Otočím se okamžitě pryč. Dělám, že jsem se na ně ani nepodívala. Cítím, jak se mi úzkostně zatahuje žaludek a celá se náhle začnu klepat. Mé periferní vidění mi ukazuje, že jdou za mnou a já začínám odcházet velice rychlým krokem a zahybám hned do první ulice, kterou vidím.
Ta ulička se mi v průběhu jejího procházení přestává líbit. Začíná se už pomalu stmívat a já dále bloudím v tom temném nekonečně dlouhém a na pohled hrůzostrašném průchodu, až už konečně vidím v dálce nějaké světlo. Hned se za ním bez dlouhého přemýšlení vydávám.
Lapám po dechu..v té rychlosti nevnímám nic, jen tu zář, která mě celá začíná ozařovat a její ostře neonový odstín mým očím znemožňuje vidět to, co se skrývá za ní. Připadám si jak slepá. Naštěstí po malé chvilce si mé zorničky zvykají na tu neuvěřitelně světelnou bolest a já si začínám říkat, zda si teď nepřeji být slepá doopravdy a mrtvá zároveň.
ČTEŠ
Nežiji, pouze dýchám..
Short StoryPříběh pojednává o osudu mladé dívky, jež to nemá v životě vůbec jednoduché a s příchody nových dní se její život stává dost těžký na to, aby dokázala žít z jejíchž nepředstavitelně šokujících problémů ničím nepoznamenaný život smrtelníka.
