CHRISTMAS TIME

16th December

,,Pořád spí," slyším tlumený hlas. Zprvu ho nedokáži k nikomu přiřadit, ale pak se mi ukazuje obrázek Liziina obličeje. ,,Nevím. Pak ti zavolám."
Otevírám oči a dívám se kolem. Ležím v posteli Liz, vidím její polštáře a nebesa.
,,Ahoj," říká a skáče do postele vedle mě.
,,Ahoj," zívám rozespale a ona se usměje.
,,Jak se spalo?" ptá se a já pokrčím rameny.
,,Dobře, celkem." říkám. Někdo klepe na dveře a dovnitř vchází máma Liz.
,,Dobré ráno, děvčata. Snídaně do postele!" říká a podává nám tác s horkým kakaem a šlehačkou a lívanci s ovocem. Děkujeme ji a ona nás nechává v pokoji. Usazuji se a s radostí se napíjím čokolády.
,,Jak ti je?" ptá se Liz.
,,Jo, dobře. Děkuju, že jsi mě sem vzala." říkám a ona se usměje.
,,Za málo. Jsme přece kamarádky." objímá mě. Po snídani se převlékám z tepláků a trika od Liz do svých věcí a paní Clarková se nabízí, že mě odveze domů.
,,Moc vám děkuji, paní Clarková." děkuji ji a ona se usměje.
,,Za málo, Jane. Měj se."
,,Pěkný den," přeju a vydávám se k domu. otevírám a chci proklouznout do svého pokoje, ale to už je u mě máma.
,,Liz nám všechno řekla," spustí hned. ,,Moc mě to mrzí, zlatíčko." říká a já se znovu rozvzlykám. Máma mě obejme a já ji říkám, že jsi jdu lehnout, jen přikývne a já se zavírám u sebe v pokoji. Oblékám se do pyžama a zalézám pod peřinu. Zkontroluji mobil, kde mám nejméně milion zpráv od Ronalda a pár i od Ricka. Všechny je hned mažu a mobil vypínám.
Nemám náladu mluvit s některým z nich.

Kolem poledne někdo zvoní a máma otevíírá.
,,Paní Cooperová," ozývá se hlas Ronalda. ,,Je Jane doma?"
,,Všechno víme, Ronalde. A nemyslím si, že s tebou chce mluvit." řekne.
,,Prosím, pusťte mě za ní. Je mi jedno jestli mě vyhodí. Musím se ji omluvit."
,,Promiň mi, ale nejde to."
,,Ronalde!" slyším tátu v ne moc příjemné náladě.
,,Pane Coopere," začíná.
,,Co ty tu děláš!" křičí táta ,,Běž pryč, Ronalde."
,,Pane Coopere, prosím..." Táta bere Ronalda ven a já je neslyším. Myslím si, že ho doprovodil domů, ale to jsem se šeredně mýlila. Ronald klepe na moje dveře, které jsou zamčené.
,,Jane, prosím, pusť mě dovnitř. Vím, že jsi naštvaná, ale potřebuji si s tebou promluvit. Jane, prosím." prosí a klepe na dveře. Vstanu a odemknu. Chvíli váhá, ale nakonec bere za kliku a já ustupuji až k oknu.
,,Co chceš?" ptám se a snažím se ji nedívat se do očí.
,,Já vím, že jsem neměl mluvit za tebe a chovat se jako idiot a brát tě, že jsi moje. Neměl jsem si s tím idiotem vůbec začínat. Omlouvám se, Jane. Prosím, odpusť mi. Jane, strašně mě to mrzí, já-"
,,Mě to taky mrzí," říkám a podívám se na něj. ,,Ale zrovna teď nejsem schopná s tebou mluvit."
,,Jane, prosím."
,,Běž pryč." špitnu a srdce mě z toho bolí.
,,Jane-"
,,Ronalde, prosím."
,,Jane. prosím, nedělej to."
,,Běž. Pryč!" křičím. Nadechuje se, ale pak se zaráží.

,,Dobře," povzdechne si, ale přejde ke mně. Ještě víc se obejmu pažemi a skloním hlavu. Vezme mě za bradu a donutí mě podívat se mu do očí.
,,Jen chci, aby jsi věděla, že jsem to dělal pro tebe, protože jsem viděl, jak ti ubližuje jen tím, že je." Takhle zblízka vidím, jak je rozmlácený. Pod okem má jizvu, na bradě taky a monokl pod okem, který se mu už zahojil, se tam znovu objevil.
Ráda bych ho teď objala a všechno mu odpustila, ale z nějakého důvodu, který jsem moc nechápala, mi ublížil. Ronald mě líbá na tvář a nechává mě tam. Dole slyším bouchnout dveře. Sjedu po zdi až na zem. do pokoje vejde mamka a ptá se, jestli jsem v pořádku. Neodpovídám ji, neříkám ji, co mi Ronald říkal. Sama se to snažím vstřebat a sama se to snažím zcela pochopit. Co když jsem prostě jen udělala unáhlené zvávěry kvůli toho, že jsem v sobě znovu dusila vztek?

630 words
8 days until Chistmas