Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿ

🌸23🌸

Nad Jinovou starostlivostí jsem se prostě musel usmát. Bylo to od něj tak roztomilé.

Namjoon: Jinnie, neměj strach. Byl jsem jen u Hoseoka a zapomněl se ti ozvat. 😶😶
Namjoon: Jak jsi dojel? Neměl jsi v kupé nějakého staříka, který ti vyprávěl svůj příběh z dětství? 😂
Namjoon: Už teď mi chybíš. Nemůžu se dočkat až se znovu uvidíme 😁🌷

Jinova odpověď mi přišla téměř okamžitě. Chudáček, musel si kontrolovat mobil každou chvíli. Cítil jsem se provinile. Měl jsem mu dát vědět.

Jin: Ah, jsem rád, že jsi v pořádku 😷
Jin: Dojel jsem bez žádné újmy 😂. To ne. Seděl jsem s lidmi, co téměř nemluvili 🤔
Jin: Taky mi moc chybíš ❤
Jin: Už si ale půjdu lehnout a ty bys měl taky. Dneska to byl náročný den. Dobrou noc a hezké sny o mně 😉❤

Namjoon: O tobě jen to nejlepší. Dobrou noc 🤣❤

Mobil jsem položil na noční stolek vedle své postele, doufaje v zapnutý budík, jelikož se mi už nechtělo natahovat, abych to zkontroloval. Zababušil jsem se do vyhřáté peřinky a zavřel oči.

Usnout mi ale nešlo. Ačkoliv Jin spal vedle mě jen jednou, ten pocit bezpečí se mi opravdu líbil. Chtěl bych ho cítit znovu.

,,Debilní zamilovanost. Kdo to k sakru vymyslel? Já chci spát," mručel jsem si pro sebe. Táhlo na jednu ráno a já stále nemohl zabrat, přestože jsem byl hodně unavený a zítra jsem musel stávat do školy.

Nakonec jsem se spánku podřídil až okolo třetí hodiny. Ráno jsem samozřejmě zaspal. Sice jen o dvacet minut, avšak pro mě je i takový čas drahý.

Rychle jsem na sebe hodil uniformu, popadl bágl a vyběhl z bytu. Musel jsem se však ještě vrátit pro svačinu a žvýkačku. Nestihl jsem si ani zuby vyčistit. Chudáci mí spolužáci.

Doběhl jsem na zastávku, kde mě už čekal Yoongi opřený o lampu a znovu byl jeho pohled upřený jen na obrazovku jeho telefonu.

,,No, kde se couráš? Čekám tu deset minut!" Zabručel hned, jak mě uviděl přicházet.

,,Promiň kámo, zaspal jsem," povzdechl jsem si, načež si prohrábl své neupravené vlasy.

,,Vypadáš příšerně. To si cestou potkal tornádo?" Uchechtl se Gi, načež jsme se oba rozešli k naší milované budově.

,,Nech si to, jo?" Zasmál jsem se a vytáhl z kapsy mobil, u kterého jsem stikl tlačítko, jenž rozsvítilo displej, na němž poblikával čas. ,,Hele, ale stihl jsem to dost dobře," řekl jsem s nehranou hrdostí. Sice jsem se nestihl učesat a místo pasty mám žvýkačku, ale výkon to byl slušný.

,,Není to ten, kterému jsi převzal toho kluka?" Bouchl do mě mentol loktech, ukazujíc na zrzavého kluka velmi podobného na Jimina.

,,Si dělá prdel, že má tu drzost přijít ke mně do školy," odfrkl jsem si. Yoongi se sehl ke zemi a z trávníku nabral holýma rukama trochu sněhu. ,,Joone, pamatuješ si, jak jsme takhle vždycky útočili na Hoseoka?" Vzhlédl ke mně a uchechtl se.

,,Jo?" Má odpověď zněla spíš jako otázka, ale nijak mè to netrápilo.

,,Tak máme další cíl," ušklíbl se napřahujíc ruku. Já jsem jej však okamžitě zastavil. ,,Co je?"

,,Nebudeš po něm házet sněhové koule, ty idiote," plácl jsem se do čela. Já chci být první.

,,Aish, co ti je, Namjoone? Starej Kim by strhl třetí světovou," zabručel otráveně a sníh hodil o lampu před ním.

,,Můj drahý kamaráde," začal jsem, u čehož jsem jej objal kolem ramen. ,,Já jsem ho potrestal dost," uchechtl jsem se.

,,Nešahej na mě," odstrčil mě od něj a oba jsme se smíchem vydali do té hrůzné budovy.

Ve škole se toho nic moc nedělo. Mé myšlenky se v hodinách vždy točily okolo Seokjina. Proč bych měl přemýšlet o kalorimetrických rovnicích, když můžu myslet na svou lásku?

Po osmi hodinách hladovění-Yoongi mi ukradl svačinu- zazvonil ten nádherný zvuk, jež vám vždy vykouzlí úsměv na tváři. S klukama jsme se tak konečně rozběhli do jídelny očekávaje, že tam budeme mezi prvními. Bohužel pro nás se dlouhá fronta linula až k ke dveřím od jídelny.

,,Děláte si sakra prdel?" Zaskučel Yoongi zoufale a já se frustrovaně čelem opřel o zeď. ,,Tohle je na celý den," zamručel jsem.

Hoseok se nad náma uchechtl, načež se rozhlédl po celé místnosti. ,,Možná nebudeme muset čekat tak dlouho?" Zamyslel se.

Na to jsem se hned otočil a chytil jej za ramena. ,,Co máš v plánu?" Rozzářil jsem se.

,,Úplně ve předu je moje kamarádka. Určitě nás před sebe pustí," usmál se.

,,Odkdy se o tebe zajímají holky?" Nazvedl Yoongi obočí.

Hobi se pobaveně zasmál. ,,Je to výměnná studentka z Anglie a sedíme spolu na biologii. Má rozkošnou korejštinu," zaculil se.

,,Tak na co čekáš? Jdeme!" Zavelel jsem. Celá naše partička se rozešla vstříc naštvaným lidem do fronty. Zastavili jsme se až u vyšší blondýnky se zářivým úsměvem. ,,Ahoj, Clair," oslovil ji Hoseok.

,,Hobi? Co tady děláš?" Zasmála se. Mluvila se silným anglickým přízvukem, avšal se zdála velmi sympatická.

,,Pustíš nás před sebe? Prosím!" Naléhal na ni. Clair se jen uchechtla a pokynula nám rukou.

,,Děkujeme!" Rozzářil se Hoseok.

,,Jsem Namjoon," otočil jsem se na ni a potřásl si s ní rukou.

,,Clair," uchechtla se. Po jejích slovech jsem se usmál, vzal si tác a namířil si to ke kuchařce, jenž mi podala misku s rýží, zvláštní zelenou omáčku, v níž plavala nerozpoznatelné kusy něčeho a čokoládový puding.

,,Nevím, jestli by na tohle mělo cenu čekat," odfrkl jsem si, jakmile jsem si sedal ke klukům ke stolu.

,,Dáš mi ten puding?" Zvedl ke mně Yoongi pohled s nataženou rukou.

Jen jsem pobaveně protočil očima a podal mu kelímek s čokoládovou hmotou. ,,Budeš tlustej," vyplázl jsem na něj jazyk.

,,Tlustej, ale spokojenej," pokrčil Yoongi rameny.

____

Po obědě jsme se oddělili. Hoseok s Yoongim šli spolu ještě do papírnictví, avšak já jsem spěchal domů. Přece jen v mé škole není volná wi-fi a na data nemám.

Před vchodem do paneláku jsem ovšem potkal někoho, na koho jsem dlouho nepomyslel.

,,Jungkooku, co tu děláš?" Nazvedl jsem obočí, nad černovláskem opírajícího se o zeď s cigaretou mezi prsty.

Černovlásek odtípl cigaretu a uchechtl se. ,,Proč vypadáš, jako bys mě nerad viděl?"

,,Proč jseš tady?" Nazvedl jsem pochybovačně obočí.

,,Přišel jsem ti vyřídit omluvu od Jimina."

~~~~
Jak se máte? ^^

Omlouvám se za svou neaktivitu. Lenost je zrádná ㅠㅠ

Děkuji Vám za veškeré komentáře a podporu. Jste úžasní ♡