CHRISTMAS TIME

22th December

Celé páteční odpoledne jsem strávila přípravami na ples. Máma s Julie mě česaly, líčily, táta se chytal za hlavu a radši šel do pracovny číst jednu z jeho oblíbených knih. Máma ho naháněla, ať odnese vánoční ozdoby zpátky na půdu, jelikož jsme dneska ráno zdobili stromeček, ale táta dělá, že přeslechl. 
,,Já toho chlapa asi vážně zadusím," řekne se smíchem.
,,Mami, jak jsi to s tátou měla? Myslím, se zamilováním. Věděla jsi hned, že je pro tebe ten pravý?" ptám se. Máme se zasněně usměje a podívá se do zrcadla. Nedívá se ale na svůj odraz, mžourá do svých vzpomínek.
,,Takhle jednoduché to s tvým otcem nebylo." usměje se po chvíli a namotá si pár mých vlasů na její prst. ,,Měli jsme hodně problémů, hodně rozchodů, ale pokaždé jsme se k sobě vrátili. Naše nejdelší pauza byla, když táta odjel na vysokou a mě čekaly ještě dva roky na střední. Rok a půl jsme nebyli v kontaktu, rozešli jsme se, ale pak jsme se zase potkali a oba jsme věděli, že to bez sebe nezvládneme. Když jsem ho poprvé viděla, opovrhovala jsem jím, ale čím víc jsem ho znala, tím víc mě k němu něco táhlo. Nevěděla jsem, jak moc ho miluji, až do toho našeho odloučení, kdy jsem si uvědomila, že bez něj žít nemůžu. A pak najednou vytáhl prstýnek a byla svatba a na svět jsi přišla ty, pak Julie a my spolu zůstali a jsme šťastní." usměje se a pohladí mě i Julie po tváři.
,,Takže to nebyla láska na první pohled?" ptá se Julie.
,,Ne, Julie, to tedy nebyla. Tehdy jsem měla ještě kluka." řekne máma. Sklopím oči a zamyslím se nad svým vztahem s Ronaldem. Jsem z toho zmatená, protože sama nevím, co chci natož co chce Ronald. Chová se ke mně tak přátelsky, až se zdá, že nechce být nic víc než kamarád, ale pak mě líbá uprostřed sálu s hudbou ve škole, drží mě v náruči jako nejcennější poklad a hlavně se o mně stará, brání mě. I Liz to poznala. A pak jsem tu byla já a mé city. Když jsem s Ronaldem, cítím se šťastně tak jako jsem za dlouhou dobu nebyla a v bezpečí. Chci, aby se mě dotékal, aby mě držel v náruči, líbal mě. Ale když se zase objeví Rick, je to zpátky. Ta bolest a láska k němu, kterou stále ve svém srdci chovám. Jak by ne? Byl mou první láskou. Když ho vidím, mám pocit, že ho podvádím. Něco ve mně křičí, ať se vrátím k němu, ale ta větší část mě stále dokola přesvědčuje, že je to jen idiot. Pár týdnů před tou nehodou jsme se odcizili, netrávili jsme spolu tolik času jako dříve a já si myslím, že to se mnou po Vánocích chce skončit, že se možná přeci jen s Rebbecou tahal už dřív. Když se nehoda stala, byl strašně starostlivý, ale když se na to dívám zpětně, možná ho zajímalo jen to, jestli má Rebbeca ráda romantiku nebo je radši, když se přejde k tomu nejhlavnějšímu hned ze začátku.
,,Proč se ptáš?" ptá se máma a vytrhuje mě z proudu myšlenek.
,,Protože jsem měla ve svých citech zmatek," říkám a všímám si, že si Julie odskočila na záchod. ,,Mami, co mám dělat? Když jsem s ním, cítím se tak šťastně a bezpečně." vzdychnu a máma se usměje a vezme mě za ruku.
,,S Ronaldem?" nadzvedává obočí a já přikyvuji. ,,S tátou jsme si všimli, že jsi šťastnější než dřív a nebyli jsme si jistí proč. V čem je tedy problém?" 
,,V Rickovi," povzdechnu si a máma si ke mně klekne. Vím, jak moc ho s tátou měli rádi. ,,Když ho spatřím, mám pocit, že ho podvádím. Chci se k němu vrátit, ale způsobuje mi tu příšernou bolest jako tehdy. Vím, že mě podvedl a myslím se, že se se mnou nerozešel po Vánocích jen proto, že jsem měla tu nehodu a přišlo mu to nevhodné. Nevím, co mám dělat, mami."
,,Kašli na Ricka," řekne rozhodně. ,,Je to blbec a to, že celý rok nevěděl, co jsi pro něho znamenala a ve chvíli, kdy o tebe jevil zájem jiný chlapec a poznal, že tě dělá šťastným, najednou se vrátil? Ublížil by ti znovu a znovu. Nezaslouží si tě.nPokud jsi s Ronaldem opravdu šťastná, nech tomu volný průběh." řekne a já ji obejmu.
,,Děkuju, mami. Mám tě ráda."
,,Však já tebe taky."

Přesně v sedm Ronald zvoní u nás doma. Táta mu otevírá a než stihnu dojít dolů, rychle zavírají vchodové dveře a nervózně se otočí. Táta i Ronald na mě zůstanou nevěřícně zírat a máma se zasměje.
,,Máme to doma ale hezkou holku, co?"
,,Vypadá úplně jako ty," řekne táta a podívá se na mámu tím zamilovaným pohledem. 
,,Vy-vypadáš překrásně." vykoktá Ronald a polkne. Usměju se a obejmu ho. Dám mu pusu na tvář, ale to nás už máma nahání ke stromečku, aby si nás vyfotila.
,,Dobře, to stačí!" zatrhnu ji to, než stihne vypotřebovat všechno místo na kartě.
,,Už musíme jít, paní Cooperová." řekne Ronald a máma na mě významně pohlédne.
,,Do půlnoci, ať je doma, Ronalde." poplácá ho táta po rameni a Ronald se ušklíbne.
,,To vám neručím." řekne a táta se zamračí, jenže v jeho očích se leskne uličnictví.
,,Tak už běžte a užijte si to." říká máma. Líbá mě na tvář, ale to mi Ronald zakrývá oči.
,,Co to děláš?" ptám se a on se tiše zasměje.

,,Překvapení!" šeptne a oddělá ruce z mých očích. Hledím z otevřených hlavních dveří na cestu, kde stojí obrovské sáně, které táhnou čtyři soby se starým pánem jako kočím. 
,,Jak-" selže mi hlas a zasměju se. ,,To je úžasné!" vykřiknu a rozeběhnu se k sobům. Pozdravím toho pána, který mrká na Ronalda. Pohladím soba jménem Rudolf a obejmu Ronalda.
,,děkuji." zašeptám. 

Na plese už to žilo. Lidé tančili, jedli a pili občerstvení, fotili se ve foto koutku a Liz zrovna stála na pódiu, odkud mi mávala, ať hned přijdeme. Protlačili jsme se až k ní a ona započala svůj proslov. Nejdříve mlela o tom, jak byl pro mnoha z nás tenhle rok těžký a že je ráda, že všichni přišli. Pak děkovala učitelům a studentům za pomoc a nakonec řekla i nás, kdy nám spolu s ostatními děkovali za úžasnou výzdobu. Takhle jsem se snad nikdy nečervenala.
Lucas si ji pak odvedl na jejich první tanec, takže jsem neměla možnost si s ní popovídat, ale nevadilo to, protože i Ronald mě táhl přímo pod disco kouli. Za ten večer jsem viděla Liz s Lucasem, který se na ní díval jako na obrázek z nebe, dokonce i Ricka, který vášnivě líbal Rebbecu. Nevypadal nijak zdrceně. Máma měla pravdu Nezaslouží si mě a vlastně mě ani zpátky nechtěl. A sebe. Šťastnou s Ronaldem. 
A pak začala hrát ta stejná píseň, jako včera při zdobení. Tančili jsme, usmívali se a na konci té písně mě políbil. Nevím jak dlouho jsme se líbali. Bylo mi to jedno, že nás všichni vidí a co si asi tak říkají. Nescházel mi kyslík dlouhou dobu, protože on byl ten kyslík. Když se ode mě odtáhnul, opřel si čelo o to mé a podíval se mi do očí. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli, ale bylo to jedno. Hlavní bylo, že mi bylo příjemně, že jsem viděla Ronadův pihatý obličej a že mě v tu chvíli nic netrápilo. Přeci jen se ten ples vydařil.

1 201 words
2 days until Christmas