvyklý na zimu, co?" Rýpl jsem si do něj a vyzul si zateplené boty.

,,Nesnáším zimu," uchechtl se, načež následoval můj krok a boty schoval do botníku.

,,To by sis vážně rozuměl s Yoongim," poznamenal jsem, ale po chvíli se zamyslel. ,,On vlastně nesnáší skoro všechno," mávl jsem nad tím se smíchem rukou.

,,Proč je vůbec takový? Zdá se mi, že je trošku moc rýpavý," povzdechl si Jin a rozešel se, se mnou do obýváku.

,,Trošku? Od Giho nikdy neuslyšíš pochvalu. Je tak negativní," oklepal jsem se. ,,Dáš si kakao?"

,,A bezdůvodně?" Nazvedl obočí. Na můj dotaz přikývl, což byl pro mě pokyn odejít do kuchyně a dát vařit mléko.

,,Yoongiho rodiče se rozvedli a jeho máma si vzala týpka, kterého Gi nenávidí. Tak možná proto. Musíme se o něm bavit?" Zaskučel jsem prosebně. Mého nejlepšího mentolového kamaráda mám rád, ale řešit jej s mým idolem se mi nejevil jako dobrý nápad.

,,Ne nemusíme, promiň," zavrtěl Jin hlavou. Já mezitím nalil mléko do hrnce a studoval tlačítka na naší plotně. ,,Eh, umíš to zapnout?" Otočil jsem se na něj.

Jin se hlasitě rozesmál. ,,Pusť mě k tomu."

Po pár minutách jsme seděli s šálkem, jenž byl naplněn tou dobroučkou tekutinou, na gauči, u čehož jsem se proklikával kanály v televizi a hledal zajimavý film.

,,Tam nic není," zabručel jsem podrážděně a znuděně se opřel o pohovku.

,,Tak tam pusť cokoliv. Budeme se bavit nad tou stupiditou!" Navrhl Jin se smíchem a odložil kakao na konferenční stolek. To samé jsem udělal i já.

Nemohl jsem se na něj vynadívat. Byl tak krásný, když se smál. Netuším, co mě v té době popadlo, avšak v hlavě se mi odehrávaly zajímavé věci. Teď nebo nikdy.

,,Ah, já to seru," mávl jsem nad tím rukou, natáhl se k Jinovi a vášnivě ho políbil.

Jina to však nijak nezarazilo a polibek mi začal okamžitě oplácet. Naše jazyky bojovali o dominantní postavení, po chvíli jsem ale pochopil, že to nemá cenu a Seokjinovi se poddal.

Nemůžu ani popsat, jak jsem v té situaci byl nadšený a šťastný. Užíval jsem si polibek a zapletl mu prsty do vlasů.

Jinovi ruce mi začaly pomalu sundávat tričko.

~~~
Jaké bylo vysvědčení? ^^