„no... zrychleně volalimizesonymusicachtejisemnounahratalbumalemuselabychseprestehovatzpetdoOsla" řekla sem to co nejrychleji to šlo. „Isabello řekni to normálně" napomenul mě táta trochu se zamračil. „dneska mi volali ze SonyMusic a chtějí se mnou nahrát album, jenže chtějí abych se přestěhovala zpět do Osla." Řekla sem o něco pomaleji. „Gratuluju!" Objal mě Alex. „já taky, moje malá sestřička bude superstar" rozcuchal mi vlasy Dylan a hned na to mě objal. „tati? Ty brečíš? Já to klidně odmítnu." Podívala sem se na tátu, který měl skleněné oči, jako kdyby chtěl brečet. „ne, jen sem hrozně moc šťastnej. Jsi jako tvoje maminka. Byla krásná a taky krásně zpívala." Nikdy se mi o mamce takhle nezmínil. „a proč někdy nedělala koncerty třeba?" Zeptala sem se. „já sem nevěděl, že umí zpívat, zjistil sem to až když čekala Dylana." Odpověděl mi táta. „tak moc mi chybí..." dodal, viděla sem jeho slzu. „nám taky" řekli sme všichni najednou a objali se. „tati co je ta věc co si nám chtěl říct?" Zeptala sem se. „jen že sem povýšen od pana Gunnarsena a koupil sem za to další barák na druhém konci Trofors a napsal ho na vás všechny 4" všichni sme vykulili oči. „děkujeme" řekli sme zase všichni nastejno. „Zapomněli jste na mě!" křikla Ell, všichni sme se na ní podívali. „Mně se líbí jeden kluk, je to Emmy brácha." BOŽE. Plácla sem se do čela. Všichni se začali smát. „nemyslím toho tvýho Izzy, ale toho jeho bráchu. Ty s tím Marcusem jste roztomilý." Usmála se. BYLI....
Když už sme dojedli a dopovídali si, šla sem na horu. Ono vlastně bylo hrozně super trávit typický rodinný večer. Teď sem se ale rozhodla zavolat Mikovi.
Všechno sem mu samozřejmě řekl, taky vše s Marcusem. Mike řekl, že bych si s nim měla promluvit, ale to sem hned zamítla. Mike mi také řekl, že bych no Osla letět měla.
Já sem si tím, ale jistá nebyla...
Pondělí:
Marcus:
Vzbudil sem se s tím, že bych už konečně mohl jít do školy, promluvit si s Izzy, chci ji vše vysvětlit. Nebylo to tak jak si myslela.
„Čau, jdeš do školy?" ptal se mě Martinus, kterého sem potkal v kuchyni. „nejdřív za Izzy." Odpoveděl sema napil se pomerančového džusu. „ty to nevíš?" podíval se mi do očí, něco je špatně a mně se to nelíbí. „co nevim? Tak Martinusi mluv!" Začal sem být nervní. „ona dnes odlétá do Osla, stěhuje se, letí jí to za 45 min" pověděl mi Martinus, já sem se šokem zadusil džusem. „doprdele!" Byl sem rozhodnutý jet na letiště, proto sem zavolal kamaradovi, který mě vyzvedl a hodil na letiště. Izzy letadlo mělo odlétat za 7 minut.
Rozběhl sem se po rozlehlém sále za účelem najít menší blondýnku. „Izzy!!" Řval sem ve frontě lidí. Koukl sem se a viděl sem ještě nějaký lidi, jít směrem k letu do Osla, mezi nimi sem viděl Izzy davajíc svůj pas paní, která vše kontrolovala. Rozběhl sem se k ní.
„Izzy nemůžeš odletět, potřebuju tě, to co se stalo nebylo jak byla, já tě hrozně moc miluju, nemužeš mi odjet..." začal sem rychle na ni mluvit, Izzy byla v šoku.. „Marcusi... já tě taky miluju.. ale já musím.." chtěla odejít, ale já ji zadržel. „slíbila si mi, že mě nikdy neopustíš..." odmlčel sem se. „a ty že mi nikdy neublížíš.." oba sme měli v očích slzy.. „Izzy prosím, zůstaň tu se mnou." Chytl sem ji za ruku.
„promiň.." řekl a já cítil jak se její ruku vzdaluje.
KONEC.
Takže lidičky, tohle je konec😅
Ještě napíšu epilog a to bude vše, mám připravené jeste nejaké přibehy, ale teď toho mám docela dost tak nevim kdy je přidám.
Taky bych vám chtěla poděkovat za to, že jste četli tuto knížku, i když to nebylo nic extra. Love y'll so much❤️
