Tohle asi nebude dobrý, pomyslím si hned jak zpozoruji ten hrozný pohled.
,,Ahoj", pozdravila jsem.
Zdálo se mi to jako nejlepší slovo, kterým se můžu k dané situaci vyjádřit.
,, Mohla by jsi mi laskavě vysvětlit, kde jsi celou noc byla?"
Zvýšila tón v hlase má matka.
,,Noo víš, byla jsem tak nějak pryč a pak se mi udělalo zle, omdlela jsem a ráno jsem se probudila."
Nějak jsem to domyslela a řekla jí tohle.
Nemusí přece vědět, co se doopravdy stalo.
,,To je jako vše co mi k tomu povíš?"
Optala se už v klidnějším stavu.
,, Omlouvám se a jo, to je všechno."
Neměla jsem náladu se s ní dál vybavovat.
Stejně jí to bylo určitě jedno, když už mi pak za celej den nic neřekla jako obvykle.
Téměř celý večer jsem ležela na posteli a promítala si všechno, co se mi stalo a to né jen před pár dny, ale v celém životě.
Věděla jsem, že nad vším moc přemýšlím, ale ono se už vlastně nedalo nic.
Nedalo se nic dělat, ani ptát se sama sebe, proč to všechno?
Jiné lidé mají vysoké ambice, které se jim při štěstí splní.
Dávala jsem si stále tu samou otázku.
A co je mou ambicí?
Být slušnou dívkou, mít rodinu, zestárnout a umřít?
Tenhle stereotyp nepovedu.
To je přeci nesmysl.
Zatím chci věřit v něco lepšího, což pro mě může být něco jako zažít lepší zítřky.
To by mi mohlo stačit.
Bylo už pozdě a čekala mě škola, tak jsem se už nad ničím nezaobírala, zhasla lampičku nad mou postelí a snažila se usnout.
ČTEŠ
Nežiji, pouze dýchám..
Short StoryPříběh pojednává o osudu mladé dívky, jež to nemá v životě vůbec jednoduché a s příchody nových dní se její život stává dost těžký na to, aby dokázala žít z jejíchž nepředstavitelně šokujících problémů ničím nepoznamenaný život smrtelníka.
