„doprdele!" Řekla jsem jsem když jsem vylezla z taxi a u toho zakopla o nějaký kámen před mým domem. Bylo asi okolo 4 ráno a já právě přijela z Mosjøenu. „Izzy.." viděla jsem ve tmě kluka, ale ne. Co tady dělá? „Marcusi vypadni z mého domu!" Zařvala jsem na něj. „já ale nejsem u tebe doma" řekla a stoupl si přede mne. „ale jsi na mým pozemku takže padej" oznámila sem mu, jenže Marcus se ani nehl. „ty jsi něco pila?" Zvedl mi hlavu aby se mi podíval do očí, ale já hned uhla. „ne! Nemluv na mě, nešahej na mě, nekoukej na mě a nedejchej, díky" plácla jsem mu přes ruce a snažila se dostat nějak do dveří. „Iz—' nestihl nic doříct. „nemluv na mě!' Otevřela jsem dveře. „já se ti chtěl omluvit a vysvětlit t—" zase sem nenechala nic doříct. „nech mě být, navždy!" Na poslední slovo jsem dala velký důraz a bouchla dveřma, to jsem dělat neměla, protože ráno od dveří byla tak nahlas že se mi do hlavy dostala prudká bolest. „Izzy?" Koukal na mě Alex, jak se držím za hlavu. Teď jsem vůbec neměla tušení co bych mu měla říct a jestli vůbec něco říct. „Ano?" Usmála sem se co nejnormálněji, co to šlo. „kde si byla? Měl jsem strach" objal mě Alex, to ale taky neměl dělat. Slyšela jsem jak ke mně čichá. „z tebe to táhne jako z Dylana, když přijde po 3 dnech co nebyl doma domů." Poznal že jsem pila, teď se ještě vzbudí táta a je to s prominutím v hajzlu. „máš štěstí, že tu není táta." Odechla jsem si. „pojď se mnou, udělám pro tebe jeden lék, co vždy pomáhá" táhl mě za ruku, pak mě pustil abych si sedla jenže já se netrefila a židle spadla na zem. „sakra" zvedla jsem se ze země a spolu se mnou i židli. „jsem v pohodě, jojo žiju" Zamávala jsem na Alexe, který se začal smát a furt v mixéru míchal nějaký hnus. „co tady děláte?! Zachvíli vzbudíte Ell" přišel naštvaný Dylan. „Čauko bráško, můj milovaný" usmála sem se na něj. „co pila? Vy tady pijete" zeptal se Alexe Dylan. „takhle přišla, já za nic nemůžu" dal ruce na obranu Alex. „co se stalo?" Podíval se mi do oči Dylan, kdybych náhodou chtěla lhát, tak to z mých očí pozná. „Marcus mě podvedl." Řekla jsme bez kousku citu a koukala jsem furt na stejné místo a tím byla zeď za Dylanem. „ten idiot!" Šel Dylan ke dveřím. „ne Dylane, slib mi že nic neuděláš, prosím" udělala jsem psí oči. „dobře, ale to jen pro tebe." Ráno tě hodím do školy, i Alexe. Dal mi pusu na čelo a šel zase nahoru. „a já pusu nedostanu?" Ozval se Alex. „Bratře, tobě dám maximálně tak pěstí" usmál se Dylan. „tak ona se opije a já dostanu pěstí. Pfff" pokroutil očima Alex.
Bylo pondělí a mně furt nebylo dobře. Hlavně byla škola a představa že zase uvidím Marcuse se mi hnusila. Ale nemohla jsem s tím nic dělat. To bylo to nejhorší. Tak jsem se zvedla z postele a šla hned do koupelny, kde jsem dělala to samé, co každé školní ráno.
Když jsem vylezla z koupelny, šla jsme se převléknout. Ve výsledku jsem vypadala takhle:Sešla jsem dolu, kde už čekal Dylan s Alexem a Ell. „tak můžeme" přišla jsem k nim. Všichni jsme se odebrali si obout boty. „první odvezeme Ell." Řekl Dylan a všichni jsme se vydali do auta. Musela sem sedět vzádu, protože Alex seděl na místě spolujezdce.
Odvezli jsme Ell a teď už jsme jeli do školy, kde jsem mohla potkat Marcuse. Při té představě se mi svíral žaludek.
Dojeli jsme ke škole, samozřejmě Marcus i Martinus byli s nějakou partou plné holek před naší školu. Řekla jsem si, že ho budu ignorovat, tak jsem prostě vylezla s auta a za doprovodu Alexe a Dylana se vydala k bráně školy. Byla tam i Isa, ta mě běžela hned objemout. „ahoj!!" Objala mě pevně. „Izz..." objevil se za mnou Marcus, nestačila jsem cokoliv říct a už tam stál Dylan. „vypadni od ní!" Ukázal prstem pryč Dylan. „ale já chci jen vysvětlit.." nenechal Marcuse Dylan domluvit. „říkám vypadni, nic slyšet nechce, vypadni než ti jednu vrazim" napřahoval se už Dylan. Já jen stála a koukala co se to děje a ani jsem nepromluvila....Je to špatně?
Čau lidi!🖤 promiňte, že tak po dlouhé době, ale mám toho vážně moc. Snad se líbí🙏🏻 omlouvám se za krátkou kapitolu