Pʀɪɴᴄᴇss Jɪɴ| ⁿᵃᵐʲᶦⁿ

🌸05🌸

Pohled Namjoona:

S roztržitým pohledem jsem skenoval displej.

Princess Jin: co takhle videohovor?

Kim Seokjin chce se mnou volat? Já uvidím jeho nádherný obličej? To je snad sen!

Hlavou se mi mihaly milion myšlenek a představ. Netušil jsem jak ho pozdravit, natož s ním mluvit. Ale snil jsem o tom už dlouho. Nadechl jsem se a konečně mu odepsal.

Rap_Monster: skvělý nápad 😍
Rap_Monster: nemůžu uvěřit, že se to děje ❤

Princess Jin: tebe to stále nepřešlo? 😅 Dej mi svůj facebook, zavoláme si tam 😊

Rap_Monster: tohle mě nikdy nepřejde 😆 Kim Namjoon facebook můj 😄❤

Princess Jin: jdu si tě najít 😊

Odložil jsem telefon a nervózně si zkousl ret. Co když se mu nebudu líbit? Můžu být chytrý jako Einstein, ale mé balící hlášky jsou na bodu mrazu.

Naposledy jsem si upravil vlasy, načež mi zabrněl mobil s přicházejícím upozorněním. Zhluboka jsem se nadechl, přičemž mi srdce bušilo jako zběsilé.

'Kim Seokjin vás žádá o přátelství'

Přijal jsem žádost a hned na to mi přišla zprává od princezny. Mám jeho soukromý facebook! A má tak krásnou profilovku.

Naklikl jsem na okénko a zaculil se.

SeokJin: našel jsem tě! 😆

Namjoon: šikulka jsi ❤❤

SeokJin: 😅😅
SeokJin: pojďme radši na ten videohor 😂

Rap_Monster: tak dobře 😆

Rozklepanými prsty jsem najel na tlačítko 'videohovor'. Dnes jen den, kdy se mi splní můj sen!

*Kontaktování..*

Na displeji se mi objevila jeho andělská tvář. Krásné kaštanové oči, plné rty, jež mám chuť políbit. Široká ramena zahalena do pastelově růžové mikiny mne ale neodradily od krku, jenž byl obsypanými drobnými značkami.

,,Ahoj," zasmál se a zamával mi.

Chvíli mi trvalo, než jsem se dostal z tranzu a přestal sledovat tu dokonalost.

,,A-ahoj," dostal jsem ze sebe. Celým mým těle projelo několik pocitů zároveň. Nervozita, vzrušení a strach, že cokoliv pokazím.

,,Nestyď se, noták," zasmál se, což mě donutilo se zasmát taky. Jinův smích neměl jen tak každý a to se mi na něm líbilo nejvíc. Je originální.

,,Já tomu jen nemůžu uvěřit," pípl jsem prohrabujíc si frustrovaně vlasy. Nikdy jsem nebyl stydlivý a dokázal jsem mluvit i před velkým davem. Proto nechápu, co to se mnou je.

,,Klin Namjoonie, nemusíš se stydět. Jsem člověk jako ty," zachitotal se, čímž mi dodal trochu odvahy. Zhluboka jsem se nadechl a opřel si telefon o parapet, aby na mě bylo lépe vidět.

,,Pokusím se chovat normálně," zazubil jsem se, načež jsme se společně zasmáli.

Nervozita ze mě pomalu upadávala a do deseti minut jsem byl schopen si s Jinem povídat o všem možném. Od školní docházky, přes jídlo až k hudbě.

,,A jak dlouho se tomu vůbec věnuješ?" Zaculil se opírajíc se o měkkou matraci, jenž se pod váhou jeho loktu prohýbala a vytvořil se na ni malý důlek.

,,No, hudbě se věnuju odjakživa. Ale rapu asi dva roky," uchechtl jsem se nad tím pohledem. Jak může být dospělý člověk tak rozkošný?

,,Musíš mi nějaké texty ukázat, jsem opravdu zvědavý!" Vypískl, načež vyskočil do tureckého sedu.

,,Nějaké ti přepošlu," zasmál jsem se a prohrábl jsem si vlásky.

,,I s hudební nahrávkou," uchechtl se, přičemž si upravil kapuci na mikině.

,,Pokusím se," zašklebil jsem se. Jin se jen usmál a já nad tou krásou vydechl. ,,Tvůj úsměv mě vynese až nad cumulonimbus," zaculil jsem se. SeokJin vyprskl smíchy a nechápavě se na mě díval.

,,Na co? Teď si připadám jako blbec, ale nemám ponětí, co to je," uchechtl se, přičemž si vyhrnul rukávy.

Rozesmál jsem se. ,,Když to řeknu zjednoduššeně, je to nejvyšší mrak," vysvětlil jsem. Ve škole jsem opravdu dobrý a to se neumím učit. Jsem chytrý od přírody.

,,Ty jsi vlastně na gymplu, co?" usmál se, načež jsem já přikývl. ,,Tenhle rok maturuju," vycenil jsem svoje zoubky. Většina mých spolužáku vyšilují už jen z pomyšlení nad zkouškami, avšak já si z toho krk nelámu. Vycházím se samýma áčkama a nemám obavy, že bych maturitu nezvládl.

,,Tak to ti budu držet palce," stiskl ruce v pěst a věnoval mi jeden z jeho krásných úsměvů, co jsem kdy viděl. ,,Obdivuju tě, že jsi tak klidný. Já poslední rok šílel," zasmál se.

,,Já nemám strach," pokrčil jsem se smíchem rameny.

,,Takže, ty se zvládáš učit, přičemž ještě skládáš písničky? Ty jsi opravdu neuvěřitelný," vydechl a prohrábl si vlasy.

,,To jsem já, no," uculil jsem se, čímž se mi vytvořily ďolíčky.

Povídali jsme si až do půlnoci. Rozloučili jsme se a já úlevně lehl do postele. Srdce mi bušilo, jako bych před chvíli doběhl maraton.

Pořád jsem nemohl uvěřit, že jsem mluvil se svým idolem. Řekl mi spoustu komplimentů, přičemž si teď uvědomuju, jak debilně jsem se choval. Mohl jsem reagovat úplně jinak.

Převlékl jsem se do trička s tepláky na spaní a zalehl do postýlky. S myšlenkami na onu princeznu jsem usnul.

___________________________________________