Izzy:
Zavřela jsem skříňku a stál tam Tinus. Leknutím sem uskočila, jenže jsem do někoho strčila. Byl to Mac. Co to tu sakra vymýšlejí? „ty vole já se vás lekla" chtěla jsem se za srdce. „jéj ahoj Izzy" řekl Tinus. „co vám sakra hrabe? Jo a díky že jste mi pomohly s tím projektem máme za jedna" usmála jsem se. Jenže jim na tváři zůstal kamenný výraz. „jen mě tak napadlo, byla si někdy svědkem nějakého požáru?" Založil si ruce na hrudi Marcus. „proč se mě ptáš na takovýhle kraviny?" Protočila jsem očima. „jen tak, máme to do občanky" řekl Mac, ale lhal. „na občanku chodíme spolu a nic takovýho neprobíráme, příště lži líp. Takže o co tu jde?" Založila jsem si také ruce na hrudi. „vlastně o nic" zatáhl Tinus Mace a někam odešli. Divnější rozhovor jsem snad nezažila. Vlastně zažila, ale to je teď jedno.
Celý školní den byl divný. Furt na mě koukali s kamenným výrazem a když jsem se jich na to zeptala tak řekli že je vše v pohodě.
Domů jsem šla už trochu za tmy. Dneska jsme měly prodloužené vyučování, za to že v tý škole tam dlouho sedíme, by nám měly dávat peníze.
Šla jsem cestou k mému baráku, někdo mě chytl za pas a postel políbil na krk. Marcus? Co-To-Sakra-dělá? „počkej co děláš?" Trochu jsem ho odtáhla. „chci tě" zašeptal. „ale já asi nejsem připravená." Odtáhla jsem ho. „a kdy budeš? Až podpálíš další dům?" Zavolal na mě když jsem ho nechala stát dál ode mě. Otočila jsem se. Neslyšela jsem vlastním uším. „co že jsi řekl?" Přiblížila jsem se. „nevěděl jsem že taková jsi" Sklopil hlavu. „to je možná tím že mě vůbec neznáš." Ukázala jsem na něj prstem, začínala jsem být naštvaná. „viděl jsme co jsem potřeboval." Prskl na mě. „víš proč nedokážu milovat? Hmm?" Naštvaně jsem zařvala. „protože láska je svině! Místo toho abys mě poznal jaká jsem teď, hrabeš se v mých věcech a poznáš mě takovou jaká jsem byla!" Doslova jsem zařvala. „Nikdo se mě nepokouší poznat takovou jako doopravdy jsem, láska je k hovnu. Neznají se,zamilují se, chodí spolu, hádají se, neznají se. A ještě ti to šíleně ublíží." Vpila jsem mu to přímo do obličeje. Divně na mě koukal. Spíš ubliženě. Odešla jsem, neměla jsem co mu říct.
Přišla jsem domů hodila s taškou do rohu v obýváku, vzala si colu a sedla si vedle bráchů kteří koukaly na sport na televizi. „seru na to, nebudu se měnit. Zjistila jsem že je to k ničemu." Prohodila jsem. Oba se na mě podívali.
„nekoukejte. Od zítra začínám být zase ta zlá." Usmála jsem se. „nebo možná teď " oboum jsem dala pohlavek. Dylanovi jsem vzala brambůrky a Alexovi ovladač a vypla jim fotbal. „dobrou noc" poslala jsem jim vzdušnou pusu a odešla do svého pokoje.
Pardon za kratší kapitolu, příště se pokusím napsat delší. Snad se líbí❤️
