Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿ

🌸14🌸

Pohled Seokjina:

,,Co?" Namjoonův výraz značil, že je z celé té situace vykolejený. Nebyl jsem na tom jinak.

Nemůžu jsem popřít, že se mi to nelíbilo. Pocit jeho měkkých rtů, jenž se o ty mé lehce třely, byl neskutečně dokonalý. Avšak mám přítele, kterého miluju.

Cítíl jsem se příšerně, co mě to kruciš popadlo? Musel to být chvilkový skrat.

,,Dodělám ty palačinky," úplně jsem se od Namjoona odtáhl a přešel k míse s těstem. Mlčky jsem jej nabral naběračkou a vylil obsah na pánev.

,,B-budu v pokoji," Joonie si zkousl ret, načež vystřelil k sobě do pokoje.

Volal jsem na něj, ale neposlouchal mě.

Uvědomuju jsem si, že jsem mu nejspíš hodně ublížil a ani já netuším, co mám v téhle situaci dělat.

,,Já jsem takový idiot!" Se zaskučením jsem praštil do linky. ,,Do prdele," syknul jsem, když se mé klouby setkaly s tvrdou plochou linky.

,,Děje se něco?" Ozval se za mnou rozespalý Jiminův hlas. To mi ještě scházelo.

,,Nene, lásko. Jdi spinkat, ano? Já za tebou pak příjdu," urychleně jsem jej líbnul do vlasů doufaje, že se nebude pitomě ptát a poslušně si půjde lehnout. On je to ale Jimin, že?

,,No ták, vidím, že ti něco je. Co ten pablb udělal?" Nazvedl obočí, načež vyskočil na linku a upřeně mě sledoval.

,,U toho pablba teď přebýváš, Jimine. A ne, nic neudělal. Jdi si už lehnout," zabručel jsem podrážděně.

,,Ah, tady má zase někdo krámy," protočil očima seskakujíc zpátky na zem. V momentě mě chytil za tričko a přitáhl si mě k němu. ,,Tak mě aspoň polib na dobrou noc," zazubil se. Nečekal na mou odpověď a dlouze mě políbil.

,,Jsi dneska ňákej divnej," nespokojeně zamlaskal, u čehož mě poplácal po hrudi. ,,Tak dobrou," mávl na mě, přičemž se rozešel zpět do ložnice.

Zkousl jsem si ret. Nelíbilo se mi to. Jiminové polibky jsou velmi náruživé, ale ty Namjoonovi jsou tak jemné a plné lásky.

Je přece hloupost, abych se zamiloval do svého fanouška po jednom polibku.

A touto myšlenkou jsem dosmažil všechny palačinky, jenž jsem uložil do ledničky a vydal se do pokoje s Jiminem. Musím si vše ujasnit.

,,Jiminie, spinkáš?" Oslovil jsem jej nejmilejší přezdívkou, načež ulehl vedle něj. Přehodil jsem přes sebe deku, u čehož jsem sledoval bručícího rusovláska.

,,Chtěl bych," zamručel, jakmile se jeho hlava ocitla na mé hrudi.
Pousmál jsem se nad ním, načež jsem rukou vystřelil k jeho jemným, zrzavým vláskům a začal jej vískat.

Do pár minut Jimin propadl spánku, avšak já byl stále vzhůru. Hlavou se mi motaly myšlenky o Namjoonovi a jeho úžasných rtech. Nebudu lhát, pár polibků jsem již začil, ale nikdy jsem se u nich necítil tak, jako teď.

Ačkoliv jsem se urputně snažil přenést mé myšlenky jinam, stále se vracely k Jooniemu. Už jak jsem jej poprvé spatřil na našem videohovoru, nemohl jsem se přestat usmívat. Jeho nádherná hnědá očka s rozkošnými ďolíčky je vražedná kombinace.
Nakonec jsem usnul s úsměvem na tváři.

Pohled Namjoona:

Skoro celou noc jsem nemohl usnout. Doufal jsem, že Jin kvůli mě opustí toho zrzka. Byl jsem bláhový a zasněný.

Probudil jsem se až kolem desáté. Všude byl ticho, usoudil jsem, že nejspíš budou všichni spát. Ale jakmile jsem se ocitl v kuchyni, do očí mě trefil papírek, jenž ležel na zemi.

Celým mým tělem projel nepříjemný chlad. Ať to není to, co si myslím.

Nervózně jsem do rukou vzal zprávu a přečetl ji.

Dobré ráno, Namjoonie!

S Jiminem jsme se šli projít po městě, zjistit, co tu máte zajímavého a tak^^
Do večera budeme doma.

Chtěli jsme tě vzít taky, ale spal jsi a nechtěli jsme tě budit.

Jo, a ten včerejšek? Nejlepší bude, když na to oba zapomeneme...

Snídani máš v lednici a užij si den!

Seokjin

Naštvaně jsem papírek skrčil, podupal a následně jej hodil do koše.

,,Tak já mám zapomenout? Já po tomhle toužil celý život sakra!" Zaskučel jsem směrem k Jinovi, který mě však nemohl logicky slyšet.

Cítím se tak bezmocný.

Urychleně jsem do sebe naházel ty vynikající palačinky, načež se rozběhl do pokoje, kde jsem se převlékl. Z nabíječky jsem vytáhl mobil a vytočil Hoseokovo číslo.
Zvedl mi to hned po druhém pípnutí.

,,Joone?" Jeho hlas na druhé straně byl lehce nakřaplý. Nejspíš taky před chvílí vstával.

,,Potřebuju si vylít svoje srdíčko. Máš teď chvíli, že jo?" Zněl jsem jako naprostý zoufalec.

,,Jo, jasně. Jen se převleču. Setkáme se u kulturáku, ne?"

,,Jop, díky. Zatím" s rozloučením jsem hovor ukončil, načež mobil schoval do zadní kapsy u kalhot. V chodbě jsem se zabalil do teplého kabátu a se zimníma botama se rozešel k místku setkání.

Když jsem tam došel, nemohl jsem si nevšimnout mrznoucího Hoseoka, jež se na místě zvláštně pohupoval a pravděpodobně se snažil zahřát.

,,Čau kámo," uchechtl jsem se, jakmile jsem k němu došel. Hobi mi pozdrav oplatil a společně jsme se přivítali našim pozdravem, jenž se skládal z plácnutí a bouchnutí o sebe pěstma.

,,Nemůžeme jít někam do tepla?" Zadrkotal zuby.

,,Jo, nebo z tebe bude rampouch," rozesmál jsem se, přičemž jsem svého kamaráda chytil kolem ramen a odvedl jej do nejbližší kavárny, kde jsem mu následně vysvětlil celou situaci s Jinem.

,,Počkej," zarazil se. ,,Řikáš, že tě Jin políbil. Tak, co je na tom špatnýho?"

,,Hobi, začal vyšilovat, že se to nikdy nemělo stát," zaskučel jsem nad tou vzpomínkou, snažejíc se držet slzy na uzdě.

,,A divíš se mu? Je zadaný. Nechce Jiminovi ublížit," zavrtěl hlavou.

,,No, a proto jsem tě sem pozval," zazubil jsem se. Hoseok mi věnoval nechápavý pohled.

,,Nechceš Jimina sbalit?"

~~~
Kreativita na nule