Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿ

🌸09🌸

Pohled Namjoona:

,,Jak vypadám?" Optal jsem se svého zelenovlasého kamaráda, jež ležel na posteli s telefonem, zatím co jsem si upravoval kravatu.

,,Hnusně jako obvykle," zamručel Yoongi bez toho, aniž by se na mě podíval. Protočil jsem nad tím očima a hodil po něm polštář.

,,Hej! Co děláš?!" Vyjekl, načež se prudce posadil. ,,Potřebuju od tebe radu, kamaráde," zavrčel jsem na něj.
,,Jak vypadám?" Znovu jsem se zeptal očekávaje už normální odpověď.

,,Ty si opravdu bereš kravatu? Vypadáš v tom jako idiot. Ber si normální oblečení, proboha," zaskučel a já jsem nazvedl obočí.

,,A co si mám vzít?"

,,Triko a mikinu. Stejnak budeš mít bundu, tak co řešíš? Ale s kravatou s tebou nikam nejdu," položil telefon na noční stolek.

,,Že já sebou nevzal Hoseoka," zamručel jsem, načež ze skříně vytáhl černé volné triko a červenou mikinu na zip.

Před Yoongim jsem se v klidu převlékl. Nestyděl jsem se a jemu to nevadilo.

,,Tak a teď?" Postavil jsem se před něj.

,,Jo, to s tebou někam půjdu," uchechtla se mentolka a postavil se.

,,Budu se mu líbit?" Zaculil jsem se prohrabávaje si vlasy.

,,Co já vím? Namjoone, nevypadáš jako blb. Toť vše," pokrčil rameny.

,,Budu to brát jako ano," uchechtl jsem se.

,,Tak radši pojďme, ať tam jsme včas," pobídl jsem zelenovláska, načež se rozešel k botníku. Yoongi mne následoval a oba jsme si obuly zimní boty. Venku byl takový sníh, že nám učitel tělocviku nařídil sníh odkopat, aby se vůbec daly otevřít dveře. Jsem rád, že už jsou prázdniny.

Oblékl jsem si teplou bundu a do kapes hodil klíče i mobil. Yoongi měl černý kabát a stejnobarevnou čepici.

,,Co tak zíráš?" Zavrčel, když jsem si ho nějakou dobu přemýšlel.

,,Jen se dívám, že je ti ten kabát trochu větší. Byl by o trochu větší a ty si na něj šlapeš," vyplázl jsem provokativně jazyk.

,,Drž hubu," zamručel a vyšel z bytu. Potichu jsem se zasmál. Yoongi byl na svou výšku háklivý, hlavně v mém případě.

,,Jdu přivolat výtah, tak si pohni," zabručel a zmizel na chodbě s vytáhem. Zabouchl jsem dveře od mého domova a rozešel se za ním.

____

,,Nechápu, že jsi mě donutil se stavit ještě pro kafe," zabručel jsem s horkou čokoládou v ruce. Kávu nepiju, ale Yoongi je na ní doslova závislý.

,,Klid. Máme deset minut rezervu," protočil očima usrkávaje si z kelímku.

,,Ah, no jo," vydechl jsem, přičemž sledoval zasněženou cestu. Od mala jsem sníh miloval a teď to není jinak. Tedy do doby dokud neroztaje. Nesnáším se čabrat v blátě.

,,Stejně nechápu, proč to tak řešíš," začal Yoongi a já na něj s údivem koukl. Málokdy začal konverzaci sám od sebe, jelikož miloval ticho a já si kolikrát i myslel, že je líný mluvit.

,,Co tak čumíš?" Zabručel.

,,Řeším to proto, že Jin..." nevěděl jsem, jak bych to měl vysvětlit člověku jako jen on, aby se mi nevysmál do obličeje.

,,Je to něco, jako bys ty měl potkat G-Dragona, nebo například CL," vydechl jsem.

,,Ty srovnáváš tu růžovou nádheru s GDm?" Nazvedl nechápavě obočí, čímž mě donutil si povzdechnout.

,,Yoongi, víš co tím chci říct. Kdybys ho měl potkat, taky bys chtěl vypadat co nejlépe. A neříkej, že ne," zabručel jsem.

,,GDho mám rád kvůli hudbě. Ne kvůli vzhledu. Bylo by mi šumák, jak bych vypadal, ale spíše, co by mi řekl na mou hudbu. To je pro mě důležité," protočil očima a já se tomu dál nevyjadřoval.
Gi měl svůj názor, který mu nikdo nevezme.

_____

Seděli jsme na lavičce a vyhlížely vlak. Teda jen já. Yoongi koukal do svého mobilu a s někým si psal.

,,S kým si to zas píšeš? Já jsem tady," luskl jsem prsty před jeho obličejem.

,,S Hoseokem. Poslal mi text jeho nové písničky a chce znát můj názor," zabručel, avšak od mobilu zrak neodvrátil.

,,Oh, tak to ho pozdravuj," přikývl jsem a opřel se o lavičku. Děsně jsem se nudil.

Až po pár minutách se mé oči rozzářily. A to, kdy přijel vlak ze Soulu.

,,Yoongi!" Chytl jsem jej za paži a lehce s ní zatřásl.

,,Hm?" Zvedl otráveně hlavu od displeje.

,,Je tady!" Zaculil jsem se a postavil se. Zelenovlásek zamručel, ale též zvedl zadek z lavičky, přičemž mobil schoval do kapsy od kabátu.

Byl jsem velmi nervózní. Dveře se otevřely a z vlaku vystoupila horda lidí. Stál jsem opodál, abych tam nezavázel. Yoongi se znuděně opíral o sloup s rukama skříženýma na hrudi.

Oči mi kmitaly z jednoho člověka na druhého, dokud nenašly osobu, která mi změnila celý život.

,,Panebože, já ho vidím na živo!" Vyjekl jsem a nadšeně Jinovi zamával, aby si mě všiml. Nevěděl jsem, jak se mám tvářit. Srdce mi tlouklo o stošest a já jsem byl rád, že mi zůstalo v těle.

,,Stejnak nechápu, co na něm vidíš," ozval se Yoongi.

,,Ticho," odsekl jsem.

,,Ahoj," ozval se ten nejkrásnější hlas, co jsem kdy slyšel.

,,A-ahoj," dostal jsem ze sebe. Yoongi mě ale musel plácnout po zádech, abych na tu krásu jen necivěl.

Stále nedokážu uvěřit, že jej vidím doopravdy. Ty dokonale plné rty, jemná pleť a široká ramena. Dokonalost sama.

Avšak mi tu nádhernou atmosféru musel zničit ten idiot Jimin. ,,Hej, tak jdem?"

,,Chime, chování," pokáral jej Jin a já se uchechtl.

,,Já jsem ale nevychovaný," vyjekl jsem a chytil zelenovláska za ramena. ,,Tohle je Min Yoongi," představil jsem ho a lehce do něj šťouchl. ,,Pozdrav," zabručel jsem.

,,Ah, čaute," zvedl ruku na pozdrav a zrak zase přesunul k telefonu. Závislák.

,,Ahoj," zamručel Jimin a s Jinem si propletl prsty, u čehož se na mě ušklíbl. Zmrd.

,,Tak už radši pojďme. Je mi zima," zasmál se Jin. Nádherný zvuk.

Ačkoliv já jeho smích miluju, Gimu se asi moc nelíbil a sám zvedl hlavu od displeje. ,,Co to je kurva za-" nedořekl, jelikož jsem mu zacpal pusu. Oba dva se na mě nechápavě podívali, načež já se nervózně zasmál.

,,Něco se mu stalo s mobilem," uculil jsem se.

Yoongi se ode mě odtáhl a nazvedl obočí. ,,Co to meleš? Já myslel-" znovu jsem ho přerušil. ,,Drž hubu ti řikám," zavrčel jsem mu do ucha a on se uchechtl. ,,Chápu," poplácal mě po zádech.

,,Tak jdeme?" Ozval se Jin, jež vypadal, že za chvíli zmrzne.

,,Jo, jdeme," přikývl jsem a společně jsme se rozešli ke mně domů.