Po deseti minutách hraní her mi konečně přišla odpověď od Sophie. Vyráží se nakupovat! Rychle na sebe hodím čisté oblečení, sfouknu všechny svíčky a vyrazím. Mířím rovnou na metro a zjišťuji, že mi to jede za pět minut, takže to bude tak akorát. Pořád mě z mého klidu ruší pocit, že jsem někým sledována, ale není tu skoro ani noha.
Po chvilce už stojím v metru a přepínám si to ve sluchátkách na moje oblíbené písničky, abych se naladila. Před východem vidím z poza okna čekat mou kamarádku a tak rychle vyběhnu z toho dopravního prostředku a pozdravím jí v objetí. Dlouho jsme se neviděly, takže kavárna vyhrála jako první. Konečně jsme si pořádně popovídaly o všem, co jsme za tu dobu prožily, kdežto já jsem byla raději ta, co poslouchá, protože jsem na nějaký vážnější svěřování neměla náladu.
Později, když už jsme měly prochozené skoro všechny obchody s oblečením, tak Sophie musela odejít, protože měla ještě nějakou důležitou schůzku. Rozloučily jsme se tedy, ale na odchod domů jsem se ještě vůbec necítila. Procházela jsem chodbami obchoďáku a v dálce mi před očima svitl nápis Knihkupectví. Knihy čtu velice ráda, protože v nich nacházím svůj vnitřní klid. Vydávám se do oddělení poezie a pátrám po nějakém zajímavém objevu. Hned na první pohled mě zaujala malá hubená knížka, vlastnící název ,, Tma, nebo světlo?".
Pročítám si zaujatě mezi řádky, když v mžiku mnou projde ostnatý šok. Najednou vedle mě stojí zase on..
ČTEŠ
Nežiji, pouze dýchám..
Short StoryPříběh pojednává o osudu mladé dívky, jež to nemá v životě vůbec jednoduché a s příchody nových dní se její život stává dost těžký na to, aby dokázala žít z jejíchž nepředstavitelně šokujících problémů ničím nepoznamenaný život smrtelníka.
