Nežiji, pouze dýchám..

#####10#####

Opakovaně cítím, jak mi někdo klepal s mojí rukou. Pomalu jsem otevřela oči a rozostřovala, co se děje.

,,Halóóóó.. slyšíš mě?" ,,Jsi v pořádku?" ,,Co se ti stalo?" ,, Chceš nějak pomoct?" Hází na mě jednu větu za druhou nějaká cizí holka.

Vypadala dosti vyděšeně a třesl se jí hlas.
,,Aaasi ano, je to dobrý." Snažila jsem ze sebe vydat alespoň nějakou odpověď.
Dívka mi podala pomocnou ruku. Neváhala jsem a přijmula toto milé gesto.
,, Děkuji." Řekla jsem jí.
,,To je přeci samozřejmost, že si lidé pomáhají." Usmála se.
,,No, i tak vážně ještě jednou děkuji a omlouvám se ti za způsobení šoku."

V mém plánu bylo už odejít, ale ona pořád naléhala, že mě doprovodí někam, kde budu v pohodě.

Nijak jsem se tomu nebránila, naopak jsem byla ráda, že mi pomohla a probudila mě z toho hlubokého spánku na lavičce.

Musel to být opravdu nádherný pohled na to, jak spím na lavičce jako nějaký tvor bez střechy nad hlavou.
To mi připomnělo, že bych se měla podívat na svůj mobil, ale kde sakra je? Prohledávala jsem si kapsy, jenže nikde nebyl. Tak to je vážně skvělý, říkám si tohle všechno v hlavě.
Je mi jasný, že to nijak nezachráním tak se dál věnuji té dívce.

Zdá se být dost v pohodě, ale raději si od toho nic neslibuji a držím se dál, aby se mi zase něco nepřihodilo.
To už by vážně pro dnešek stačilo.
,,Co se ti vlastně stalo, že jsi tam ležela v takovém stavu?" ,, Nevypadáš zrovna jako toulající se bytost."
Vyvedla mě z mého přemýšlení těmito náhlými otázkami.

,, No, asi jsem neměla dostatek energie a pak už si nic nepamatuji." Vymyslela jsem rychlou odpověď a snažila se předstírat úsměv, ale sama dobře vím, že mi přetvařování vůbec nejde.

,,Aháá, to by jsi měla na sebe dávat větší pozor a řádně doplňovat energii."
,, Mimochodem, jmenuje se Naomi."
,, Dobře, já Kylie, těší mě."

Celou cestu povídala a vyprávěla mi o sobě a o dosti různých celkem zajímavých věcech.
Bavilo mě každé téma, které nahodila a za ne dlouho už jsme byly u mého bydliště.
,,Tak, tady bydlím." Řekla jsem.
Bylo mi blbý, že by šla hned zase zpátky. ,, Nechceš jít aspoň na kafe, nebo čaj?" Optala jsem se jí.
,,Nechci tě nějak obtěžovat." ,, Teď by jsi měla mít hlavně klid a doplnit živiny." Odpověděla.

,,Nijak mě neobtěžuješ, to bych tě nezvala dál." ,, Takže jdeš semnou dovnitř?"

,, Ráda". Mile řekla.

Šly jsme tedy dovnitř. Doma jako vždycky nikdo nebyl. Asi o mě moc starost neměli, pomyslím si..

Jako první jsem napustila konvici vodou a dala jí k varu. Naomi se rozhlížela po našem domě a pak se usadila v obýváku.
Když už jsem měla hotové horké nápoje, přisedla jsem si k ní a začaly jsme si zase povídat.

Zjistila jsem, že máme opravdu hodně společných zájmů, což mě potěšilo.
Měla jsem už docala hlad, jelikož mé poslední jídlo co jsem jedla bylo tak před dvěma dny.
Navrhla jsem tedy, jestli nepůjdeme někam na oběd.
Naomi se na mě však zamračila a pak z ní vypadlo: ,,Tak já ti tady celou dobu povídám, jak miluju vaření a ty chceš jít někam do fast foodu?"
Popadl mě smích. Koukala na mě jako na magora a začla se smát taky.

,,Znám tě sotva pár hodin a už mi budeš vařit oběd?" ,, Myslím, že už jsi dnes nadělala dobrých skutků dost."
Řekla jsem s vážností v hlase.

,, Víš co?" ,,Ty nakoupíš ingredience a já uvařím, aby to bylo fér."

,,Tak joo." Už jsem byla o něco spokojenější.
Všechno ohledně jídla jsem nechala na ní.
Dostala jsem seznam do ruky a Naomi si šla mezitím ještě něco zařídit.
Poté jsme se zase sešly a do hodiny byl oběd na stole.
Tohle byl asi ten nejlepší pokrm, který jsem za posledních pár týdnů měla.
Byly to rýžové nudle s tofu,  a zeleninou, decentně posypané ořechy.

Po jídle jsme si ještě povídaly a pak už Naomi musela jít.
Šla jsem jí tedy kousek doprovodit a rozloučily jsme se.
Byla jsem ráda, že jsem poznala někoho takového, jako je ona.

Naomi byla malá drobná dívka, s krátkými tmavšími vlasy. Měla na sobě černé brýle, pod kterými vynikaly její hnědozelené oči.
Jako osobnost mi přišla velice uspořádaná a plná pozitivity.

Po vydařeném dni jsem se vracela s dobrou náladou domu, ale když jsem otevřela vchodové dveře, čekala tam na mě má matka s velice rozzuřeným pohledem..