Probudila jsem se díky slunci, které mi svítilo do obličeje. Dneska slunečný den? Čekala jsem že už na začátku podzimu bude jen pršet a padat listí. Proto jsem toho musela využít a obléct si mé oblíbené černé kraťasy, černé crop top tílko a zeleno-černou košili.[viz. Média] Vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné, makeup sem si udělala stejný jako každý jiný den. Po té sem šla dolů do kuchyně, kdy byl brácha, Liss [Elisabeth-sestřička] a táta. „čau všichni" usmála sem se na všechny. Objala jsem tátu a po té s ním udělala můj pozdrav. „čau" pozdravil Alex. „Izzy!" Vypískla Liss a honem mě běžela obejmout. „Tati? Jak to že nejsi v práci?" Nadzvedla jsem obočí. Táta většinou jezdí brzy do práce a vidím se s ním až večer. „dneska mám volno. Pan Gunnarsen mi ho dal." Usmál se táta. „Gunnarsen?" Překvapeně jsem na něj vychrlila. „no dal mi slušnou práci, kde jsem ředitelem. Hledal někoho kdo to umí a rozumí tomu, on už sám nemá na to dost času, protože jeho synové jsou zpěváci a on dělá manažera." Vysvětlit tata a dal si sousto namazaného chleba s medem do pusy. „ahá" přikývla jsem. „hodíte prosím Elisabeth do školky? Chci se prospat. Zítra jdu do práce od čtyř" jen jsem kývla. „tak pojď Alexandře" zasmála jsem se. Jak já nesnáším, když mi někdo říká Isabello, tak i můj bratr nenávidí když mu někdo oslovuje jeho celým jménem Alexandr. „už jdu Isabello" zamračil se na mě Alex.
*
„jdeš tam ty!" Křikla jsme po Alexovi. „ne ty!" Zařval na zpět. Teď právě jsme se dohadovali kdo vyleze z auta a doprovodí Liss do školy. „fajn jdu já." Rozhodila jsem rukama. Alex se vytěženě usmál. „protože jsem ta rozumnější" vyplázla jsem jazyk a společně jsem šla s Liss do školy.
„tak tady už jdeš sama ano? Neboj se to zvládneš." Nastavila jsem jí malíček a ona ho přijala. Chytli jsme se tedy za malíčky na důkaz toho že jsme vždy spolu. Nebyla tu poprvé, ale i tak je dost stydlivá a ještě furt si nenašla kamarádky. „ahoj. Chceš jít se mnou?" Přiběhla zhruba stejně vysoká holčička jako Liss. „dobře" kývla Liss. Hnědovláska se pořádně usmála. Měla radost že se s ní má segra baví. „jak se jmenuješ? já jsme Emma" zeptala se jí hnědovláska. „Elisabeh, ale řikej mi Liss" usmála se „tak já půjdu, pa Liss.
Ahoj Emmo" usmála jsem se na holčičky a odcházela. „Grenwødová?" Zastavila jsem se doufajíc že to nejsou ty dva. Ano omyl. Byl to jen jeden. „Gunnarsene" otočila jsem se. „co tu děláš?" Až teď jsem podle pihy nad rtem jsem poznala že se jedná o Martinuse. „chodí sem moje ségra" odpověděla jsem. „shodou náhod moje taky. " široce se usmál. „promiň ráda bych vedle ještě tuhle konverzaci ale čeká na mě bratr." Odešla jsem k autu. S Bráchou jsme se rozjeli směrem ke škole. Nejeli jsme moc dlouho protože ta Liss škola od té naší jsou od sebe asi 5 minut.
Šla jsem rovnou do třídy. Sama jsem seděla v lavici než přišel Mike. „ahoj, včera to bylo super ne?" Usmál se. „ahoj, jo bylo to skvělý" oplatila jsem mu úsměv.
Dějepis. Jak já ho nesnáším. „máš rád dějepis?" Nudila jsem se, tak jsem chtěla navázat konverzaci. „ne nesnáším ho!" Zrudl Mike. Asi nějaké zlé vzpomínky.. „hele Iz--" nestihl nic říct protože někdo zaťukal. Když to vešlo tak jsem si všimla, že jsou policisté které jsem dost dobře znala. Žena a chlap. „je tady slečna Grenwødová?" Zeptaly se. Kurva. Nechci aby někdo věděl aspoň kousek o mojí minulosti. „jo to jsem já." Zvedla jsem se. Všechny oči visely na mě. „no podívejme,
Isabello moc ses nezměnila" řekla žena. „no podívejme, tweedle dee {Tydlidý} a tweedle dum{Tydlidum} taky jste se moc nezměnili" pokroutila jsem panenkami. „dost vtípků, myslíš si že když jsi utekla z Osla že tady budeš mít čistý rejstřík? Ne! Sledujeme tě Grenwødová" řekl vážným tónem chlap. „tak pěkné sledování" pokrčila jsem rameny a sedla si. „promiňte že jsme vyrušovali" řekly a odešli. „slečno Grenwødová? Nechcete nám vysvětlit co to mělo znamenat?" Založila si ruce na hrudi učitelka, všechny páry očí zas spadly na mě. Vážně čekají že jim to řeknu? „máte pravdu ani nechci" čmárala jsem dál do mého sešitu.
-jak se vám příběh zatím líbí?💞☺️
