Hned co odešel jsem sjela pro vchodových dveřích. Jsem debil. Akorát jsem mu určitě ublížila. Odešla jsem do svého pokoje a přemýšlela.
Martinus:
Nedokáže milovat? Proč?
To ještě zjistím.... stál jsem před jejími dveřmi ještě 10 min. Cítil jsem jí tam. Cítil jsem jak se opírá o dveře. Vzdychl jsem a odešel směrem domů. Cesta mi trvala asi 15 minut. „jsem doma" zakřičel jsem. „kde si byl tak dlouho?" Leknutím jsem nadskočil. „ty vole, takhle mě neděs" otočil jsem se na Maca. „odpovíš?" Podezíravě se podíval. „doprovodit Izzy, ještě jsme si pak chvilku povídali před jejím barákem." Mikl jsem rameny a odešel do kuchyně. „všechno? Jen povídali?" Šel zase za mnou. „Jo, co tě žere?" Otočil jsem se na něj a trochu se zamračil. „nic. Zahrajem si fifu?" Zeptal se s úsměvem. „jasný, ale prohraješ" běžel jsem na gauč. „no to určitě" zasmál se a přiběhl za mnou.
Izzy:
Konečně sobota. S klukama se normálně bavím. Takže Tinuse jsem nenaštvala a choval se úplně v pohodě. Teď jdu akorát k nám domů s Mikem. Měly jsme hodinu na víc. Nebo spíš takhle, byli jsme spolu po škole, protože jsme měly výtvarku a trochu se nám to vyvrklo kontrole a skoro celá třída měla duhový efekt. Ještě teď jsme se tomu smály.
„a ten její výraz" dodala jsem. Začaly jsme se zase šíleně smát. „akorát mě štve že už je 5 hodin večer." Protočil očima. „no tak úklid té třídy byl dost náročný." Konstatovala jsem. „á jsme tady" stály jsme už z Mikem před mým barákem. „jo, díky ta doprovod" objala jsem ho a s úsměvem. „jsem doma" došla jsem do kuchyně a furt se smála. „čemu se tak směješ?" Otočil se na mě Alex z pohovky. „nevím" nalila jsem si vodu do skleničky a napila se. „tenhle úsměv znám! Je zamilovaná" přidal se k němu Dylan. „ale noták buďte zticha. Jdu nahoru" odešla jsem do pokoje. V pokoji jsem si dala do uší sluchátka, sedla si k počítači a dělala seminárku. Asi po hodině už se stmívalo, vyndala jsem si z uší sluchátka abych si donesla ze zdola nějaký pití. Slyšela jsem ale hudbu, která byla vážně nahlas. Sešla jsem dolů a viděla skupinku lidí v obýváku. „co se děje?" Přišla jsem k nim. Bylo tam pár holek které neznám. Byl tam Marcus i Martinus a moji bratři. „jéj Izz. Přidáš k nám?" Zeptal se mě Dylan.„já nevím" podrbala jsem se na zatýlku. „dělej pojď, přece jako za—-" začal Alex, ale já ho přerušila. „jo jasný jdu hrát, ale hlavně mlč" sedla jsem si do tureckého sedu vedle nějaké holky a kluka. „jsem Tessa" usmála se na mě brunetka, až teď jsem si všimla že to je ta brunetka co zpívala na tom koncertě. „já jsem Adrian" řekl špinavý blonďák. „Izzy" usmála jsem se. „krásné zpíváš" řekla Tessa. „děkuju, ty taky" usmála jsem se na ní. „takže hrajeme dál" zavelel Dylan a já se podívala na flašku uprostřed klubu. Teď mi došlo že budeme hrát flašku.
Takhle jsme hrály nevím jak dlouho, ale flaška ukázala na mě. „pravda nebo úkol" zeptal se Mac. „pravda" to jsem dělat neměla.... „takže proč jste se přestěhovali z Osla jsem?" Zeptal se Marcus. Já s Alexem a Dylanem jsme si vyměnili pohledy. Na sucho jsem polkla. „no... protože jsem měla problémi." Odpověděla jsem. „jaký?"zeptal se hned. Všechny zraky spadly na mě. Určitě všichni chtěly vědět to samé. „máš jen jednu otázku a já na ni odpověděla" jsem dobrá. Dokázala jsem se z toho dokonale vykecat. Když to nebyli asi zas tak hrozné problémi, tak ale furt je to mé soukromý. Zatočila jsem flaškou. Spadla na Martinuse....
„pravda" odpověděl. „miluješ teď někoho?" Vypadlo ze mě. Doufala jsem ne jako odpověď. „nevím, asi ano" zakoukal se mi pořádně do očí.
Hrály jsme dál asi 20 minut, než zase flaška spadla na mě. „Izz teď musíš už úkol" řekl mi Dylan, kývla jsem. V duchu jsem si přála aby mi Dylan dal nějaký lehký úkol. „dej pusu Marcusovi." Mac se na mě zaraženě podíval. Čekal co odpovím. „a když nebudu chtít?" Zeptala jsem se Dylana, chvíly přemýšlel a pak odpověděl. „tak dostaneš náhradní úkol." Bála jsem se zeptat o jaký jde, ale zeptala jsem se. „a to je?" Dylan ani chvíly nezaváhal. „dej pusu Martinusovi." Teď jsem byla totálně v hajzlu.
Marcus nebo Martinus?
