Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿ

🌸10🌸

Pohled Namjoona:

Ačkoliv jsem byl hodně nervózní, překvapivě to po cestě odpadlo a celou dobu jsme si bezproblému povídali. Byl jsem v sedmém nebi. Jin je opravdu velmi příjemný a hodný člověk.

Dokonce i Yoongi se bavil. S Jiminem. A vypadalo to, že si i rozumí. Stejně mě nejspíš pomlouvali.

,,Ták vítejte u mě doma!" Zaculil jsem se, jakmile jsme se objevili u nás v předsíni.

,,Stejně tu máš bordel," pokrčil Yoongi rameny a já mu div nevyrazil zuby.

Dýchej Namjoonie, dýchej.

,,Moc vtipné, pane líný si dojít na záchod. Ty mi o bordelu máš, co povídat!" Vyjekl jsem.

Nemohl jsem si nevšimnout Jiminova úšklebku. Yoongi nebude jediný bez zubů.

Jin nás pobaveně sledoval, mezitím co si svlékal kabát. ,,Kam si ho můžu pověsit?" Zeptal se.

,,Co třeba na věšák?" Uchechtl se Gi a já jej trochu silněji bouchl do ramene. ,,Pověs si to tady," povzdechl jsem si, přičemž jsem si sám bundu uklidil do skříně, aby bylo více místa.

____

,,Hele, kde je tady kavárna 'Milky Way'? Chce se tam sejít můj kamarád, co tady žije," ozval se najednou Jin, jakmile jsme všichni seděli na gauči a já se snažil jej stále neprohlížet. Na mou obranu jsem se dost ovládal.

,,Ty tu máš více kámošů?" Zabručel Jimin. Jak já ho nenávidím. ,,Neboj se, zlato. Známe se jen z youtube, taky natáčí videa," zasmál se Jin jeho krásným smíchem.

,,Neříkejte, že v tomhle městě někdo ze sebe dělá šaška na internetu. Asi se budu stěhovat," zaskučel Yoongi, jež seděl daleko od nás křesle a opět byl na telefonu.

,,Ty ten youtube moc nemusíš, co?" Uchechtla se má životní láska, přičemž já Yoongimu věnoval pohled, aby si nejdřív rozmyslel, co řekne.

,,Mně prostě mluvit před kamerou nepříjde záživné," pokrčil mentol rameny.

,,Samozřejmě. Každý má svůj názor," Jin se mile usmál a postavil se. ,,Ukážete mi, kde ta kavárna je? Můžete jít klidně se mnou," pokrčil rameny.

,,Půjdu!" Vyhrkl jsem. Nenechám Jina přece samotného. Mohlo by se mu po cestě něco stát. Nebo spíše lidem na ulici, vidět tak nádherný obličej může přivolávat srdeční zástavu. Vlastní zkušenost.

,,Tak pojďme všichni, ne?" Uchechtl se Jimin, přičemž mi věnoval další zlověstný úšklebek.

,,Napíšu Hoseokovi, nechci tam být jediný mezi všemi komedianty," ozval se Yoongi.

,,Podle mě se tam Hoseokovi bude líbit," Zavrtěl jsem hlavou a raději to nechal plavat.

,,Podle tebe umí tučňáci létat," mrkl na mě, načež se zvedl z křesla a rozešel se do chodby.

Cítil jsem, jak jsem celý zrudl vzteky a setnul pěsti. ,,Namjoone, klid. Jsi přece chytřejší a lepší než on. Dýchej," šeptal jsem si pro sebe a přerušil mě až smějící se Jin.

,,Nevšímej si ho," potichu se zasmál, přičemž mě pravou rukou pohladil po zádech. Celý jsem se pod dotykem zachvěl a uvolnil se. Co se mnou udělá jeho jediný dotek, je neuvěřitelné.
,,Máš pravdu," vydechl jsem. Doufal jsem, že tahle chvíle nikdy neskončí. Bohužel mi ji musel zničit ten zrzavej poděs.

,,Tak jdete už?" Zaskučel a hodil po Jinovi jeho kabát. Potichu jsem zavrčel, načež si vytáhl bundu ze skříně. U zapínání jsem sledoval, jak si Jin zavazuje šál. I u tak banální činnosti, je nádherný.

Jakmile se sehnul pro boty, měl jsem krásný pohled na jeho zadeček. Yoongi si mého pohledu nejspíš všiml a uchechtl se. Celý jsem zrudl, načež jsem sklopil pohled obouvaje si zimní boty.

,,Můžeme jít, Joone?" Ozval se za mnou. ,,J-jo," dostal jsem ze sebe. Chvíli mi trvalo se probrat z tranzu.

,,Jinnie! Jdeme!" Jimin k němu přiskočil, vzal ho za ruku a odtáhl ho ven z bytu. Až k výtahům.

,,Vidím, že zas tak velkou šanci nemáš," uchechtl se Yoongi a opřel se o futra s rukama zkříženýma na hrudi.

,,Ty se neozývej, fajn?" Zabručel jsem, přičemž jsem si prohraboval kapsy, zda jsem nic nezapomněl.

,,Sorry," zvedl ruce vzhůru a rozešel se za ostatním. Zavrtěl jsem hlavou, zamkl dveře od bytu a následoval je.

,,To tu máte pořád takovou zimu?" Zamručel Jimin, jež měl polovinu hlavy schovanou v kabátu, ruce v kapsách a nepřestával se třepat.

,,V létě je většinou tepleji," protočil Yoongi očima.

,,Ty jsi příjemnej, jako starej děda, fakt," zavrčel Min a já se uchechtl. Není první, kdo mu to kdy řekl.

,,Chime, chování," sykl Jin.

,,Už jsme tady," ozval jsem se a otevřel těžké dveře od kavárny. Hned mě pohltila příjemná vůně, ale až dusivé horko.

,,Dobrý," kývl jsem na číšnici, co kolem nás prošla a podíval se na Jina. Ten se rozhlížel, nejspíš, aby našel toho svého kamaráda.

,,Čau Jine!"