„srdečně vás vítám na pěvecké soutěži...." v ten moment jsem přestala poslouchat. Seděla jsem já, Mike, Mason a Isa v jednom boxu naproti pódia. Gunnarseni seděli se svojí partou šikmo od nás takže jsem na ně měla super výhled. Furt mě pozorovali. Už to bylo nepříjemný.
„jako další, teda třetí v pořadí je Kirsten Grenwødová" trhla jsem sebou a viděla jsem mojí skvělou sestřenku jak jde na pódium. Marcuse s Martinusem taky zaujala. „tak bude to písnička kterou pro mě kdysi složila kamarádka.. jmenuje se Replay" podívala se na mě. Tu písničku jsem až moc dobře znala. Psala jsem jí já. Pozorovala jsem jak Kirsten zpívá, zpívalala vážně dobře.
Ta písnička byla vážně skvělá. Musím sama sebe pochválit. Napsala jsem jí skvěle. Mám pocit že tohle už nepřebiju ale tak jsem na řadě. „Kirsten byla skvělá! Potlesk ještě jednou pro Kirsten!!" Zařval moderátor do mikrofonu a všichni začali tleskat. „další a poslední je Isabella Grenwødová" trochu jsem se zašklebila nad oslovením Isabella. Vyšla jsem na pódium a vzala do ruky mikrofon. „stačí Izzy." Usmála jsem se. Teď vešli do dveří i Marcuse a Martinuse rodiče, jak slíbili. Teď je to v háji. Snad poprvé mám trému.
Rozezněla se hudba a já začala zpívat, užívala jsem si to jako kdybych měla svůj vlastní koncert. Koukla jsem se občas na Kjell-Erika a Gerd-Anne abych viděla jejich reakci a oba tleskali. Škoda že tady nemohl být táta. Pořád pracuje..
Dohrály tóny hudby a všichni začali tleskat, když se to tak nějak uklidnilo a bylo více ticho chtěla jsem ještě něco říct do mikrofonu, ale furt jedna parta tleskala. Byla to parta co stála u dveří. Omg cože?!?! Co tady dělají?
Viděla jsem Mariu ještě v oblečení roztleskávačky a přes sebe měla jen bundu, Silje nevypadala zrovna jako šprtka, měla na sobě dokonce koženou bundu, prostě vypadala jako předtím, pak tam stál Kevin.. měl trochu červenější oči ale i tak vypadal v pohodě, Chris mluvil s Kirsten, taky se vůbec nezměnil a Isac? Isac tam stál a pozoroval mě. Jako vždycky měl v puse žvýkačku kterou žvýkal a přes hlavu kapucu do půlky hlavy aby mu byli vidět jeho hnědé vlasy. „Isacu?" Kašlala jsem na to co se mezi námi stalo, musela jsem ho prostě obejmout. „Sarah..." řekl když už jsem byla v jeho objetí. „chyběli jste mi... všichni!" udělali jsme hromadné objetí. „ale proč? Jak? Co tady děláte?" Celkem dost zaskočená jsem se začala ještě vyptávat na otázky, které mě zajímali a na které jsem prostě potřebovala znát odpověď. „zavolala nám Kirs, že tady budeš mít něco jako koncert. Všichni jsme tě chtěli slyšet protože si nám za prvý dost chyběla a za druhé jsme tě prostě chtěli slyšet zpívat." vysvětlila Maria. Všichni mě tak dojali. Museli jsme udělat další hromadné objetí. „sedneme si támhle. Ukázala jsem na box, kde seděla Isa, Mason a Mike. Všichni jsme se rozešli k určenému boxu. Nějak jsem tam všechny představila. Chtěla jsem si sednout ale vyrušil mě něčí hlas. „Izzy? Můžeš na chvilku?" Koukla jsem se na blonďáka s vyditelnými lícními kostmi. Marcus. Chvíly jsme se překonávala, ale nakonec jsem s ním šla ven před kavárnu. No ne že by bylo tady teplo teda. „zpívala jsi fakt dobře" řekl. Vím že jen k vůli tomu tady nebyl. „co potřebuješ Marcusi?" zeptala jsem se ho narovinu. „přemýšlel jsem...." odmlčel se a já ho přerušila. „gratuluju" uchechtla jsem se. Zase vtipná Izzy. „díky" protočil očima. „no byl jsem na tebe hnusný... promiň, ale jen k vůli tomu protože jsem žárlil.... já asi k tobě něco cítím. Něco víc" tak tohle mě dostalo. Jeden den mi nadává a ten další tady vypráví svojí milostnou storku? No to teda te. Chtěla jsem odpovědět ale přerušil mě Isac. Asi záchrana? „Izzy zachvíly bude vyhlášení, měly bysme jít. Objal mě okolo ramen a odvedl mě dovnitř. Naposledy jsem se ohlédla na smutného Marcuse.
Akorát hraje na city, nic ke mě necítí...
A je tu další kapitola. Snad ste si ji užili. Rozhodně napište názor❤️ budu jen ráda. Už mám další nápady na pár nových FF ale vůbec nevím jestli je vydám. Jinak všechny jsou o m&m.
