„proč tam byli ty policajti?" Zeptal se hlas za mnou když jsem šla parkem. „a vy mě teď jako sledujete?" Zasmála jsme se. „ne? Máme stejnou cestu." doběhly mě oba dva kluci. „asi si najdu teda jinou" prskla jsem. „proč si vždycky taková?" Zeptal se Tinus. „jako jaká?" Nadzvedla sem obočí. „taková.... nepříjemná." Dořekl Marcus. „nejsem nepříjemná! A vůbec, nemáte nějak moc otázek?" Moc se vyptávají, čím míň budou vědět tím líp pro všechny. „proč tam byli ty policajti?" Změnil téma Tinus. „protože vám do toho nic není" zamračila jsem se. „fajn. Tak mi tě jen doprovodíme" usmály se oba dva. „bezva" zahrála jsem falešné nadšení.
Celou cestu si se mnou něčem povídali ale já je moc neposlouchala. Zaposlouchala jsem se totiž do písničky v mých sluchátkách. Byla to moje písnička. V Oslu jsem zpívala občas jen tak pro zábavu třeba v baru. Jednou jsem vyhrála karaoke soutež s mojí bejvalou nejlepší kamarádkou proti největší krávě světa. Nad tou vzpomínkou na její obličej když prohrála jsem se musela pousmát. Vždy mě bavilo zpívat, ale kazilo mi to pověst .... ne dělám si srandu. O tom že zpívám nikdo nevěděl kromě bratrů a pár lidí ve škole. Teda po tom co jsem zpívala proti Clarisse (největší kráva světa) tak už to věděla celá škola.
Někdo mi zaluskal před obličejem a mě tak vytáhnul ze vzpomínek. „ty nás vůbec neposloucháš!" Zamračil se Marcus. „cože?" Dělala jsem že jsem ho neslyšela. Nad tím jen protočil panenkami. Tinus mi vyrval z uší sluchátka. „co to posloucháš?" Dal si moje sluchátko do ucha. Sakra. „kdo to je? To jsem nikdy neslyšel. Ty vole je fakt dobrá. Na Macu poslouchej." Dal Tinus Marcusovi sluchátko. Je to hezký kompliment, ale musím honem rychle vymyslet výmluvu. Takžeeeee Babičku snědl dinosaurus a pak nazpíval tuhle píseň? Ne to je asi blbá výmluva.... „kdo to je?" Zeptal se Mac. „je dobrá" dodal. „ehm..ehm.." vůbec ale vůbec mi to nemyslí. „moje kamarádka" rychle jsem řekla. Jistě že už jsme byli u mého domu. „tak já jdu ahoj" rozběhla jsem se ke vchodu. „počkej" řekl jeden z nich. Ignorovala jsem a zabouchla za sebou dveře. Opřel jsem se o ně a vydechla. „uff, to bylo těsný" sundala jsme si boty. V kuchyni už jsem slyšela hlasy. „ahoj tatí! Alexandře" usmala jsem se a šla dát tátovi pusu. Brácha se opět zamračil. Miluju ho štvát.
✖️
Škola. Taky jste někdy přemýšleli o tom jak se na to vykašlete a budete se učit doma? Nebo se prostě vůbec neučit. Já pořád....
Právě jsme měly chemii. Chemie mě nikdy nebavila a ani mi nešla. „takže rozdělím vás do dvojic....." začala si nás učitelka prohlížet jak obrázek od Picassa. Prosím s Mikem... prosím.
„takže....Gunnarsen Marcus s....s Clarkem a Gunnarsen Martinus s" né prosím né! „se slečnou Grenwødovou" skvělý... dneska máme dvě hodiny chemie za sebou k vůli pokusu. Pro ostatní je to 2 hodiny čumění jak něco bublá, pro mě 2 hodiny v pekle s Tinusem. „takže jsme spolu" usmál se Martinus. „už to tak vypadá." Sedla jsem si na židli vedle Tinuse. Před sebou máme nějakou věc, myslím nějaká baňka nebo co to je. „co s tím?" Zeptal se Tinus. Úplně propaloval očima tabuli kde bylo napsané zadání. „se ptáš mě?" Dělala jsem úplně tu samou věc jak Martinus, propalovala jsem očima tabuli. Musely jsme vypadat jak dva debilové, kteří čumí do blba. „fajn tak tam dáme tohle, tohle, tohle a tohle" něco jsem tam naházela. Začalo to různé bublat. „počkej a ještě tohle a tohle" dohodil tam něco Tinus. Teď to změnilo dokonce i barvu. „Gunnarsene! Grenwødová! Co tam s tím děláte" přiběhla učitelka. Oba jsme si stouply co nejvíc rovně a usmívali se co to jen šlo. „počkat, ale tohle.... hmm. A tohle...." začala si tam něco pro sebe povídat učitelka. S Tinusem jsme si vyměnili nechápavý pohledy. „dobře jedna, můžete jít domů." Usmála se.Rlly? My tam prostě něco naházeli... „jako že to je dobře?" Zeptal se Tinus pro jistotu. „ano. Přímo výborně" Zasmála se. „tak jděte než si to rozmyslím" vzala jsem si tašku a vyšla ze třídy. Tinus byl hned za mnou. „hustý. Jednička a ještě k tomu o hodinu a něco dřív domů" doběhl mě. Super Gunnarsene strašně mám zájem o tvojí společnost. „to jo" kývla jsem. „hele jak to je s tou písničkou?" Zeptal se. Bylo mi jasný, že myslí tu co jsem zpívala já. Už jsme se nacházeli venku. „jakou?" Dělala jsem blbou. „tu co jsi včera poslouchala" podíval se na mě. Naše pohledy se střetli. Chvíli jsme na sebe zírali a pak se odtrhly. Tak to bylo divný. „no... jo... s tou písničkou... no to je... no...." zasekla jsem se. Viděla jsem osobu stát před školou. Byla jsem vděčná že tu ta osoba je a já se vyhnu rozhovoru s Tinusem o mé písničce....
