CHRISTMAS TIME

4th December

Ráno mě z postele vyhání budík, který zvoní na celý dům. Se zděšením zjišťuji, že nestíhám. Rychle se oblékám do sukně a roláku. Na nohy si natahuji podkolenky a jednou rukou si rozčesávám vlasy a tou druhou si čistím zuby.
,,Mami, proč jsi mě nevzbudila!" vypísknu, když sbíhám schody. Normálně bych měla ještě čas, ale dneska máme laborky.
Soukám se do bot a vplouvám do kabátu. Přes hlavu si natahuji šálu.
,,Promiň, já zapomněla! Jeď opatrně zlatíčko!"
Skoro ji neslyším, když zabouchávám dveře. Sbíhám schody a po chodníku utíkám k autu. V rychlosti si zapínám pás a otáčím klíčem v zapalování. Nic. Zkouším to znovu, auto zabručí a znovu utichne. 
,,Sakra!" zamumlám, když někdo zatroubí. Vylezu z auta a vidím Ronalda u otevřených dveří jeho jeepu.
,,Tak dělej!" křičí a já zamykám auto a běžím k němu. Soukám se na sedadlo spolujezdce. Ronald nastartuje  a jede směrem ke škole.
,,Díky, jsi moje záchrana." vydechuji.
,,Myslím, že ti zmrznul motor." poznamenává.
,,Odpoledne se na to podívám."
,,Jak pojedeš domů?"
,,Asi se projdu." říkám a on přikyvuje.
,,Vzal bych tě, ale nemůžu. Už něco mám." říká.
,,To je v pohodě." 
Dojíždíme ke škole a oba spěcháme do školy. Hážu své věci do skříňky a přesně se zazvoněním vcházím do laborek. Nikde ve třídě nevidím blonďatou kudrnatou hlavu Liz, takže si sedám k jedinému volnému místu a to k Ronaldovi.
,,Myslím, že jsme partneři na dnešní práce." říkám a on se usmívá.
,,Když to nepokozíš a nebudou mi muset přišívat všech deset prstů na rukou, jsem pro."

Nikdo nikomu přišívat prsty nemusel. Vlastně jsme jen pozorovali redukci nějakých chemikálií nebo co to. Naše laboratorní práce nebývají nic skvělého. Hodinu prosedíme pozorováním bublání růžové vody, a pak akorát další čas doma věnuji vypracování protokolu. Ronald říkal, že v jeho bývalé škole dělali různé pokusy až to v celé třídě syčelo a prskalo. To by byla teprve zábava.
Zbytek školy přežívám sama, protože Liz nikde není. Vidím Lucasovu partu společně i s Rickem, ale Lucas s Liz nikde.
Křupám sníh pod nohama a volám ji. Tipne mi to a odbude mě SMS, že je s Lucasem.
,,No skvělý," zamumlám. V pondělky chodím domů za tmy. Je strašná zima a plánuji, jak nakopnu svoje auto za to, že se na mě ráno vykašlalo
,,Necheš svést, An?" Zastavuje u mě auto a jen jeden člověk mi kdy říkal takhle. Rick.
,,Ne, díky!" Ani se neotáčím a přidávám do kroku. Popojede blíž ke mně.
,,Vždyť mrzne. No tak, An!" Říká a já si povzdechnu. Kouknu se na něj. Zase se ztrácím v jeho tyrkysových očích. Začne sněžit. Hodně, takže nakonec sedám na sedadlo jeho vyhřátého auta. Rick se usměje a rozjede se cestou ke nám domů, kterou zná až moc dobře. Byl u mě před každým tréninkem, nebo já u něj. Byli jsme spolu prakticky pořád.
,,Jak se máš?" ptá se s úsměvem.
,,Dobře," říkám potichu a on se na mě podívá.
,,Vypadáš dobře. Sluší ti to, An." říká a já se na něj podívám. Pak zase odvrátím zrak z okna ven.
,,Díky." zamumlám. Nastává mezi námi nepříjemné ticho.
,,Rebbeca říkala, že ti donesla tu pozvánku. Přijdeš se podívat? Můžeme si pak zabruslit nebo tak. Jako za starých časů." usměje se a já se na něj podívám nevěřícným pohledem.
,,To jako vážně? Jako za starých časů? Takové už to nikdy nebude." řeknu a poslední slova téměř zašeptám.
,,Tak aspoň přijď," žadoní a já se trpce zasměji.
,,A budu se dívat, jak děláte to, co pro mě bylo vášní." říkám s bolestí v hlase. Rick zastavuje před naším domem a já se chystám vystoupit, ale chytne mě za ruku. Podívám se na něj. Má starostlivě nakrčené čelo.
,,Co se stalo, stalo se. Ale bruslit můžeš. Pojď zpátky na led, An. Jen na chvilku. Nemůžeš to zahodit úplně. Led k tobě patří. Můžeš bruslit, An, tak nezahazuj své šance." říká naléhavě a já vidím v jeho očích něhu a naději.
,,Ale ne tak jako dřív," vyhrknu a vystoupím si. S brekem utíkám do domu a zavírám se u sebe v pokoji. Po dlouhých desítkách minut breku mi přijde zpráva od Ronalda.

Ronald: Radost tě doprovází každou minutu. Tak se usměj, Jane a s radostí vyčkávej Vánoce!

667 words
20 days until Christmas