„proč jsi to udělala?" Zeptal se když jsme byli dost daleko od všech. „já s ním nespala" odpověděla jsem. „a věřit ti mám jak?" Otevřel mi dveře do studia. Byl tam menší nahrávací koutek, piano a pár dalších věcí potřebných k hudbě. „jestli mi nevěříš není to můj problém, byla jsem u něj dělat ten projekt a polila jsem se nějakou věcí, nevím jak se to jmenuje." Protočila jsem panenkami. „to muže být výmluva. Ráda si občas vymýšlíš. Znám tě" odpověděl mi. O můj bože. „právě že mě neznáš vůbec" chtěla jsem odejít, ale Marcus na mě když jsem byla u dveří. „co se stalo že si se přestěhovala?" Ohlédla jsem se na něj. „nějaký tajný věci by měly zůstat tajnými věci" odpověděla jsem a teď už odešla do kuchyně. „tak co líbí se ti tu?" Zeptala se mě jejich Mamka. „jo, jsem unešená z toho studia. Máte tu to moc krásné" usmála jsem se. Ani nevím kde se ve mě ta slušnost vzala. „tykej mi. Jsem Anne" podala mi ruku a já si s ní potřásla. To samé udělal pan Gunnarsen. „Kjell-Erik" usmál se. „Isabella" fuuuuj. Moje jméno. „Líbíš se mi, jestli chceš někdy přijď studio vyzkoušet" řekl mi kjell-erik. „nevíte- teda nevíš kde jsou mí bráchové?" Zeptala jsem. Bylo mi vážně divný jí tykat. „na zahradě, hrají s Martinusem, Emmou a El fotbal." Ukázala na vchod ven na zahradu. „bezva, díky. Jdu taky" pusa se mi otevřela do širokého úsměvu. „v těch šatech? Ušpiníš si je" vytrašeně se na mě podívala Anne. „já jsem opatrná." Zasmála jsem se a vyběhla ven. „nahraj!" Zakřičela jsem na Alexe. Ten mi přihrál. Udělala jsem pár panenek a přihrála. Ohlédla jsem se. Viděla jsem jak z kuchyně na mě kouká Marcus, Kjell-Erik a můj táta" takže skoro všichni. „zahrajeme si babu ve dvojicích!" Zvolala malá Emma. „já budu s Tinusem a ty s Izzy, dobře?" Zeptala se El. Emma kývla. „o co jde?" Vůbec jsem nechapala, o čem to je. „že ti půjdu na záda a budeme hrát babu. Nesmím ti ze zad spadnout jinak máme babu my. „dobře, pojď!" Snížila jsem se a Emma my vyskočila na záda. Moje mladší sestřička vyskočila na Tinuse. „máte jí vy!" Vykřikla Emma a já se rozběhla. Nevěděla jsme kam takže jsem běžela jsem do domu. Hned za námi byl Tinus s El. Běžela jsem okolo linky. Zachvíly do domu přiběhl Dylan, který měl na zádech Alexe. „má jí Alex a Dylan" vykřikla El, když Dylana praštila na náznak že má babu. „jeď Dylane! Běž trochu" ječel Alex. „ty hovado, taky nejseš nejlehčí." Okřikl ho zpět Dylan. Kjell-Erik s Anne se začaly smát, můj táta nadával a Marcus byl neutrál. „idioti" řekl si pro sebe táta ale já ho slyšela. „hrajeme dál" vykřikla Emma.
✖️
„tak nashledanou, teda ahoj" usmála jsem se na rodinu Gunnarsenových. Všichni nás pozdravili a my mohly odejít. „Bylo to super, kluci neudělali moc velkou ostudu, tak je to dobrý. Chválím vás." Řekl táta.
Když jsme konečně dorazili domů, dala jsem si sprchu a šla si rovnou lehnout. No spíš jsem byla 10000 let na telefonu. Když jsem se tedy rozhodla jít spát, tak to nešlo. Přemýšlela jsem nad Marcusem a Martinusem...... z toho přemýšlení jsem okolo 2 ráno usla.
Kapitola o ničem, ale snad se aspoň trochu líbila❤️
