I přesto, že mi nebylo moc dobře a měla jsem strach, moje odpověď zněla ano. Domluvila jsem se s ním na pátou hodinu odpoledne. Po příchodu domů jsem si připravila tašku na další den školy, dala si oběd a pak jsem se ještě stihla podívat na jeden díl mého rozkoukaného seriálu, protože mi zbývalo dost času.
Když to skončilo, oblékla jsem se a pomalu jsem vyrazila na domluvené místo, kde jsme se měli sejít. Cesta mi trvala ani ne deset minut. Šla jsem k místu blíže a rozhlížela se, jestli ho tu třeba někde neuvidím. Už tam stál u lavičky a čekal. Mými kroky jsem směřovala k němu. Všimla jsem si, jak zaregistroval mou přítomnost a přiměl se k pohybu, abych nemusela dojít až k té lavičce. Pociťovala jsem začínající stres. Nedokázala jsem si představit o čem se budeme bavit, ale teď už jsem vycouvat nemohla.
Po dlouhých hodinách to dopadlo celkem dá se říci nejlépe jak mohlo. Ze začátku trvalo, než jsme se rozpovídali, ale pak to bylo vážně super. Připadal mi jako někdo jiný. Byl ještě povahově lepší, než jsem si myslela. Panovala ve mně tendence potlačovat fakt, že jeho ruce mě ještě před několika dny toužily připravit o kyslík. Moc jsem na to ale nemyslela. Už se pomalu chýlilo k jedenácté hodině a mně bylo čím dál víc zle. Před očima se mi vytvářely halucinogenní útvary. Moje schopnost normálně vnímat okolí se vytrácela.
Křečovité šoky v mém žaludku přidávaly na síle tak, že jsem se musela schoulit do klubíčka a rukama si obejmout celý svůj hrudník. Postupně se mi začaly projevovat problémy i s dýcháním. V těch bolestech jsem však uviděla, jak tam on stojí a neví si rady, co má dělat. Svým duchem jsem už byla opravdu jinde. Poslední, co jsem slyšela byl hlučně agresivní zvuk záchranky.
ČTEŠ
Nežiji, pouze dýchám..
Short StoryPříběh pojednává o osudu mladé dívky, jež to nemá v životě vůbec jednoduché a s příchody nových dní se její život stává dost těžký na to, aby dokázala žít z jejíchž nepředstavitelně šokujících problémů ničím nepoznamenaný život smrtelníka.
