CHRISTMAS TIME

6th December

Ve středu mi není dobře, takže zůstávám doma. Pouštím si seriál Scream Queens a na stolek si pokládám bylinkový čaj. Zahrabávám se hluboko do peřin a polštářů a snažím se v sobě čaj udržet.
Zrovna ten vráždící maskot uřezává ruce nějakému klukovi, když mi přijde zpráva. Unaveně si vezmu telefon a zjišťujji, že mi píše Rick.
Rick: Ahoj, An. Promiň, jestli jsem tě v pondělí nějak rozhodil. Doufám, že nejsi naštvaná. Jo a Liz říkala, že ti není dobře. Je ti už lépe?

Jane: Ahoj. Jo, je mi lépe. Co se vůbec tak zajímáš?

Odesílám to a odhazuji mobil. Jsem na něj naštvaná. Nechci si s ním psát, mluvit s ním. Být s ním, cokoliv. Nechci, aby mi furt pokaždé kdy promluví připomínal mou minulost.

Rick: Chybíš mi, Jane.

Jen to zobrazuji. Taky mi chybí, ale přiznat si to nechci. Chybí mi to, jak jsme spolu bruslili. Chybí mi bruslení, soutěže a těžké tréninky, na které jsem si dříve stěžovala. Teď bych dala cokoliv za to, abych se mohla znovu učit ty těžké choreografie.

Někdy později odpoledne mě ze spánku budí zvuky zvenku. Vstávám a jdu k oknu. Otevírám ho a venku vidím Ronalda, jak se strefuje pukem do provizorní branky z krabic hokejkou.
,,Nejsi ty ale dítě?" křičím a on se otáčí. Na tváři se mu hned objevuje úsměv.
,,Spíš profík hokejík!" křičí a já se začnu smát.
,,Hokejík?" nadzvedávám obočí a on přikyvuje.
,,Prý ti není dobře?" nadzvedává obočí.
,,Už je to lepší," krčím rameny. ,,Jak bylo ve škole?"
,,Ále, znáš to. Celkem nuda." mumlá už pod mým oknem a já si všímám monokl pod okem.
,,Kdo tě zmlátil?"

,,Spíš koho jsem zmlátil já." směje se.
,,Tak koho?" Ronald se nadechuje a pak se usměje.
,,Tvého ex přítele. Má teda slušnou ránu, to se musí uznat"
,,Ricka?" ptám se udiveně. Rick se nikdy nepral, tak co mu hrabe teď.
,,Jop," přikyvuje.
,,A proč?"
,,Začal si on," odfrkává.
,,Kvůli čemu?" Ronald neodpovídá, ale když už se chystá odpovědět, přijíždí moje máma.
,,Dobrý den, paní Cooperová. Pomůžu vám s nákupem. Páni, to jsou opravdu talířky s vánočním motivem?" slyším ho štěbetat a já radši zavírám okno. Talířky s Vánočním motivem. Myslím, že se vyhnu snídani.

Ronald u nás zůstává na večeři. Julia celou večeři prosedí se zasněným výrazem na něj. Ronald si toho všímá a tázavě se podívá na mě. Jen pobaveně pokrčím rameny a pod stolem Jul kopnu. Ona vypískne a Ronald se začne smát. Julia zrudne a radši se podívá do svého jídla.
,,Máte pěknou výzdobu, Ronalde." říká táta. Podívám se na něj a všímám si, že má černé vlasy upravené jako vždycky, stále je oblečen v obleku z práce, který mu obtahuje jeho mužské tělo se svalstvem. Zářivě modré a laskavé oči, které má Julia po něm, sledovaly Ronalda. Máma měla naopak od táty světlé vlasy dlouhé až nad zadek. Oči měla zeleno hnědé. Vůbec jsem se svým rodičům nepodobala. Měla jsem tmavě hnědé vlasy po ramena. Oči jsem měla tmavé, skoro až černé a pleť jsem měla bledou oproti té tátovy. Máma měla v pleti více barvy než já, ale také byla celkem bledá. Liz mě často porovnávala se stěnou či sněhem. Julia vypadala více jako jejich dcera než já. Měla blonďaté vlasy po mámě, po tátovi kudrnaté, oči taktéž po tátovi a pleť měla tmavší než máma, ale bledší než táta. Babička říkala, že se podobám dědečkovi za mlada. Že bych mohla být v jeho letech jeho dvojče. Máma to taky tvrdí, že než dědečkovi zešedivěly vlasy, byl mou kopií až na pohlaví samozřejmě.
Když mi bylo dvanáct, Liz mě vyděsila tím, že jsem adoptovaná. Celé týdny jsem se tím trápila až jsem se zeptala tety, která se začala smát a sama řekla, že byla u mého porodu, takže se chyba stát nemohla. Pokud by jste mě ale neznali, řekli byste si, že do téhle rodiny nepatřím. Obzvláště teď, když celá rodina prožívá Vánoce ještě před Vánoci a já jsem ta černá ovce rodiny, ten Grinch nesnášející Vánoce a vše kolem toho.
,,To je důvod, proč mám rád Vánoce," řekne Ronald a podívá se na mě. ,,Vánoční výzdoba a vánoční dekorace. Bez toho by to nebyly Vánoce."

662 words
18 days until Christmas