Z vyhřátého auta pozoruji zasněženou krajinu. Vidím postavené sněhuláky, lidi s taškami plných dárků, usmívající se děti a vánoční výzdoby.
,,Jane, nespinkej! Čeká nás spousta práce." říká Ronald a hodí po mně klíče tělocvičny.
,,No jo," zamumlám a zívnu. ,,To ty mě ale vyháníš z postele už v šest!"
,,Já vím, ale to ty jsi mi to včera nakázala." mrkl na mě. Zaparkoval na svém místě a vystoupil si. Z kufru jsme vzali různé krabice a ještě za tmy po prázdném parkovišti jsme šli do osvětlené školy. Otevřela nám uklízečka a my zamířili do tělocvičny. Ronald ještě odběhnul počkat na ostatní pomocníky a na zásilku balíčku se zbytkem vánočních ozdob. V tělocvičně už bylo postavené pódium, kde už byl připravený Dj pultík, bedničky a mikrofon. Za tím bylo pár židlí a místo pro živý orchestr.
,, Tak jo lidi," křikl Ronald, který sem vlítl a za sebou měl zástup lidí, kteří nesli každý nejméně dvě velké krabice. ,,Máme hodně práce, tak se do toho dáme."
Ředitel nás uvolnil z dnešního vyučování pod podmínkou, že to všechno dneska stihneme. Narazili jsme stoly na jednu stranu tělocvičny, kde nebyly tribuny, dali na ně jemně modré ubrusy a posypali je falešným sněhem a třpytkami. Na strop jsme zavěsili ručně vyrobené velké papírové i skleněné vločky. Doprostřed jsme dali disco kouli. Po stěnách jsme vyvěsili různé výrobky dětí z dětských domovů a dozdobili to jemně zářícími modrými světélky a bílými řetězy na stromeček. Vchod jsme udělali do stylu "Vchod do ledového království." Jemně modré a bílé závěsy různě svázané, modré třásně, vločky a koberec vytvořený z měkkého materiálu, který vypadal jako sníh. Celkově celý sál vypadal jako zimní království až na šest barevných stromečků podél dvou delších stěn s umělými dárky pod nimi.
Ostatní už odešli, ale já s Ronaldem jsme zůstali, abychom doladili detaily.
Rovnala jsem Santovy čepičky a různé bláznivé čelenky ve foto koutku. Ozvala se hudba. Pomalá písnička. Otočila jsem a za mnou stál Ronald s nataženou rukou.
,,Smím prosit?" zeptal se a já se usmála. Přijala jsem jeho ruku a on mě odvedl do prostřed parketu. Zatočil se mnou a oba jsme se vcítili do hudby a začali tančit. Když písnička zpomalila ještě více, položila jsem si hlavu na jeho rameno. Na konci písničky jsem se zaklonila až jsme byli jen pár stop od země. Ronald se střídavě díval na mé oči a mé rty. Spojil naše rty, ale jen na kratičký moment, protože v tu chvíli se rozletěly dveře, ve kterých stál Rick. Odstoupila jsem od Ronalda a zahanbeně jsem se na Ricka podívala. Ale proč vlastně?
,,Přeju vám to, An." řekl a odešel. První instinkt byl hned za něm vyběhnout, druhý mě zastavil. Podívala jsem se na Ronalda, který se mě starostlivýma očima ptal, jestli jsem v pořádku. Přikývla jsem, ale nevěděla jsem, jestli opravdu jsem, tak jsem ho vzala za zaťatou pěst a rychle spojila naše rty, než měl možnost všimnout si mých slz, které mi vytékaly z očí. Jeho rty mě ale zahřály uvnitř mě, cítila jsem se za polibkem schovaná v bezpečí, že jsem vypudila všechen zármutek. Jediné, čeho jsem v té chvíli měla plnou hlavu, byly Ronaldovy teplé a měkké rty a chtěla jsem ti toho momentu užít.
527 words
3 days until Christmas
ČTEŠ
CHRISTMAS TIME
Teen FictionVÁNOČNÍ SPECIÁL Vánoce byly oblíbeným obdobím Jane Cooperové až do doby, kdy se o Vánocích stala autonehoda a Jane už dál nemohla bruslit. Od té nehody už téměř uplynul rok, což znamená, že další Vánoce jsou tady. Jane se vypořádává se smutkem znov...
