Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿ

🌸11🌸

Prudce jsem se za hlasem otočil. Mával na nás světlovlasý mladík s širokým úsměvem. Ačkoliv mi přišel velmi povědomý, nemohl jsem si jeho tvář spojit s žádnou osobou.

Přivřel jsem oči a pořádně si jej prohrábl. Vysoký asi jako Hoseok, štíhla postava, světlé vlasy. Na pohled normální hezký kluk, na jehož úsměv byste v autobuse koukali i celé hodiny.

A pak mi to docvaklo. Jak jsem mohl zapomenout?

,,V!" Vyhrkl jsem. Znal jsem ho. Pár videií jsem dokonce i viděl. Většinou se věnoval prankům, jež připadaly vtipné jen jemu a ostatní spíše naštvaly, než pobavily. A i přes to byl na youtubu dost populární.

,,Co to meleš?" Nazvedl Yoongi obočí, načež se znuděně posadil k prázdnému stolu a hned si vytáhl telefon. Závislák.

Jin se nad ním zasmál a přešel k V-mu. ,,Ahoj, Tae," poplácal jej po zádech a oba se objali. Zhluboka jsem se nadechl. Já chci taky.
Očkem jsem zabloudil k Jiminovi, jež zrudl zlostí. Uchechtl jsem se. To si zaslouží.

,,Tae? Tohle je Namjoon," zaculil jsem se, když mě představil jako prvního.

Natáhl jsem k němu ruku a potřásl si s ním. ,,Já jsem Taehyung," klasicky se zazubil, což mě donutilo ke smíchu.

,,Já vím, mám tě v odběrech," uchechtl jsem se a získal si tak, jeho objetí. ,,Hned tě mám rád," zasmál se a odtáhl se.

,,To jsem tady jediný, kdo neví o co go?" Ozval se Yoongi. Celkem mě zaráželo, že je Jimin potichu. Určitě kuje pikle, pche.

,,Ty mlč!" Prskl jsem na něj.

,,Vem si horčík, Joonie," mrkl na mě, načež si jeho kabát, který si před chvíli vysvlékl, položil vedle něj na sedačku.

,,Tenhle poděs je Yoongi. Klidně ho ignoruj," otočil jsem se zpět k Taemu, přičemž jsem mávl rukou na znamení nezájmu.

,,Tak se pojďme posadit," Připomněl se Jin a sám si kousek sedačky zabral. A já, jakožto největší fanda, jsem se natlačil k němu. Taehyung se teda posadil k Jiminovi. No a Yoongi si užíval klidu v rohu.

Vždycky jsem tu kavárnu miloval. Její prostředí bylo velmi příjemné. Vše se ladilo do retro stylu a opravdu jsem si připadal, jako v typické americké kavárně té doby.
A ačkoliv kafe nepiju, čokoládu tady mají opravdu výbornou.

,,Pardon, že jsem nepřišel dřív, ale musel jsem odhrabovat sníh, aby táta mohl odjet do práce," mé myšlenky přerušil mně velmi známý hlas.

,,Konečně," vydechl Yoongi a poplácal na volné místo vedle něj.

,,Čau, kámo," mávl jsem na něj, když se Hobi dostal až ke Gimu.
,,Áhoj," uchechtl se, načež si svlékl bundu a položil ji na prázdné místo na sedačce.

,,Jsem Hoseok," natáhl se přes stůl k Jinovi, aby si s ním potřásl rukou. ,,Jin. Seokjin," usmál se Jin.

,,Ty tancuješ?" Ozval se ten rusovlasej poděs, přičemž jsem se k nim nahnul. Hobi tanec miluje a jestliže ho má rád i Jimin, co je dát dohromady? Jimin bude s Hobim a uvolní mi tak cestu k Jinovi. Jsem geniální.

,,To jde tak poznat?" Zasmál se Hobi svým typickým smíchem.

,,Máš jejich mikinu," prstem ukázal na jeho mikinu z klubu, kde tancoval.

,,Hej kluci! Úsměv!" Zavolal z ničeho nic Taehyung, načež namířil na nás jeho telefon. Zaculil jsem se jako obvykle a zvedl jsem palce vzhůru. Yoongi si zakryl levou rukou obličej, přičemž na pravé ruce zdvihl prostředníček. Jimin vyplázl jazyk a Jin se usmál jako anděl. Hoseok nás jen nechápavě sledoval.

,,Jinak, já jsem Taehyung," Zazubil se na Hoseoka, přičemž schovával telefon do kapsy. ,,Hoseok," usmál se Hobi.

Mezitím, co se ti dva seznamovali, přišla servírka a my jsme si objednali horkou čokoládu. Krom Yoongiho. Ten si vzal kávu. Divím se, že se neklepe na místě, jako nějaký ratlík, po tolika kofeinu denně.

Opřel jsem se zády o sedačku, přičemž sledoval Jina. Bavili se o něčem s Taem a on se neustále smál. Mohl bych na něj koukat nepřetržitě celě hodiny. Dokud by mě nepřerušil mentol.

,,Vypadnou ti oči z důlků. To tě rodiče neučili, že se lidé neočumují?" Uchechtl se, avšak si vysloužil výchovný pohlavek od Hobiho.

,,Ne, ale tobě se asi Hoseok zmínil, co?" Vyplázl jsem jazyk. Hobi často Giho upozorňoval na jeho chování a dovolil bych si říct, že jej i trochu přeučoval. Rodiče Yoongiho na něj dočista kašlou, takže není záhadou, proč je takový. Já si už zvykl. Všichni jsme si zvykli.

,,Drž hubu," zavrčel Yoongi a prohrábl si vlasy. Hobi mu zničil účes.

,,Kluci nechte toho, máte tady návštěvu!" Okřikl nás zmiňovaný, načež se omluvně podíval na Jina. ,,Promiň. Obvykle se Namjoon nechová jako idiot. To víš. To ta nervozita."

Jin se potichu zasmálu a společně Taehyungem a Jiminem mě pobaveně sledovali.

,,Hoseoku!" Vykřikl jsem držejíc se, abych po něm nic nehodil.

Hobi se zaculil jako andílek a dělal, jakoby se nic nestalo. Potichu jsem zavrčel, avšak to nijak už nekomentoval.

K večeru jsme se všichni rozešli do svých domovů. Zůstal jsem sám s Jinem. Teda pokud nepočítám toho poděse, jež se neustále dožadoval pozornosti a od Jina se neodtáhl ani o centimetr.

,,Slíbil si mi, že mi ukážeš ty tvoje texty," ozval se z ničeho nic Jin. Celou dobu jsme šli mlčky. Zrzek někdy párkrát něco zamumlal, ale rozhovor to nebyl.

Málokdy jsem tak tichý. Asi je to vážně stresem a nervozitou. Stojím vedle své platonické lásky, jenž bude spát, jíst a dokonce i k nám chodit na záchod. Nemohl jsem tomu stále uvěřit a hluboko v duši jsem přemýšlel, zda se mi to přece jen nezná. Připadám si jako ve fanfikci.

,,Hm?" Odlepil jsem hlavu od špiček svých bot a pohlédl do jeho čokoládových očí.

,,Nepamatuješ? Slíbil si, že mi pak ukážeš ty texty, co píšeš. Zapsal jsem si to," zasmál se mávaje mi před obličejem svým telefonem.

,,Opravdu je chceš vidět?" Nechápavě jsem zamrkal. Bral jsem to jako žert. Nikdy by mě nenapadlo, že by Jina zajímala moje hudba.

,,Těším se na to, jako malý kluk. Jasně, že to chci vidět!" Řekl rozhodně a já se musel pousmát. Je krásný a ještě hodný. Skvělá kombinace.

,,Tak dobře, rád ti je ukážu," zaculil jsem se, načež jsem přikývl. Bručícího Jimina jsem s radostí ignoroval. Přece jen, ani Jin mu nevěnoval pozornost.