#2#

55 9 0
                                    

Tohle je opravdu špatná hra. V pouhé vteřině, co spatřím jeho siluetu sedící v té studené tmě mi vše dojde.
Baví je to hodně si semnou takhle hrát?
Pokládám si tuhle nesmyslnou otázku a z povzdálí neslyším už nic jiného , než mnou očekávané a bohužel dost známé hlasy.
Koukejte jí chytit, ozve se.. začínám panikařit, protože tak hrozný pocit jsem už pár dní neměla, tudíž jsem si odvykla.
Mé srdce buší jako o závod, který není možno vyhrát a já bezradně utíkám v naději, že najdu třeba nějaký únik, ale marně.
Ztrácím svůj náskok.. už to nemá cenu takhle dál utíkat a dělat si to ještě horší, a tak se zastavím.
Stoupnu si ke zdi a zavřu své podrážděné oči od všech těch světel.
Za nedlouhou dobu už jen cítím nějaké neznámé ruce na svém krku a přeji si, aby to bylo aspoň o trošku méně horší, než minulý týden..

Nežiji, pouze dýchám..Kde žijí příběhy. Začni objevovat