Se sluchátkama v uších jsem sledoval ubíhající krajinu za oknem. Nemohl jsem se dočkat, až jej znovu uvidím a ty nádherné plné rty políbím.
Chyběl mi. Hrozně se mi po něm stýskalo. Za dobu, co jsme se neviděli, jsem zhlédl celou sérii ,,JEZTE S JINEM!" a řeknu vám, že nechápu, jak se všechno to jídlo do něj může vlézt a stále mít tak dokonalou postavu. Já jist alespoň z poloviny jako on, tak mě z postele tahá jeřáb.
Opřel jsem se o sedadlo a nechal se potápět v hlubokých myšlenkách, ohledně mého přítele. Když v tom mi v ruce zavibroval telefon. Musel jsem usmát, na displeji svítila zpráva od Jina. To hned zlepší den.
Handsome boy Za chvíli vyrážím na nádraží ❤ Nemůžu se tě dočkat 😊
Sweet pabo Nápodobně! 😍 Už mě z toho sezení všechno bolí
Handsome boy U mě se natáhneš 😏 A mám pro tebe překvapení 😚
Sweet pabo Jaký?
Handsome boy Neřeknu 😋
Musel jsem se nad tím zasmát. Představa Jina, jenž na mě vyplazuje jazyk, mě dost pobavila. Hned bych měl novou tapetu na telefon!
Sweet pabo Neměli bychom mít před sebou tajemství 🤔🤔
Handsome boy Bez tajemství by to nebyla zábava 😚
Sweet pabo Hahahaha. Hlavně už jdi ať na tebe nemusím čekat! 😂
Handsome boy Vždyť už jdu! Uvidíme se na nádraží ❤
Sweet pabo Miluju tě ❤
Handsome boy I já tebe ❤
Nad zprávou jsem se uculil a telefon pevně svíral ve svých dlaní. Na povrch jsem sice vypadal klidně, ale uvnitř jsem vyšiloval jako šílená fanynka.
Stále nedokážu uvěřit, že se to děje. Že můj přítel je Kim Seokjin! Nenapadlo by mě ani v nejšílenějším snu, že by se to mohlo stát skutečností. A teď si mi píše zamilované zprávy a čeká mě na nádraží. Nechápu.
Se zavřenýma očima jsem se rozjímal nad mým životem. Během pár týdnů se mi splnilo snad víc, než jsem kdy chtěl a a stal se ze mě nejšťastnější Korejec v Koreji. Co to povídám? Jsem nejšťastnější člověk na celičkým světem!
V momentě, kdy nepříjemný hlas ohlásil mou stanici, zvedl jsem se ze sedačky, popadl kufr a rozešel se ke dveřím vlaku.
Díky bohu, že fungují na to zelené tlačítko a já nemusím bojovat s tou zatracenou klikou. Nevím jak vy, ale nikdy jsem nepochopil jak funguje.
Hned jak jsem se dostal z té obrovské mašiny, rozhlédl jsem se kolem sebe, abych našel toho, na nějž celou tu cestu myslím. Když v tom jsem jej uviděl. Stál tam, opíral se o sloup ve svém hnědém kabátu a na očích měl kulaté brýle. Byl tak překrásný.
Neváhal jsem ani minutu a rozběhl jsem se za ním. I s kufrem. Na Jinové tváře se rozzářil úsměv a pevně mě objal.
,,Běháš rychle," zasmál se, načež rty přitiskl na ty mé. V břiše se mi rozletělo hejno motýlů, chytl jsem jej kolem krku a do polibku se mile rád zapojil.
,,Chyběl si mi," zašeptal tiše do polibku a jeho prsty zapletl do mých vlasů. Proboha, jak já ho miluju.
,,Taky si mi šíleně chyběl," odpověděl jsem potichu a opřel si čelo o to jeho. A že se sny nedají splnit.
,,Nestůjme tu jak dva pitomci a pojďme ke mně," uchechtl se chytajíc mě za ruku. Propletl si se mnou prsty a věnoval mi láskyplný úsměv. B
yl upřímný a v ten moment se mi v břiše rozletělo hejno motýlů.
___
Od toho momentu už uběhlo pár let. Po maturitě jsem se přestěhoval do Soulu, kde jsem nastoupil na univerzitu, abych byl Jinovi více na blízku. Na konec jsem to stejně nevydržel a přestěhoval jsem se k němu a my tak poprvé bydleli společně.
I po všech těch letech, polibcích a milování se mi mé fanouškovské já nezměnilo. Stále sleduju Jinova videa se stejnou závislostí na jeho smích a ten nejkrásnější úsměv.
S Seokjinem, jak jste teda nejspíš pochopili, nám to klape perfektně. Nehádáme se, máme dostatek sexu...řekl bych někdy až přespříliš a stále se každé ráno probouzím s úsměvem, že opět uvidím svého přítele.
A Hoseok a Yoongi? Yoongi se po střední vykašlal na vysokou a stejně jako já, se usídlil v hlavním městě, kde si konečně splnil sen a skládá písně pro velké společnosti. A Hoseok jako jeho nejlepší kamarád jej následoval a našel si práci, jako učitel tance. Stále se však snaží mentolákovo - teď už blonďákovo - heterosexualní já přesvědčit, že je teplej jako radiátor.
No a Jimin, ten po incidentu s Gim se už neukázal. Hoseok jej údajně viděl jednou s Kookem, ale to už je tak všechno. Po obou jak by se zem slehla.
,,Namie, jsem doma," z mého psaní mě vyrušil Jinův hlas. Usmál jsem se a zaklapl notebook. ,,Jsem v obýváku," odvětil jsem.
,,Zase píšeš?" Zasmál se, načež mě objal ze zadu kolem ramen a líbl mě do vlasů.
,,Už to skoro mám," zašklebil jsem se a otočil k němu hlavu, abych získal polibek i na ústa. Jin se zasmál, avšak mi mé přání splnil.
,,Jedl si?" poplácal mě po zádech a rozešel se do kuchyně. ,,Nech mě hádat. Ne."
,,Dostaneš zlatého bludišťáka," ušklíbnul jsem se a znovu laptop otevřel. ,,Dopíšu to a jsem hned u tebe," zavolal jsem a nechal mé prsty tančit na klávesnici.
I přes to, jak jsem se sobecky zachoval, můžu s klidem říct, že bych to udělal znovu a stejně. Jin byl a vždy bude můj princess Jin.
Jezte s Jinem a na viděnou!
-The end-
~~~ Ano, žiju. Vidíte správně.
Konečně jsem se k tomu dokopala a máte tu poslední kapitolu tohohle příběhu!
Stále nedokážu uvěřit tomu, kolik to má přečtení a hlasů. Děkuju vám všem!
Na druhou stranu se chci i omluvit, že mi to trvalo tak dlouho. Děkuju za vaši trpělivost!
Doufám, že se vám tahle kapitola a celý příběh líbil. I s dlouhýma odmlkama. Vrací se mi chuť k psaní, tak výjdou určitě i nové příběhy.
Čtete jen kpop téma nebo vám nevadí i vymyšlené postavy? Na lgbt+ komunitu? ^^
Děkuju za váš čas a miluju vás ♡
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
