Záhy jsem mu věnovala nechápavý pohled. ,,Odkud znáš sakra mé jméno"? Jooo, ty vlastně patříš k nim", řekla jsem naštvaně a čekala na jeho reakci.
Dlouho bylo ticho a pak z něj najednou vyhrklo: ,,Ano, je to pravda,ale to co jsem měl udělat jsem ještě nedokončil." Hned na to konto odešel. Volala jsem na něj po celém obchoďáku do doby, než se mi vytratil z očí.
A to je snad poprvé, co pociťuji opravdový strach. Ať už to byly nepříjemné, nebo bolestivé věci, co jsem okusila na vlastní kůži, tohle byl pro mě stav, ve kterém jsem si připadala nejistá a neznala jsem ho.
Ještě nikdo se mě nikdy nepokoušel uškrtit. Co myslel tím, že to nedokončil? Proč ještě není konec?
Vyčítala jsem si, že jsem tenhle večer vůbec někam vyrazila, ale se Sophie to za to stálo.
Nechce se mi domů, protože tam nic bez elektřiny fakt nezmůžu.
Zároveň strašně toužím po jeho odpovědi. Chci ho najít!
Seberu odvahu.
Vždyť už je vlastně jedno, jestli mi něco udělá teď a nebo si to nechá na později.
Nevěřím tomu, že kluk, tak na pohled introvertní by dokázal někomu ublížit. Nebo je to jen má naivita?
Najdu ho a to ještě dnes, usmyslím si a vydám se odhodlaně ven z centra a začnu se rozhlížet, jestli ho někde neuvidím, jenže nic.
Už tu bloudím kolem dvou hodin a pořád bez výsledku. Popravdě je to nuda. Zastavila jsem se u jedné restaurace s tím, že se podívám, jestli nemají kafe. Nějak tu energii dobít musím a na jídlo kašlu. No, zevnitř to moc jako restaurace nevypadlo. Přirovnala bych to spíš k nějakému baru.
Mířím se podívat co je v nabídce, ale můj oblíbený kofeinový nápoj tady nemají, no tak si dám něco ostřejšího.
Sklenka Tequily? To by šlo! Ani občanku tu nechtějí. Zřejmě jsou rádi, že maj nějaký prachy a věkem se nezabývají.
Po vypití nespočtu skleniček si ke mně přisedla neznámá holka. ,,Ahoj, tebe jsem tu ještě neviděla"!, řekne výsměšným tónem. Asi už si taky něco dala.
,, Už to tak bude", odpovím z patra.
,,Ale není to moc můj vkus trávení volného času, vlastně alkohol nemám ráda."
,,Nechápu tě." Odpověděla a byla ticho.
,,A nechceš se jít radši někam projít"? promluvila na mě zase jiná, už o trošku starší dívka. Nejspíš se spolu znaly.
Oběma jsem představovala terč jejich pohledů. Bedlivě jsem zvažovala své rozhodnutí,ale nakonec jsem nasadila úsměv a šla s nimi směrem ven..
ČTEŠ
Nežiji, pouze dýchám..
Kısa HikayePříběh pojednává o osudu mladé dívky, jež to nemá v životě vůbec jednoduché a s příchody nových dní se její život stává dost těžký na to, aby dokázala žít z jejíchž nepředstavitelně šokujících problémů ničím nepoznamenaný život smrtelníka.
