Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿ

🌸13🌸

,,A kdo je sakra ta ženská? To je jeho sestra?" Pohlédl na mě Jin se zájmem v očích.

,,Jine, to je chlap," rozesmál jsem se.

,,Opravdu? Jejda," uchechtl se.

Zrovna jsme sledovali americkou komedii. Víc než film, jsem si užíval smích, jež se ozýval z Jinových úst.

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem jeho návštěvu bral s naprostým klidem. Při každém jeho pohledu se mi málem podlomily kolena. Byl až moc dokonalý pro můj zrak.

Jimin však byl stále oříšek. V jednu chvíli se neustále zajímal o Hoseoka a na druhý moment mě urážel.
I u našeho společného večera se na Jina tiskl, u čehož se mi vysmíval do obličeje.

Žárlil jsem. Netušil jsem, kde se ve mně ta nenávist bere, avšak jsem měl sto chutí vymáchat mu tu jeho zasranou hubu v záchodě.

,,Půjdu si už lehnout. Stejně je to blbost," zamručel Jimin, přičemž společně i s dekou vstal.

,,Dobře, lásko. Dobrou noc," usmál se Jin, načež jej políbil. Musel jsem odvrátit pohled, chtělo se mi zvracet a zároveň plakat.

,,Brou," zamručel jsem otráveně a svou pozornost zaměřil na televizi.

Hlavu jsem otočil, až se rusovlásek rozhodl konečně odejít do ložnice.
,,Neuděláme si něco k jídlu? Mám celkem hlad," ozval se po chvíli tichu můj budoucí partner.

,,Samozřejmě," urychleně jsem přikývl. ,,Jen, já spálím i čaj, takže velké kulinářské schopnosti nečekej," zasmál jsem se vstávaje z pohovky.

,,Tak tě něco naučím," zaculil se Jin, načež se i se mnou rozešel do kuchyně.

Je tak rozkošný.

,,Můžu vám nakouknout do ledničky?" Otázal se mě držejíc její rukojeť. ,,Buď jako doma," se smíchem jsem jej pobídl.

Jakmile otevřel dveře od lednice, celou ji proskenoval, u čehož se tvářil velmi zamyšleně. ,,Můžeme si udělat palačinky," promluvil po chvíli. ,,Máte mouku?" Pohlédl na mě.

Já se mezitím kochal jeho překrásným obličejem. Styděl jsem se. Jeho tvář byla bez sebemenší chybičky, nádherné milé oči, jenž vás uklidní, že i na tomhle světě existuje mír. A ty jeho plné rty? Kdybych nebyl srab, hned bych je ochutnal. Musí líbat skvěle.
Ale co já? Nejsem ani z poloviny, tak hezký jako on.

Z mého myšlení mě přerušil, až andělský hlas vycházející z jeho úst. ,,J-jo, měli bysme mít," přikývl jsem, načež z kredence vytáhl nádobku s moukou.

,,Tak tě naučím udělat palačinky, není to nic těžkého a je to moc dobré," zářivě se usmál, načež mě poplácal po rameni. Tělem mi projel neznámý proud, a ačkoli to byl nic neznamenající dotek, cítil jsem se jako v nebi. Nikdy jsem ani nečekal, že by se mnou mluvil, natož u mě přespával a učil mě dělat palačinky. Bylo to dokonalé.

,,Nemůžu se dočkat," mlsně jsem si olízl rtíky a s jiskřičkami v očích jsem jej sledoval.

Seokjin vytáhl všechny ingredience, kromě cukru, u kterého netušil, kde se nachází, tak jsem přiložil ruku k dílu a podal mu jej.
On se na mě děkovně usmál, načež obsah pytlíku, ve kterém se sladká poživatina skrývala, vysypal do velké mísy. Nebylo ji moc, tak akorát.

Jakmile všechny suroviny skončily v míse, předal mi metličku se slovy: ,,Míchej," zavelel s úsměvem. Popadl jsem míchací nástroj a snažil jsem se napodobit pohyby, které jsem okoukal z amerických filmů. Nevedlo se.

Musel jsem vypadat naprosto k popukání, jelikož se Jin zničehonic od srdce zasmál. ,,Ukaž, pomůžu ti." Obešel mě ze zadu, načež kolem mě obmotal své silné paže a chytil mě za ruku. Cítil jsem, jak se mi do tváří hrne červeň a ztěží jsem stál na nohách. Byl to prachobyčejný dotek, u jehož se mi podlamovaly kolena, jako při jízdě na horské dráze.

Jakmile se jeho dlaň setkala s mou, polilo mě horko. V ten okamžik byste se mnou mohli hádat, jestli tváře mohou být barvu rajčete. Mohou.

Nevnímal jsem, že mi Jin pomáhal s mícháním těsta, nýbrž jeho upřímnost. Místa, kde se mě jen byť dotkl, silně brněly a jeho nasládlá vůně mě obklopovala ze všech stran.

S červenými lícy jsem lehce pootočil hlavu, abych mohl nenápadně pozorovat jeho sladký úsměv. To jsem však netušil, jak blízko je. V okamžiku, kdy se naše pohledy střetly se zastavil čas. Atmosféra mezi námi se mohla krájet a já cítil, že jsem rudý až na patách. Cítil jsem jeho horký dech na mé tváři a lehce přivřel oči.

Když jsem je pak po chvíli otevřel, dělil nás sebe necelý centimetr. Srdce mi bušilo jako zběsilé, a já se cítil jako po maratonu. Seokjin pustil mísu, chytil mě za pas a konečně spojil naše rty.

Nejprve jsem však stál, jako zmražený. V břiše se mi rozletělo hejno motýlků, mé ruce vystřelily k velkým Jinovým ramenům, které jsem slabě stiskl. Po chvíli jsem už i já polibek začal oplácet.

Naše rty se o sebe jemně třely, přičemž jsem lehce uždiboval sladký polštářek. Bylo to tak dokonalé.

,,P-promiň, to se nemělo stát!" Vyjekl zničehonic Jin a odtáhl se ode mě.

~~~~
Heh