Ráno mě vzbudil otravný hluk budíku, který jsem hned po prvních vteřinách jeho otravného pípání vypnula.
Mám takovou celkem dobrou vlastnost, že když se vzbudím, hned se zvednu na nohy a začínám den, proto mi stačí mít nastavený jen jeden budík.
Tak jsem se tedy zvedla a šla vykonat své obvyklé ranní přípravy před odchodem z domu.
Nikdo už tu nebyl a já si tak v klidu mohla vychutnat svou ranní snídani v přístřešku na zahradě, čímž byl šálek silné kávy.
Poté už jsem vyrazila na autobusovou zastávku.
Měla jsem to jen tak tak.
Naštěstí moje místo úplně v zadu na pravé straně u okna nebylo zabrané, takže jsem se tam usadila a poslouchala hudbu hrající v mých sluchátkách.
Po ránu si nejraději pouštím něco smutného, což je asi neobvyklé, protože většina populace si nastartuje den raději energetičtějšíma songama.
Ale co..ve mně vlečící se bezživotné až depresivní zvuky vyvolávají možnost si hned skrytě uvědomit realitu a pak se nad tím zamyslet.
Veselé tóny playlistu většinou spustím, když už jdu ze školy a s nimi zahodím veškerý střípek smutku.
Každé ráno čekám ještě na Sophie v místě, kde mě vyhodí bus. Dnes tu ale byla dřív než já. Uvítaly jsme se a vyrazily společně směrem do školy.
Těch sedm ničím nezáživných hodin uběhlo poměrně rychle.
Poté jsem znovu absolvovala cestu domů, ale tentokrát nebyla tak obyčejná jako vždy.
Zadívaně jsem hleděla z okna autobusu na ten rušný městský dav, pohybující se v tom pomalým pracovním dnu.
Mé oči spěšně přejížděly po každém, kdo se mi objevil v dohledu, až se silně upjaly na osobu oblečenou v černé barvě.
Stál na zastávce. Na zastávce, kam přijížděl i můj bus.
Zase ten jeho typický postoj se sklopenou hlavou zadívanou do telefonu a sluchátky v uších.
Koukala jsem na něj jak na zjevení záře v temnotě.
Jenže náhle ze mě skutečnost začla pohlcovat můj typický klidový stav po škole.
Odklopil svůj obličej od obrazovky mobilu a vyndaval si peněženku z tašky.
Už v tom momentu mi bylo hned jasné, že se chystá nastoupit.
ČTEŠ
Nežiji, pouze dýchám..
Short StoryPříběh pojednává o osudu mladé dívky, jež to nemá v životě vůbec jednoduché a s příchody nových dní se její život stává dost těžký na to, aby dokázala žít z jejíchž nepředstavitelně šokujících problémů ničím nepoznamenaný život smrtelníka.
